Je to kluk!

Po screeningu krve mi paní doktorka řekla, že mám zvýšené hodnoty (čehosi) a že máme jít raději na odběr plodové vody. Patříme do kompetence pana primáře Čutky do Českých Budějovic. Trochu nás tím vystrašili, že maličké má možná nějakou vadu (s věkem matky tato pravděpodobnost roste, je mi už 30 pryč). Která jste zákrok zažíla, víte, že samotný je vcelku bezproblémový a bezbolestný, horší je to čekání, ty tři týdny jsou opravdu dost dost dlouhé. Přesto to byl krásný zážitek, na genetice mají silnější (? citlivější, s větším rozlišením) ultrazvuk a pan primář nám ukázal a pustil, jak miminku tluče srdíčko. Čekání na výsledky dohromady s dalšími manželovými problémy a nedostatkem sluníčka (a posunem času) to ve mne vyvolalo klasickou podzimní chmurnou náladu. Když potom výsledky přišly, byla jsem moc ráda, hlavně proto že miminko je zdravé. A navíc, je to kluk, kterého jsme chtěli. Bude se jmenovat Jan... Holky (4,5 a 3 roky) vzaly bez problémů informaci, že maminka má v bříšku Honzíka, chtějí si prohlížet fotky z ultrazvuku, vykládají to všem návštěvám a hrají si aktivně s panenkami.

Jsem v 21. týdnu a jsem přímo vzorně těhotná. Zatím jsem přibrala 5 kg, tlak mi pozvolna leze nahoru - z mých obvyklých 90/60 na 120/80 (má to jednu výhodu, nechybí mi kafe :-) Už jsem docela kulatá, nosím lacláče. V šatech chodit nemůžu, protože výrobci dámské galanterie ještě nepochopili, že žena nejen může měřit víc neř 180 cm (měřím 188), ale ještě taky i při této výšce může otěhotnět. Nemůžu na sebe sehnat silonky - ty největší a nejširší mi končí pod pupíkem a rozkrok mám u kolen - takže v nich neudělám ani krok. Děs. Naštěstí mě nečekají žádné "společenské události", na které bych musela jít, takže mi to zas až tolik nevadí.