Zlobíš, půjdeš do dětského koutku!

Nákup potravin s dětmi zvládnu, ale občas si musím koupit i něco na sebe. A při tom je společnost tří- a pětiletého syna poněkud problém, svěřuje se pětatřicetiletá Zuzana. Využít služeb dětského koutku se rozhodla poté, co kluci, zatímco zkoušela v kabině šaty, probíhali pod regály, vráželi do kupujících a s plentou u kabinky si hráli tak divoce, že předvedli matku ve spodním prádle celému obchodu.

Jsou ovšem i maminky, které využívají dětské koutky jako dlouhodobou hlídárnu. Známý je případ z letošního srpna, kdy matka odložila své tři děti ve věku devět, sedm let a tři roky v obchodním centru, šla si po své zábavě do pražských restaurací a pro děti si do večera nepřišla. Pak nastal kolotoč telefonování - na polici, otci i matce samotné. Ta si během dne stačila upravit hladinu alkoholu v krvi na hodnotu 1,9 promile. „Policisté vyrozuměli otce, který s rodinou sice nežije, ale děti si na místě vyzvedl. Poté policejní hlídka opětovně kontaktovala krkavčí matku, která nakonec do centra dorazila krátce před dvaadvacátou hodinou,“ řekla tehdy mluvčí policie Dana Slabochová. I když je tento případ výjimečný, hranice mezi spokojeností obou stran - tedy rodičů a dětí, je velmi křehká. Psychologové se shodují v tom, že chtít musejí obě strany. Jakmile dítě váhá, nebo se dokonce zdráhá do koutku jít, smlouvá s rodičem a drží se ho, může mít pro něj neblahé následky, pokud ho rodič do koutku pokaždé přece jenom „natlačí“.

Jasná pravidla

Bohaté zkušenosti mají tety-opatrovatelky z obchodního centra Ikea v Praze na Zličíně. „Máme podmínky a pravidla hry, které striktně dodržujeme. Do našeho koutku přijímáme děti od tří do šesti let, které současně musí splňovat i výškový limit 95 až 120 centimetrů. Je to především z hlediska bezpečnosti dětí. Ta je pro nás prvořadá, nechali jsme se proto také vyškolit od lékařů ze Záchranné služby,“ vysvětlila Kateřina Horáková, manažerka zákaznického servisu obchodního domu. Vedoucí dětského koutku Lenka Veringerová říká: „Mnohdy žasnu, jak některé maminky se svými dětmi zacházejí. Zhruba čtvrtina rodičů k nám dává děti jakoby za trest - slyším: otravuješ mě, půjdeš do koutku. Ty zbývající tři čtvrtiny dětí k nám chtějí, rády si tu pohrají, ale taky jsou rády, když si je rodiče brzy vyzvednou. Pokud dítě pláče nebo se počůrá, hned vyvoláváme rodiče. Tak pět z deseti přijde hned, tři přijdou později, až dokončí svoje nákupy, a ty zbývající vyvoláváme i třikrát, než přijdou.“

Ženám pracujícím v dětských koutcích děti nejčastěji říkají paní učitelko, jiné teto, některé je oslovují jménem. „Paní učitelka je takové odtažité oslovení, alespoň já to tak cítím, ale teta nebo oslovení křestním jménem je osobnější, neznám kolegyni, které by to vadilo,“ svěřila se Alena Málková z dětského koutku v Plzni.

Bezpečný prostor?

Dětské koutky bývají dobře vybavené, například v Plzni mají kovbojský salon, spousty hraček, televizi s pohádkami a všichni, kdo se o děti starají, mají odpovídající vzdělání nebo dlouhodobou praxi s dětmi. Dětský koutek v Obchodním centru Galerie v Ostravě má ještě navíc design ve stylu pohádkového prostředí. Navrhl ho přední ostravský designér a šéf výpravy v Národním divadle moravskoslezském Alexander Babraj. Společenské hry jsou tady namalované přímo na podlaze, jako třeba Člověče, nezlob se s velkými panáčky. I tady má personál pedagogické nebo zdravotnické vzdělání. Vybavení koutku je z čistě přírodních materiálů a prvků s certifikátem zdravotní nezávadnosti. Součástí provozních opatření je zákaz vstupu dětí s nachlazením a infekčními onemocněními.

Obecně ovšem platí, že dozoru hygieniků takováto zařízení ani jejich vybavení nepodléhají. Věra Nejedlá, vedoucí odboru hygieny dětí a mladistvých Hygienické stanice hlavního města Prahy, potvrzuje: „Za nezávadnost odpovídá provozovatel, který musí mít prohlášení o nezávadnosti. My se můžeme věcí zabývat až na základě stížnosti, ale dosud jsme žádnou nezaznamenali.“

Zdá se tedy, že po stránce hygieny, herního vybavení a kvalifikace personálu představují dětské koutky zpravidla bezpečný prostor. Jinou kapitolou je všem rozměr sociální a psychologický.

Pohledem dětské psycholožky

I když jsou dětské koutky vítanou pomocí pro maminky, které si chtějí v klidu pořídit nákup, podle psycholožky Pavlíny Cpinové by tu neměly být umisťovány děti pří liš malé či ty, které špatně snášejí, když se matka vzdaluje. Začíná-li tří leté dítě chodit do mateřské školy, rodiče zpravidla počítají s adaptační dobou, s pozvolným zvykáním si na cizí prostředí, na učitelku a dětský kolektiv. Ovšem ne vždy domyslí, že pro stejně staré dítě, zvyklé být s blízkou osobou doma, může být dvouhodinové odložení do dětského koutku podobně psychicky náročné.

„Nemyslím, že je nutné, aby dítě absolvovalo každý rodinný nákup, zejména v nákupních centrech. Je ovšem pravda, že v některých rodinách se nákupy ve velkých centrech stávají běžnou událostí a výletem na celou sobotu, rodina projde všechny obchody, zajde na oběd…. tento způsob nakupování je součástí určitého životního stylu a pak se ho děti zpravidla účastní se vším všudy. Pokud ale maminka chápe nákup skutečně jako zakoupení nezbytných věcí, může být výhodné využít servisu, jaký dětský koutek představuje,“ konstatuje psycholožka. „Má-li dítě možnost pohrát si s kamarádem v dobře zařízeném hracím koutku, kde je přítomna dohlížející zodpovědná dospělá osoba, snáší-li dobře krátkodobou nepřítomnost mámy, je situace příjemnější pro oba.“

Pokud ovšem matka potřebuje proběhnout pár butiků a zaskočit s kamarádkou na kávu, utíká jí čas nakupování podstatně rychleji než potomkovi čekajícímu v dětském koutku. „Mnohé děti mohou reagovat na několikahodinovou nepřítomnost matky různě, domnívám se však, že vždy to snášejí hůře, než si mámy myslí. Od úzkosti z opuštění, plačtivosti a skleslosti přes neklid, zlobení, vztek až po agresivní reakce,“ upozorňuje psycholožka. Negativně mohou po delší době reagovat i děti zvyklé na odloučení z mateřské školy - odložení v dětském koutku totiž mohou chápat jako cosi „navíc“ v čase, který by měl patřit pobytu s rodiči.

„Dítě, které se bojí cizích lidí a reaguje vyděšeně, má-li být takovému člověku svěřeno, není vhodné tímto způsobem v dětském koutku trénovat,“ dodává Pavlína Cpinová.