Otázka
Odpověď
Re: Nemá kamarády
26.10.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Věro,
asi nezbývá, než doufat, že se z toho „všichni“ časem vyklube „aspoň jeden“ kluk, který sice třeba bude trochu mluvit sprostě, ale přesto to bude fajn kamarád.
Nevím samozřejmě, jak se na to díváte, ale mně by se zdálo vhodné o tom se synem promluvit, třeba i říci, že doma sice tak nemluvíte, ale že kluci tak někdy mezi sebou mluví, a že to nemusí znamenat, že jsou špatní, zrovna tak, jako někdy člověk, který by z úst neslušné slovo nevypustil, nemusí být dobrý, ani hodný nebo laskavý… Pokud znáte nějakého konkrétního člověka, kterého má syn rád nebo ho považuje za hodného, a on občas používá vulgarismy, připomeňte ho jako konkrétní příklad.
Pro děti někdy bývá těžké, zařadit se do prostředí, které má jiné normy, hodnoty…, než jak je to doma, v rodině, a někdy mohou podobnými prohlášeními vlastně klást otázku. Pokud by tomu tak bylo, mohla by to být asi taková otázka: „Jak bys se na to dívala mami, kdybych kamarádil s nějakým klukem, který by „zlobil a mluvil sprostě“… Zkuste si promyslet, jaké by to pro Vás bylo…
Chápu, že máte po takovém synově vyjádření obavy, jaká bude jeho pozice ve třídě, ale mně to podle dopisu zatím spíš připadá, že on posoudil a odsoudil a tedy určitým způsobem odstrčil ostatní, ne oni jeho…? Nebo došlo k nějakému konfliktu? a jiní kluci, kteří u toho byli se postavili na stranu toho druhého kluka? Možná také mohl narazit na několik nápadněji se chovajících kluků, a zobecnit to na všechny kluky ve třídě, těch, co jsou potichu, si člověk zpočátku ani moc všimnout nemusí.
Možná už máte zkušenost s nějakou situací, kdy syn reagoval podobně, a později se to nějak podařilo srovnat nebo dokonce otočit. Pokud se taková situace vyskytla, bylo by možné ji připomenout a nějak na ni navázat…
Často je ale u dětí toto jen záležitost toho, že si potřebují zvyknout na nové prostředí, možná se mu také po tom kamarádovi, kterého měl ve školce stýská, mrzí ho, že už s ním dál nechodí, někdo se s těmito věcmi déle vyrovnává, a i tady si myslím, že by bylo užitečné o tom mluvit: To chápu, že je to pro Tebe nepříjemné, když se ti kluci takhle chovají…, a úplně všichni to tak dělají?…, no možná postupně, až některé lépe poznáš…, a co holčičky, ty také tak zlobí?… Kamarádil by syn s holčičkami?
Je ale možné, že příští týden už bude všechno jinak.
Pokud ne, asi by bylo vhodné si pro začátek promluvit s paní učitelkou, zeptat se jí, jak ona ty děti a vztahy mezi nimi vnímá, případně ji požádat, pokud by tam našla někoho dalšího, kdo také nenadává a nezlobí, zda by nebylo nějak možné tyto děti k sobě nasměrovat, posadit je vedle sebe…, aby si jeden druhého všimli, případně se syna na toto dítě zeptat doma.
Kdyby ale docházelo k tomu, čeho se obáváte, a syn byl nějak vyřazován, odstrkáván a trápilo by ho to, bylo by na místě uvažovat o konzultaci s psychologem.
Další možností by asi byla jen změna třídy nebo školy.
Hodně štěstí
Mgr. Silvie Nedvědová
asi nezbývá, než doufat, že se z toho „všichni“ časem vyklube „aspoň jeden“ kluk, který sice třeba bude trochu mluvit sprostě, ale přesto to bude fajn kamarád.
Nevím samozřejmě, jak se na to díváte, ale mně by se zdálo vhodné o tom se synem promluvit, třeba i říci, že doma sice tak nemluvíte, ale že kluci tak někdy mezi sebou mluví, a že to nemusí znamenat, že jsou špatní, zrovna tak, jako někdy člověk, který by z úst neslušné slovo nevypustil, nemusí být dobrý, ani hodný nebo laskavý… Pokud znáte nějakého konkrétního člověka, kterého má syn rád nebo ho považuje za hodného, a on občas používá vulgarismy, připomeňte ho jako konkrétní příklad.
Pro děti někdy bývá těžké, zařadit se do prostředí, které má jiné normy, hodnoty…, než jak je to doma, v rodině, a někdy mohou podobnými prohlášeními vlastně klást otázku. Pokud by tomu tak bylo, mohla by to být asi taková otázka: „Jak bys se na to dívala mami, kdybych kamarádil s nějakým klukem, který by „zlobil a mluvil sprostě“… Zkuste si promyslet, jaké by to pro Vás bylo…
Chápu, že máte po takovém synově vyjádření obavy, jaká bude jeho pozice ve třídě, ale mně to podle dopisu zatím spíš připadá, že on posoudil a odsoudil a tedy určitým způsobem odstrčil ostatní, ne oni jeho…? Nebo došlo k nějakému konfliktu? a jiní kluci, kteří u toho byli se postavili na stranu toho druhého kluka? Možná také mohl narazit na několik nápadněji se chovajících kluků, a zobecnit to na všechny kluky ve třídě, těch, co jsou potichu, si člověk zpočátku ani moc všimnout nemusí.
Možná už máte zkušenost s nějakou situací, kdy syn reagoval podobně, a později se to nějak podařilo srovnat nebo dokonce otočit. Pokud se taková situace vyskytla, bylo by možné ji připomenout a nějak na ni navázat…
Často je ale u dětí toto jen záležitost toho, že si potřebují zvyknout na nové prostředí, možná se mu také po tom kamarádovi, kterého měl ve školce stýská, mrzí ho, že už s ním dál nechodí, někdo se s těmito věcmi déle vyrovnává, a i tady si myslím, že by bylo užitečné o tom mluvit: To chápu, že je to pro Tebe nepříjemné, když se ti kluci takhle chovají…, a úplně všichni to tak dělají?…, no možná postupně, až některé lépe poznáš…, a co holčičky, ty také tak zlobí?… Kamarádil by syn s holčičkami?
Je ale možné, že příští týden už bude všechno jinak.
Pokud ne, asi by bylo vhodné si pro začátek promluvit s paní učitelkou, zeptat se jí, jak ona ty děti a vztahy mezi nimi vnímá, případně ji požádat, pokud by tam našla někoho dalšího, kdo také nenadává a nezlobí, zda by nebylo nějak možné tyto děti k sobě nasměrovat, posadit je vedle sebe…, aby si jeden druhého všimli, případně se syna na toto dítě zeptat doma.
Kdyby ale docházelo k tomu, čeho se obáváte, a syn byl nějak vyřazován, odstrkáván a trápilo by ho to, bylo by na místě uvažovat o konzultaci s psychologem.
Další možností by asi byla jen změna třídy nebo školy.
Hodně štěstí
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
