Otázka
Odpověď
Stavění na nohy rodičem
3.9.2010 22:32:21 Zora, 8-měsíční dcera
Dobrý den,
prosím poraďte, je dobré snažit se postavit dítě na nohy nebo je lepší nechat to na něm a jeho přirozeném vývoji? Proč se ptám: Naše lékařka už při prohlídce v 6 měsících chtěla, abych dceru postavila při držení v podpaží. Ta na to vůbec nebyla zvyklá a připravená, takže šla kolínky k podložce. Lékařka prohlásila, že by měla nožičky propnout a udržet vlastní váhu a že ji mám průběžně zkoušet postavit. Mojí holčičce se to ale vůbec nelíbí, nesnaží se nožičky propnout. Kamarádka mi poradila, že ji mám stavět na sebe, držet v podpaží a jakoby s ní poskakovat na mém břiše nebo stehnech, to že se jí bude líbit. Měla pravdu, malá se při poskakování směje a nožičky propíná. Při prohlídce v 8 měsících mi ale bylo řečeno, že to je špatně, poskakování by dceři mohlo uškodit. Přičemž ale jsem měla dceru opět postavit, což se zase nepodařilo, malá nechce stát, jde do sedu. Takže jsem byla poučena, že s ní mám nikoli poskakovat, mám ji stavět, buď držet v podpaží nebo ještě lépe za ručičky. Nevím, co si o tom mám myslet, byla jsem na tom, že dítě lezením k postavení se dospěje samo stejně jako samo dospělo k posazení se (vůbec jsem ji do sedu nepřitahovala ani ji nijak v sedu nepodpírala a nedávno se posadila sama a od té doby si sezení s viditelnou radostí užívá). Navíc jsem ve snaze lékařce vyhovět s dcerkou poskakovala a následně se dozvěděla, že jsem jí tím mohla uškodit - nenapadlo by mě něco takového dělat, kdybych na popud lékařky nehledala cestu k propnutí nožiček ve stoji. Při lezení (zatím je to tedy spíše takové poloplazení se) se moje holčička natahuje nahoru po věcech, je zvídavá, určitě by samostatné postavení se byla jen otázka času. Proč tedy mám dceru stavět na nohy?
Děkuji za odpověď.
prosím poraďte, je dobré snažit se postavit dítě na nohy nebo je lepší nechat to na něm a jeho přirozeném vývoji? Proč se ptám: Naše lékařka už při prohlídce v 6 měsících chtěla, abych dceru postavila při držení v podpaží. Ta na to vůbec nebyla zvyklá a připravená, takže šla kolínky k podložce. Lékařka prohlásila, že by měla nožičky propnout a udržet vlastní váhu a že ji mám průběžně zkoušet postavit. Mojí holčičce se to ale vůbec nelíbí, nesnaží se nožičky propnout. Kamarádka mi poradila, že ji mám stavět na sebe, držet v podpaží a jakoby s ní poskakovat na mém břiše nebo stehnech, to že se jí bude líbit. Měla pravdu, malá se při poskakování směje a nožičky propíná. Při prohlídce v 8 měsících mi ale bylo řečeno, že to je špatně, poskakování by dceři mohlo uškodit. Přičemž ale jsem měla dceru opět postavit, což se zase nepodařilo, malá nechce stát, jde do sedu. Takže jsem byla poučena, že s ní mám nikoli poskakovat, mám ji stavět, buď držet v podpaží nebo ještě lépe za ručičky. Nevím, co si o tom mám myslet, byla jsem na tom, že dítě lezením k postavení se dospěje samo stejně jako samo dospělo k posazení se (vůbec jsem ji do sedu nepřitahovala ani ji nijak v sedu nepodpírala a nedávno se posadila sama a od té doby si sezení s viditelnou radostí užívá). Navíc jsem ve snaze lékařce vyhovět s dcerkou poskakovala a následně se dozvěděla, že jsem jí tím mohla uškodit - nenapadlo by mě něco takového dělat, kdybych na popud lékařky nehledala cestu k propnutí nožiček ve stoji. Při lezení (zatím je to tedy spíše takové poloplazení se) se moje holčička natahuje nahoru po věcech, je zvídavá, určitě by samostatné postavení se byla jen otázka času. Proč tedy mám dceru stavět na nohy?
Děkuji za odpověď.
V její náručí
