Je správné odměňovat dobré chování dárky?

Dotaz:

Moje známá má šestiletého syna a tvrdí, že se jí ve výchově osvědčuje uzavírat s ním „dohody“. Takže mu řekne: „To a to (ne) uděláš a budeš za to tak a tak ode mne odměněn.“ Týká se to např. úklidu, chování během čekání u lékaře nebo na návštěvě apod. Známá pak dítěti, plní-li její představy, skutečně dává odměnou pamlsky, hračky či dokonce i drobný peníz. Je to ale přijatelné? Neučí se pak dítě jen jednání „něco za něco“?

Odpověď:

V dlouhodobé perspektivě jsou odměny a pochvaly zpravidla účinnější než tresty.

Uzavírání podobných dohod má však určitá rizika. Může se totiž přihodit, že dítěti nebude stát slíbená odměna za vynaložené úsilí.

Ono samo se pak ve výsledku rozhoduje, zdali se mu vyplatí úkol splnit, anebo raději odměnu či výhodu oželet. Jsou situace, v nichž je taková možnost volby zcela na místě. Měl by ale o nich rozhodovat rodič, ne samo dítě. Například příliš nezáleží na tom, jestli si dítě zrovna dnes oblékne červený svetr nebo modrou mikinu, jestli začne psát první domácí úkol z češtiny nebo z matematiky. Pokud se ovšem jedná o základní a pro nás důležitá pravidla chování, měli bychom na nich trvat důsledně. Podle některých výzkumů je vhodné neodměňovat dítě pokaždé, když poslechne (tzv.přerušované podmiňování). Dítě se tímto způsobem učí, že odměna přijde, jestliže ve svém chování vytrvá. Zároveň platí, že ani velká odměna nezapůsobí dobře, je-li příliš vzdálená a dítě k ní ještě nedokáže cíleně směřovat. Nevhodné je rovněž domlouvat dohody a dávat takové sliby, které následně nedokážeme splnit.

Mgr. Pavel Kšajt je dětský psycholog a speciální pedagog. Působí v Pedagogicko-psychologické poradně pro Prahu 6 a na částečný úvazek také jako školní psycholog na ZŠ. Zaměřuje se především na problematiku specifických poruch učení a vývojovou psychologii. Je otcem dcery Nely.