Citová ordinace: Manžel je vázaný na svou první ženu

Dlouho jsem byla po rozchodu sama jen se synem. Byla jsem šťastná, když jsem potkala svého druhého manžela, ale jen chvíli. Manžel má z prvního manželství dvě děti, jedna dcera ještě chodí na základní školu, druhá dcera studuje. Od manželky odešel on kvůli krátkému románku, který ale nevydržel ani půl roku. Teprve potom jsme se potkali a založili novou rodinu. Jenže manžel je podle mě příliš vázaný na svou první ženu, která si zatím nenašla nového partnera. Pořád jí volá, pomáhá jí s opravami domu, vozí jí auto do servisu... Zatímco doma na to nemá čas. Když se vzbouřím, že nechápu, proč by jí měl doma malovat pokoj, když u nás to je daleko víc zapotřebí, pokaždé mi řekne, že nic nechápu, že my jsme spolu, ale ona je sama, a že narozdíl od ní jsem daleko samostatnější a poradím si. Připadá mi to úplně neuvěřitelné. Taky pro děti dělá podle mě až příliš, je ochotný jim dát poslední tisícikorunu, kterou mám na nákup. Já vím, že je dobře, že se o děti stará, ale mám dojem, že toho až zneužívají. Děti i exmanželka.

To, co píši, je za léta mé praxe podloženo stovkami rozhovorů s klientkami manželské poradny. Kdybych místo podpisu měl uvést jen značku, bude to: Zn. „Upřímně a vážně“.

To, co popisujete, je zcela typický průběh vztahů v konstelacích tzv. druhého kola. Lidově řečeno: „Jako přes kopírák…“ To ovšem za předpokladu, že si vezmete tzv. solidního hráče. Tj. muže slušného, seriózního, vědomého si svých závazků.

Oprávněně namítnete „snad má víc závazků ke mně než k ní“. Právně vzato jistě. Jenomže říkejte to podvědomým nebo dokonce nevědomým impulsům v jeho já. Marné volání!

V lepším případě ve svém vědomí, v horším případě kdesi mimo jasné uvědomění ten muž má uloženu palčivou otázku: „Bylo to nutné? Měl jsem to řešit rozvodem? A co děti, mají …ehm ne-li pokažený, tak přinejmenším narušený život? Z těchto otazníků vznikají pocity viny. S nimi se lze vyrovnat různě. Snaha odstranit je obranným mechanismem kompenzace patří ještě mezi ty lepší, sociálně méně nebezpečné postupy.

Proč považuji za lepší, pokládá-li si partner zmíněné otázky vědomě? Prostě proto, že nemusí být otrokem jejich dopadu. Je-li solidní, bude se chovat relativně slušně i vůči vám a vůči vašim dětem. Slovo relativně je v předchozí větě nutné, neb - jak známo - sezení na dvou židlích je těžké. Navíc jde o tzv. ověřené téma sporu. V této sféře zřejmě budete dosti citlivá.

Jde-li o převážně nevědomý tlak, přirovnal bych ho k jadernému zářiči, shodou okolností umístěnému v příruční aktovce. Co taková tichá, možná i nenápadná věc, může způsobit, je jasné.

V různých běžně dostupných publikacích se lze setkat s tvrzením typu: „S dnešními zkušenostmi bych se nerozváděl/a/“.

Výzkumy toto tvrzení verifikují u 2/3 až zkoumaných osob po deseti letech od rozvodu. Mimochodem nejen u nás, ale velmi podobně i jinde v EU.

Zákonitě se musíte ptát: „Co já s tím?“ Odpovídám v souladu s asertivním právem reagovat odpovědí „nevím“. Vyslechl jsem popisy řady strategií, leč všechny končily neúspěchem. Mezi v mnoha případech použité odvetné postupy žen patří např.: Vyříkání si toho, co mi na jeho chování vadí, pláč, výčitky, odmítání sexu, platba sexem, pokud se bude chovat jinak, důsledná kontrola, nadávky, scény, rozhovor s jeho rodiči, rozhovor s bývalou partnerkou, snaha vzbudit žárlivost, nevěra buď s bývalým partnerem, nebo s někým jiným, výhrůžky v širokém spektru od povolání daňové kontroly přes rozvod až k demonstrativnímu pokusu o sebevraždu, seznámení manžela s výsledkem návštěvy u lékaře (předepsán buď lexaurin nebo antidepresiva, eventuálně zjištěno těhotenství )…

V zásadě vše marno, i když výsledky zcela shodné nejsou. Někde vedou k hádce. Jinde dokonce k domácímu násilí, agresorem nemusí být vždy muž. Velmi často vedou k utajeným kontaktům s původní rodinou. Nezanedbatelné je množství psychosomatických zdravotních komplikací u něj i u jeho partnerek. Rozumí se u té stávající i u té minulé.

Coby druhého manžela jste mohla najít i opravdového drsňáka. Svoji předchozí -zdaleka nemusí jít o první - ženu nenávidí. Děti z minulých vztahů již viděl a neví, proč by se o ně měl znovu zajímat. Alimenty, nejlépe podvodně snížené, platí opožděně… Na počátku vztahu vám přesvědčivě pěje: „Jen ty a já, jinak to možné už není…“

Posléze se vše opakuje. Polopravda je, pokud napíši: „Připraví vás nejen o iluze, ale i o vkladní knížky“. Pravda je, že brzy přijdete o iluze a i po dalším rozvodu budete splácet jeho dluhy.