Jak se rodí v Holandsku

Johanna je porodní asistentka ve městě Woerden v Holandsku a já jsem u ní asi před třemi roky pobývala v rámci týdenního poznávacího výletu českých porodních asistentek.

Když jsme starou kachnou dorazily k Nicoline domů, její manžel právě budil děti a všechny tři odváděl ke strýci do sousedství. Johanna Nicoline vyšetřila a pak si s ní sedla k jídelnímu stolu. Nicoline seděla na židli obkročmo a opírala se o stůl, na kterém měla nastlané polštáře. Během kontrakcí do nich slabě funěla. Když se vrátil její muž, uvařil mi čaj a chvíli si se mnou povídal. Zdálo se, že je trochu polichocen, že může přispět k osvětě českého porodnictví. Pak už se věnoval své ženě. Dřepl si na zem k jejím nohám a při každé kontrakci jí mačkal akupresurní bod na palci. Já jsem si zatím zdřímla na pohovčičce.

Asi po dvou hodinách už Nicoline sedět nemohla. Pomalu vystoupala po příkrých schodech nahoru, Johanna ji vyšetřila a domluvily se, že si vleze do vany, kterou její muž napustil plnou teplé vody. Nicoline ležela ve vaně se zavřenýma očima. Byla krásná. Během kontrakce se zhluboka nadechla a se syčením zvolna vydechovala. Johanna jen seděla u vany na bobku a tiskla jí akupresurní bod na palci. Tatínek zatím zavolal na Johannin pokyn do agentury sdružující mateřské sestry, že jednu potřebují, že budou rodit.

Asi po hodině Nicolineino syčení zesílilo tak, že její muž zezdola s obavami volal, zdali se mu v koupelně neusídlila anakonda. Také Nicolinina tvář se změnila. To krásné uvolnění bylo to tam. Vystřídalo ho napětí.

Přišla mateřská sestra v bílém oblečku s bílým kufříkem a společně s manželem začali chystat potřebné věci. Vyvýšili postel, pod prostěradlo vsunuli igelitovou podložku, zapnuli topení, dali nahřát dětské oblečky.

Johanna Nicolineu vyšetřila ve vaně. Zjistila, že odtéká plodová voda a že vše, děťátko i porodní cesty, je přichystáno k porodu. Velmi pomalu a s velkými prodlevami se Nicoline začala sunout z vany. Pomohly jsme jí osušit se a obléct do trička. Pak se zvolna přesunula do ložnice, kde si vlezla na postel. Klekla si a rukama se podepřela. Chvíli tak spočinula. Pak přišla kontrakce. Hned se ukázala hlavička. Nicolinee jen tak trochu zasténala a při druhé kontrakci bylo dítě na světě. Žádný nástřih, žádné chránění hráze.

Johanna vymotala děťátko z pupeční šňůry a podsunula je pod břichem Nicoline. Ta svým tělem celé to děťátko zavinula. Její smích, radost a dojetí byly značné. Tatínek je objímal, mateřská sestra fotila a Johanna stála v koutku, nic nedělala, jen se usmívala.

Nikdo rodiče nerušil v seznamování s jejich novou holčičkou. Když se jí do sytosti naobjímali, lehli si oba vedle sebe. Holčičku si maminka položila na břicho. Vzali si telefon a volali dětem a ostatním blízkým, aby se s nimi podělili o krásný zážitek. Starší děti za chvilku přiběhly. Líbaly maminku, líbaly miminko a vzrušeně se mezi sebou bavily. Když si novou sestřičku užily, šly se chystat do školy.

Teprve asi půl hodiny po porodu Johanna zasvorkovala pupeční šňůru a tatínek ji přestřihl. Po porodu placenty ji pečlivě prohlédla, a také porodní cesty, zdali nejsou poraněné. Všechno bylo v pořádku. Prohlédla dítě, zjistila, zda má správné reflexy, změřila jej a zvážila. Pak je, zabalené do plenek, dala mamince do náruče, aby mohlo spát.

Mateřská sestra mezitím maminku umyla, uklidila podložky, převlékla špinavé prádlo a šla vařit čaj. K čaji se po porodu podávají suchary zdobené takovými cukrovými bonbónky. Když se narodí holčička, sype se růžovými, když chlapec, tak modrými. Suchary dostane každý, kdo přijde do domu. První gratulantkou byla babička. Přijela na kole, vyběhla po schodech, aby se mohla přivítat se svou novou vnučkou.

Johanna sešla do kuchyně. Ve dřezu štětkou na nádobí (a jarem) umyla nástroje. Použila vlastně jen nůžky, ale měla s sebou i nástroje na šití. Vše to dala vařit do hrnce s vodou. Než vypsala porodopis, bylo vysterilizováno. Čisté nástroje si uložila do své brašny.

Od porodu uběhly asi dvě hodiny. Změřila Nicoline tlak, zkontrolovala, jak moc krvácí, ujistila se, že dítě saje. Nicoline si stěžovala na silné bolesti břicha. Dala jí tedy tišící lék a s mateřskou sestrou se domluvila na dalším ošetřovatelském postupu. Přislíbila, že přijde k večeru vše zkontrolovat. Rozloučily jsme se a vyšly ven. Bylo ráno, krásný nový den. Sousedé šli do práce nebo na nákup. Když viděli Johannu, spěchali se pozeptat, jak to dopadlo. Spokojeně kývali hlavou a usmívali se, když jim říkala, že mají novou malinkou sousedku.

Byla jsem dojatá. Opouštěly jsme dům, kde právě narozené dítě klidně leží v náruči své matky, která je v klidu a bezpečí své rodiny. Takhle nějak jsem si to vždycky představovala.