Aneb náš život s rýží.
Žijeme v Belgii. Belgie, podobně jako Anglie, je zemí dešťů. A tak zatímco Čechy sužovala vedra, u nás pršelo a byla zima. A naše pískoviště zůstávalo zakryté. I přemýšlela jsem jak si vyrobit pískoviště doma, aby si kluci vyhráli a já zároveň neměla písek všude. Stačí mi uklízení, když se kluci z pískoviště domů pouze vrátí. Písek tedy ne. Co ale místo toho, aby byla zachována sypkost (pro bagrování a nakládání do aut) ... a zároveň aby nevadilo případné Filípkovo ochutnávání (tedy rozumná velikost a zároveň jedlost)? A tehdy mě napadla RÝŽE. Pár dnů jsem si s myšlenkou pohrávala, a pak se vrhla do akce.
V IKEi jsme koupili umělohmotnou bedýnku s víkem a v našem internetovém obchodě objednali jedenáct dvoukilovek rýže. Další den volali z obchodu manželovi do práce. Je jim jasné, že se u objednávání přepsal a omylem zmáčkl jedničku dvakrát. Manžel poděkoval za péči a vysvětlil, že se nespletl. :-)
A tak začal náš život s rýží.
Začátek vypadal slibně. Počkala jsem na dobu, kdy mladší Filípek spal a spolu se starším Timíkem jsme přinesli bedýnku a nasypali 6 pytlíků rýže. A tehdy padla má první naivní představa - místo aby Tim zůstal vedle bedýnky, vlezl si okamžitě do ní a nechtěl se z ní hnout. Jinak ale dobrý a Timík spokojeně bagroval. Po nějaké době se připojil vyspinkaný Filípek a ukázněně sypal rýži do různých nádob či mlýnského kola. Párkrát jsem zametla okolo bedýnky a spokojeně odešla uklízet do kuchyně. Měla jsem radost a v duchu jsem se chválila za dobrý nápad.
Leč předčasně.
Po pár minutách mě z kuchyně přivolal hlasitý smích. Nechala jsem všechno ležet a rozběhla se do pokoje. Oba kluci seděli v rýžovišti a s nezřízeným veselím po sobě házeli plné hrstě rýže. Po okolí též. Hystericky jsem vyjekla, že rýže patří do bedýnky a ne ven. Kluci mě ignorovali. Zkusila jsem se uklidnit a pokud možno klidně vysvětlovat, snášet různé nádobky na hraní, omezit házení na blízkost bedny ... ale bezvýsledně. Což o to, Timík by si dal říct, ale rarach Filípek házel vesele dál :-) Tak co by se Timík nepřidal. Chvíli jsem nad nimi bezmocně stála, a pak se rozesmála. Jen si zaházejte, kluci, už je to stejně jedno. Náš obyvák zmizel pod vrstvou rýže. A tak jsem si sedla do křesla (na rýži, pochopitelně) a dívala se na ty rozchechtané a spokojené skřítky.
Ten den jsem se na úklid i výchovné působení vykašlala a nechala kluky volnému experimentování. Jen jsem umetala cestičky od záchodu ke kuchyni, neb rýže na naší laminové podlaze vytvořila perfektní klouzačku. Večerní úklid trval 40 minut a já vážně přemýšlela o uklizení i rýžové bedny. Nechtělo se mi ale přiznat porážku tak brzo. A tak jsem po chvíli dumání přinesla domeček na balónky a bednu s rýží strčila do něj. Blízko vchodu jsem ještě strategicky umístila obrovský polštář a šla konečně spát.
Další den kluci domeček pořádně otestovali. A domeček se osvědčil! Síťové stěny spolu s polštářem u vchodu podstatně snížily rozptyl při házení a já vytrvale opakovala, že rýže zůstává v domečku. Večerní úklid byl hotov do 10 minut. Paráda! I byla jsem opět spokojená ... a opět předčasně. Rýžoviště totiž objevil náš kocourek a tak trochu si ho popletl s kočkolitem. No nic. Vyměnili jsme asi půlku rýže a od té doby se snažíme rýžoviště zakrývat víkem co nejdříve po odchodu kluků.
Uplynul týden. A rýžoviště stále stojí :-))) Pravda, už opadlo prvotní nadšení z nové věci, ale kluci si do něj vlezou každý den. Někdy jen na chvilku, někdy na dýl. Kromě klasického hraní s auty, bagry, nádobkami a točicím kolem, zkoumají kluci rýži samotnou. Filípek stále nejraději hází :-), Timík si rád zasypává nohy či ruce... a nebo si na rýži jen tak lehne a odpočívá. A mě to začíná lákat. Jaké to asi je, ležet na rýži? A nebo v rýži???? Co takhle naplnit rýží naši vanu?? Hmm, budu o tom přemýšlet ;-)
Jen nevím co na naši objednávku budou říkat v obchodě... :-D
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.