Re: Zadržování dechu

Stavy, které popisujete, nazýváme afektivními záchvaty. Dítě si vztekem něco vynucuje a ví, víceméně podvědomě, že dosáhne svého. Rodiče se totiž bojí buď určité ostudy, pokud se tak dítě chová na veřejnosti, nebo o jeho zdraví, pokud dítě dovede svúj vztek až do stavu, kdy zmodrá a přestává dýchat.
Hlavní zásadou je, aby dítě poznalo a pochopilo (na základě zkušenosti), že vztekem a pláčem si nic nevynutí. Je to pro jeho okolí náročné, chce to zásadovost a trpělivost.
V okamžiku, kdy se začíná vztekat je možno dítě lehce, leč důrazně plácnout přes zadeček, aby poznalo, že tudy cesta nevede, také se trochu leklo a tím se přerušil "začarovaný kruh", který končí stavem, kdy přestává dýchat.
Pokud je dítě jinak zdravé (nemá nemocné srdce), jsou doporučovány i poněkud drastičtější metody, například dítě, tak jak je, (to znamená oblečené), v okamžiku nastupujícího vzteku vzít a dát je pod studenou sprchu. Je to pro něj sice šok, ale opět se přeruší ten začarovaný kruh. Je to také dost nepříjemný zážitek, dítě si dobře rozmyslí, zda ho chce zopakovat.
Dostane-li se dítě již do stavu, kdy padá, je třeba mu být nablízku aby se neporanilo, lépe však je nenechat jeho vztek rozběhnout.
Je to jistě dost nepochopitelné, ale stav, kdy dítě přestane v afektivním záchvatu dýchat je nijak vážněji neohrožuje. U jinak zdravého dítěte dojde totiž automaticky vlivem zvýšené koncentrace kysličníku uhličitého v jeho krvi po krátké době opět k obnovení dechové činnosti. Dítě se neudusí. Je však samozřejmě lépe, když se záchvat nenechá doběhnout až do tohoto stadia.
Celá záležitost je, jak jsem již shora napsal, dost náročná na okolí dítěte, ale je při trpělivosti docela dobře zvládnutelná.
Dítě skutečně musí poznat, že vztekáním ničeho nedosáhne a jako neefektivnímu způsobu chování se vzteku odnaučí.
Přečtěte si také starší otázky Vvzteklé dítě a Vztek a mou odpověď na ně.