Porod s vlastní porodní asistentkou

V devět jsem zavolala domluvenou PA - Janu s tím, že možná jede zbytečně. První porod jsem měla vyvolávaný, takže jsem měla stále dojem, že to "málo bolí", aby to byl porod.

Po vyšetření se ukázalo, že to porod je - byla jsem otevřená na 5cm. To už byl večer, uspala jsem dceru, manžel byl doma a dorazila hlídací babička. Jana navrhovala se přesunout do porodnice, ale já to chtěla nechat na poslední chvíli. My ženy jsme si daly čaj a žertovaly a prodýchávaly stahy. Manžel seděl u PC a zapisoval časy. Myslím, že i hrál nějakou hru či četl zprávy...:-) Což mi překvapivě v nejmenším nevadilo, byla to pro mě "ženská chvilka".

Jana mi masírovala záda kvůli křížovým bolestem a doporučila polohu pro lepší rotaci miminka. Pomáhala mi uvolnit se i během stahu. Bolest se díky jejím radám opět stala snesitelnou a do porodnice se mi ještě nechtělo. Honzík se držel stále vysoko. Placenta na přední straně zvyšuje pravděpodobnost "porodu zády". Pravidelně jsme kontrolovaly ozvy dítěte a můj tlak.

Před jedenáctou jsem zavelela odjezd, byla jsem na 7cm. Přesunuli jsme se na Bulovku. Manžel začal být napjatý...:-).

Nemocniční prostředí bylo trošku nevlídné po domácím poklidu, ale personál byl milý a umožnil mi oproti zvyklostem přítomnost PA i při monitoru. To už byly bolesti hodně intenzivní, masáž nepomáhala, ale instruce Jany mi pomáhaly se uvolnit. Při vnitřím vyšetření to bylo 10cm a "miminko držela jen voda". Doporučili mi píchnutí vody, "jinak budeme čekat ještě 2 hodiny". Bohužel jsem neměla možnost poradit se s Janou bez přítomnosti personálu, takže jsem po několika výhradách, které mi byli ihned rozmluveny, k píchnutí vody přistoupila. Na větší odpor nebyla síla. Druhý zásah byl oxytocin na placentu. Jana jako PA nesmí zasahovat do porodu, jinak by ji "vyhnali". Podmínkou přítomnosti osob u porodu je "bezproblémová spolupráce rodičky".

U porodu byla z personálu přítomna jedna lékařka, jedna PA a budoucí lékařka-medička. Ovšem "zakázala" jsem medičce po dřívějších zkušenostech zasahovat. K samotnému porodu pustili i manžela. Miminko bylo stále vysoko, takže jsem přitlačovala v leže na boku na radu Jany, abychom usnadnili Honzíkovi rotování. Měla jsem třas, dle Jany nervy.

Na samotné tlačení opět klasická "koza". Tlačila jsem ovšem dle vlastní potřeby a všichně mě krásně pozvbuzovali. Mezi stahy jsem odpočívala a lékařka mě k mému překvapení vždy vyšetřovala. Taky mi roztahovala hráz, což bylo dost nepříjemné, jak jsem jí nelenila říci. Stahy jsem vnímala jako neskutečnou sílu a nutkání tlačit.

Honzík se narodil v 0,40h. Dali mi ho hned na tělo a mohli jsme se v klidu přivítat. U jeho prvního vyšetření byl přítomen manžel, u mého malého šití Jana. Na požádání zhasli světla, pak byly dvě hodiny klidu s miminkem. Honzík se napil z obou prsů a prohlížel si nás vševědoucíma očima novorozence.

Požadovali po mě vyčůrání do mísy, což jsem nebyla schopna. Vycévkování jsem se vyhnula lží - šla jsem totiž na normální záchod.

Lékařka dle mého názoru vytušila, že Jana není "jen" dula, ale nic neřekla. Honza byl chycený ve šňůře a na závěr porodu měl špatné ozvy. To vím od Jany. Proto mi "nespadlo" břicho.

Honzu jsem si vyžádala ihned na pokoj, což se neobešlo bez komentáře jedné sestry "nenechá dítě vyspat".

Honza se na pokoji znovu najedl a přivítali jsme se jen my dva spolu. Sestra mě odmítla doprovodit k prvnímu sprchování, že když jsem mohla na záchod a mít u sebe dítě, zvládnu i tohle.

Celkový pocit z porodu byl pro mě úžasný. Na tento porod vzpomínám jako na dřinu, která mi ovšem dodala spoustu energie a zvedla mi sebevědomí. Láska k synovi se dostavila okamžitě. Cítila jsem se výborně, nabitá energií, osvěžená a přitom krásně utahaná. Po prvním - vyvolávaném porodu (http://www.rodina.cz/clanek4964.htm) mě velmi potěšilo až překvapilo, že jsem to zvládla "sama".