Odměna x trest

Dobrý den,
obracím se na Vás s žádostí o radu, protože si
nevím si rady s následující situací:
Moje jedenáctiletá dcera právě vynikajícím způsobem obstála u přijímacích zkoušek na jedno z nejlepších pražských gymnázií. Jenže já jako matka mám místo radosti z celé záležitosti velmi nepříjemný pocit. Jde o to, jak probíhala její příprava na zkoušky. Velmi stála o to se na tuto školu dostat(stejně jako já, protože vím, že je mimořádně nadaná), aniž by ovšem byla ochotná cokoli pro to udělat. O to víc jsem toho dělala já. Vymýšlela jsem zajímavé příklady, testy, učila jsem s ní i její kamarádku, věnovala jsem tomu spoustu času a energie. Ona se nechala pokaždé přemlouvat, aby se vůbec trochu učila, a neopomněla mi dávat najevo, jak ji to upřímně otravuje. Věděla jsem, že bez přípravy nemůže ve velké konkurenci uspět, ale to ona neuznávala, byly hrozné, ty každodenní debaty, věděla jsem, že bych ji měla nechat, ať u zkoušek špatně dopadne, ale nedokázala jsem to. Velmi mi totiž záleží na jejím vzdělání, je to přece moje povinnost umožnit jí její nadání rozvíjet. Tak jsem její drzosti přehlížela. Dokonce jsem jí
slíbila odměnu, když uspěje - zájezd do Paříže. Vše vyvrcholilo jejím odporným chováním v den zkoušek - nechtěla vstávat, byla hrubá, zjistila jsem, že si vůbec nepřipravila potřebné pomůcky.
U zkoušek, jak jsem už napsala výše, uspěla, zato já mám pocit velkého selhání. Teď má dostat slíbenou odměnu, kterou si ale podle mého názoru nezaslouží. Nebo ano? Nevím, jak se mám zachovat.