Čekáme další miminko (nebo miminka?)

Nakonec padlo rozhodnutí, že ano. A také jsme vybrali termín…

Zdálo se nám vhodné jaro - z několika důvodů. Jednak, aby máma přežila těhotenství. Nejhorší období v těhotenství je vždycky léto - každá, kdo to zažila, potvrdí, že nejhůř je v červnu a červenci, kdy je třicet ve stínu a nedá se dělat vůbec nic, než být zalezlá někde v jeskyni či ve sklepě. Navíc - pokud začne dítě chodit kolem jednoho roku (obě naše holky v roce bezpečně chodily), odpadá starost, jak mu v létě zabránit, aby lezlo po trávě, písku, silnici a cpalo všechno do pusy.

Takže jsme si spočítali, že kdybychom chtěli udělat radost babičce k narozeninám (v případě přenášení to padne na mne, máme narozeniny po sobě, narodila jsem se jako opožděný "dáreček" k narozeninám), musíme začít kolem poloviny června. Vysadili jsme "prášečky" a nechali si čas na vyčištění organizmu. Protože o sobě vím, že otěhotním, jakmile "uvidím pánské slipy" (definice jedné z mých podobě potrefených kamarádek), čekaly nás dva měsíce opatrnosti. Zato pak jsme si to docela užili. Bylo to moc krásné vědět, že teď, společně, rozhodujeme o dalším člověku na naší krásné Zemi…Později jsem později na všechny ty děti nechtěné, nedonošené, nenarozené a na rodiče, kteří nemůžou děti z různých důvodů počít…

Pak nastalo pár týdnů nervózního čekání. Menstruační cyklus jsem měla vždy velmi nepravidelný (od 21. do 35. dní, obvykle asi 25.). Když přišlo na datum pravděpodobné menstruace a ta se nedostavila, vyčkali jsme ještě týden (tedy asi tři týdny od početí), koupili těhotenský test a jsme těhotní! Pravděpodobný termín porodu opravdu připadl na babiččiny narozeniny…