Otázka
Odpověď
Re: Domácí úkoly
3.3.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den Ester,
rozhodně se mi zdá moc, aby prvňáček trávil 1,5 hodiny nad domácími úkoly, mohu se jen připojit k reakcím dalších maminek. Nedovedu si moc představit, jestliže posuzujete svého syna jako rychlého, jak by na tom byly děti, které jsou méně rychlé.
Vhodný počet zadávaných úkolů byl dřív vymezován v metodických příručkách, platila středa, jako den, kdy se písemné úkoly nedávaly. Podle konzultace s jednou paní učitelkou, elementaristkou, se však dnes v praxi nic takového nepoužívá, a v podstatě záleží na citu a zvyklostech učitele, a také na jeho dohodě s rodiči.
Tato paní učitelka dělá na třídních schůzkách takovou anketu. Ptá se rodičů, komu se zdá, že dává úkolů moc (v její třídě o pětadvaceti dětech se to zdálo třem rodičům), komu se zdá, že málo (patnáct rodičů), pak si mohou popovídat o tom, jak by si to kdo představoval. Představy rodičů mohou být velmi různé, mohou vycházet z toho, co oni zažili jako děti, jak zadávala úkoly učitelka starších sourozenců, ale i z toho, jaké mají představy o budoucím žádoucím uplatnění dítěte, o jeho profesionální dráze. Často i z toho, jak zadání úkolu rodiče porozumějí. Někdy se situace může komplikovat tím, že rodiče ve snaze odevzdat perfektní práci, považují za samozřejmost psaní „na nečisto“, pak se doba psaní úkolu někdy neúnosně prodlužuje. Tady je na místě domluvit se s paní učitelkou, často bohatě stačí chybu úhledně škrtnout a na závěr úkolu napsat opravu.
Možná by stálo za to si také podobnou anketu udělat, byť jen tak, že se třeba dáte do řeči s maminkami ostatních prvňáčků.
Také mi tato paní učitelka řekla, že se jí nezdá problém, aby zadávala různým dětem různé množství úkolů, a vůbec i různé zadání, kdy např., ve čtení, děti, které již čtou (a domácí příprava je spolehlivá) si mohou s rodiči vybrat, jaké texty budou číst, a čtou pak třeba společně před spaním, rodič několik vět, dítě několik vět. Tato paní učitelka vybízí rodiče ke komunikaci a spolupráci, a má pocit, že odezvu a otevřenost nachází jen u části rodičů.
Nevím, jaká je Vaše paní učitelka, zda je vstřícná nebo zda máte pocit, že odmítá podobné rozhovory. Ale teoreticky by se mi zdálo vhodné si zkusit s paní učitelkou promluvit. Asi nejvhodnější by bylo, zkusit to zpočátku osobně, bez přítomnosti Vašeho syna i dalších rodičů.
Pokud je ale paní učitelka starší, a je zvyklá to tak dělat léta, bude to asi obtížné, přesto bych to zkusila.
Další možnost je ona diskuse na třídní schůzce, kdy i Vy byste zjistila, jak se na množství úkolů dívají ostatní rodiče ve třídě.
Další možnost, která už může přinášet různá „ale“, je, zjistit, zda ve Vašem okolí nebo přímo ve škole není paní učitelka, jejíž nároky by se Vám zdály přiměřenější, a přeřadit syna do jiné třídy. V souvislosti s tímto návrhem mě napadá další otázka, budou mít tuto paní učitelku ještě příští rok?
Pomoci může i rozložení přípravy na krátké úseky, aby dítě nebolela ruka, činnost byla pestřejší a udrželo se soustředění. Střídat předměty, vypočítat pět příkladů, číst několik řádek, odpočinout si, ne víc než deset minut, psát, číst…
Hodně štěstí
Mgr. Silvie Nedvědová
rozhodně se mi zdá moc, aby prvňáček trávil 1,5 hodiny nad domácími úkoly, mohu se jen připojit k reakcím dalších maminek. Nedovedu si moc představit, jestliže posuzujete svého syna jako rychlého, jak by na tom byly děti, které jsou méně rychlé.
Vhodný počet zadávaných úkolů byl dřív vymezován v metodických příručkách, platila středa, jako den, kdy se písemné úkoly nedávaly. Podle konzultace s jednou paní učitelkou, elementaristkou, se však dnes v praxi nic takového nepoužívá, a v podstatě záleží na citu a zvyklostech učitele, a také na jeho dohodě s rodiči.
Tato paní učitelka dělá na třídních schůzkách takovou anketu. Ptá se rodičů, komu se zdá, že dává úkolů moc (v její třídě o pětadvaceti dětech se to zdálo třem rodičům), komu se zdá, že málo (patnáct rodičů), pak si mohou popovídat o tom, jak by si to kdo představoval. Představy rodičů mohou být velmi různé, mohou vycházet z toho, co oni zažili jako děti, jak zadávala úkoly učitelka starších sourozenců, ale i z toho, jaké mají představy o budoucím žádoucím uplatnění dítěte, o jeho profesionální dráze. Často i z toho, jak zadání úkolu rodiče porozumějí. Někdy se situace může komplikovat tím, že rodiče ve snaze odevzdat perfektní práci, považují za samozřejmost psaní „na nečisto“, pak se doba psaní úkolu někdy neúnosně prodlužuje. Tady je na místě domluvit se s paní učitelkou, často bohatě stačí chybu úhledně škrtnout a na závěr úkolu napsat opravu.
Možná by stálo za to si také podobnou anketu udělat, byť jen tak, že se třeba dáte do řeči s maminkami ostatních prvňáčků.
Také mi tato paní učitelka řekla, že se jí nezdá problém, aby zadávala různým dětem různé množství úkolů, a vůbec i různé zadání, kdy např., ve čtení, děti, které již čtou (a domácí příprava je spolehlivá) si mohou s rodiči vybrat, jaké texty budou číst, a čtou pak třeba společně před spaním, rodič několik vět, dítě několik vět. Tato paní učitelka vybízí rodiče ke komunikaci a spolupráci, a má pocit, že odezvu a otevřenost nachází jen u části rodičů.
Nevím, jaká je Vaše paní učitelka, zda je vstřícná nebo zda máte pocit, že odmítá podobné rozhovory. Ale teoreticky by se mi zdálo vhodné si zkusit s paní učitelkou promluvit. Asi nejvhodnější by bylo, zkusit to zpočátku osobně, bez přítomnosti Vašeho syna i dalších rodičů.
Pokud je ale paní učitelka starší, a je zvyklá to tak dělat léta, bude to asi obtížné, přesto bych to zkusila.
Další možnost je ona diskuse na třídní schůzce, kdy i Vy byste zjistila, jak se na množství úkolů dívají ostatní rodiče ve třídě.
Další možnost, která už může přinášet různá „ale“, je, zjistit, zda ve Vašem okolí nebo přímo ve škole není paní učitelka, jejíž nároky by se Vám zdály přiměřenější, a přeřadit syna do jiné třídy. V souvislosti s tímto návrhem mě napadá další otázka, budou mít tuto paní učitelku ještě příští rok?
Pomoci může i rozložení přípravy na krátké úseky, aby dítě nebolela ruka, činnost byla pestřejší a udrželo se soustředění. Střídat předměty, vypočítat pět příkladů, číst několik řádek, odpočinout si, ne víc než deset minut, psát, číst…
Hodně štěstí
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
