Re:Agresivita

Dobrý den, Pavlo,
omlouvám se, že jsem nemohla na Váš dotaz odpovědět dříve, byla jsem na dovolené.
Vy už jste se s tím jistě nějak vypořádali, nevím taky, jak to s pejskem dopadlo.
Je mi moc líto pejska, ale pro chlapce to taky může být dost problematická zkušenost.
Vysvětlení by mohlo být víc, od toho, že i přizpůsobivé a spíš ustupující dítě může chtít mít moc, uplatnit vliv na svoje okolí, může potřebovat, aby ho někdo poslechl, aby věci šly podle něho, a to není nic špatného, spíš někdy my dospělí zacházíme s dětmi až moc podle toho, jak se to hodí nám.
A takový pejsek vypadá spíš jako hračka, a dítě neodhadne svoji sílu…
Kdyby se to stalo mě, asi by moje dítě vidělo, že mě to moc mrzí, v tu chvíli bych asi reagovala nějak spontánně, ale nedovedu odhadnout jak.
Později bych se snažila, aby dítě pochopilo, že cítění druhých bytostí zasluhuje pozornost a respekt, že to platí i pro zvířata, že by tedy neměl očekávat, že automaticky budou dělat, co on chce, jinak si zaslouží nějaký trest.
Ale snažila bych se, aby věděl, že i my rodiče máme respekt k potřebám svých dětí, tedy i k jeho potřebám. Děti to někdy nevnímají, přestože to tak rodiče cítí.
Ale to je všechno každodenní, dlouhodobé.
Pokud byste měla starosti, aby nešlo o nějaké násilnické sklony a necitlivost, ale takových anetických lidí je v populaci jen asi dvě až tři procenta, můžete zkusit psychologické vyšetření, pokud jste z Prahy nebo blízkého okolí, třeba i u nás v centru, nemusí to být hned.
Po takovémhle zážitku by ale taky mohl začít mít strach se vůbec prosazovat, být úzkostný. Děti se někdy mohou trápit, a nedokáží o tom mluvit, u zážitků hodně náročných, s nimiž se nedokážou srovnat může dojít i k citovému „zamrznutí“, dítě (i dospělý) se pak neprojevuje „nijak“. Reakce se může objevit až po nějakém čase, a může to vypadat úplně nelogicky. Nebo si může člověk uložit vnitřní „odčinění“, a začne třeba zvířata chránit…
Myslím si, že šlo pravděpodobně o nešťastnou náhodu, shodu okolností, tím nechci vůbec říci, že by se to mělo nějak bagatelizovat, autohavárie může být taky nešťastná náhoda…
Kdyby se Vám zdálo, že se ten zážitek s Vámi „táhne“, nebo by se narušil vztah s babičkou, mohla by být na místě psychoterapie. Pro děti je vhodná psychoterapie hrou, v případě takových náhlých událostí, které se týkají více lidí v rodině může být vhodná i rodinná psychoterapie, může jít třeba jen o jedno nebo dvě sezení se vztahem právě k té konkrétní události, aby se všechno nějak uzavřelo, a nespolklo, aby se mohlo dojít třeba i k odpuštění.
Mailová adresa do dys-centra je dyscentrum@atlas.cz, na mě, snedvedova@volny.cz, budu ráda, když se ještě ozvete.
Mgr. Silvie Nedvědová