Mám mámu Danu a mámu Hanu

Manželé Tomáš a Hana Ochovi žijí na Pardubicku. Mají spolu dvě děvčátka, šestiletou Anežku a čtyřletou Klárku. Již několik let s nimi žijí ještě dvě děti: Patrika (4) a Blanka (17).

Patricie a Blanka

Malá Patricie je pěstouny vedena k plnému vědomí svého původu, jež je znatelný i z jejího zevnějšku. Holčička má charakteristické rysy po svém rodiči asijského původu. Na otázku: „Páťo, kolik máš maminek?“ s hrdostí vypočítává: „Mámu Danu a mámu Hanu.“ – „A co uděláš, až budeš velká?“ – „Půjdu se na mámu Danu podívat.“

Sedmnáctiletá Blanka žije u Ochových dva roky. Přišla k nim již na prahu dospívání – ve věku, kdy je blízký člověk stále moc důležitý. Přilnula k nim a odpoledne se mění z kadeřnické učnice na skvělou pomocnici a šťastnou dívku s ohníčky v očích, když s malými sestrami dovádí na zahradě.

Jak přerušit bludný kruh, kdy se „ústavním“ dětem rodí „ústavní“ děti... to mi tanulo na mysli, když jsem hledala klíč k článku o pěstounství a práci pro opuštěné děti. Je bohužel smutnou skutečností, že když dítě přestane mít možnost žít ve vlastní rodině, končí často na dlouhou dobu v dětském domově, kde většinou chybí přirozená a nejověřenější forma výchovy – napodobování pozitivních rodičovských vzorů. Proto, aby děti poznaly rodičovský náboj, tak důležitý pro jejich budoucí život, ve kterém jej kontinuálně mají předat dětem svým, musejí odejít z dětského domova. Proto, aby měly stejnou šanci jako ostatní, aby před nimi byla otevřená budoucnost, proto musíme něco udělat všichni.

Závěry mezinárodní konference, která se pod názvem „Jak milovat dítě – nové objevy psychologie“ konala v květnu t.r. v polské Varšavě, hovoří jednoznačně ve prospěch renesance rodiny. Snahy o realizování těchto tendencí i v sociální práci jsou v posledním desetiletí patrny i u nás. Avšak pro mnohé děti je stále ústavní výchova tou jedinou, kterou v dětství poznají. Pro ilustraci několik čísel: V Čechách bylo ke konci roku 1997 v ústavní péči 11 818 dětí, v pěstounské péči byl počet poloviční – 5 711 (zdroj: MPSV ČR).

Rozum a cit

Pěstounská péče je vedle adopce nejadekvátnejší podobou náhradní rodinné péče naplňující přirozené potřeby dítěte po mámě a tátovi. Problematice náhradní rodinné péče pro opuštěné děti se v současnosti věnuje celá řada nestátních neziskových organizací. Jednou z nich je Nadační fond ROZUM a CIT založený v roce 1996 manželi Málikovými. Vznikl proto, aby co nejvíc dětí, podobných Blance a Patricii, mohlo najít domov. S heslem „Pomáháme pomáhat“ soustředil fond svůj zájem na pěstounské rodiny, které nabídly opuštěným dětem místo u rodinného stolu.

ROZUM a CIT konkrétními částkami podporuje konkrétní lidi a stojí při nich až do vyřešení jejich potíží. Pomáhá nejenom finančně, ale snaží se být „svým“ pěstounům nablízku. Je tam, kde pěstouni přijímají další dítě z dětského domova, kde je nutné vytvořit větší životní prostor pro vícečlennou rodinu, kde svítá naděje, že další opuštěné mnohokrát tělesně nebo duševně postižené děti najdou trvalý a laskavý domov a to nejen do 18 let, kdy pěstounská péče končí. Ve svých aktivitách našel Nadační fond ROZUM a CIT spolehlivé rádce a partnery ve Středisku náhradní rodinné péče a ve Sdružení pěstounských rodin.

V jeho řadách se objevují dobrovolní spolupracovníci a jeho patronkou se stala herečka Vilma Cibulková. Spolu se svými divadelními kolegy pro Nadační fond odehrála několik benefičních představení. Jejich celkový výtěžek byl pak věnován konkrétním rodinám. Na otázku, co ji vedlo ke spolupráci s Nadačním fondem ROZUM a CIT, odpověděla: „S faktem, že mezi námi žijí děti, které ztratily nebo nikdy nepoznaly rodinné zázemí, jsem se sžila už v dětství – několik mých spolužáků se ze školy místo domů vracelo do dětského domova. V dospělosti jsem mezi tyto děti docházela i já, protože jim tam několik let nahrazovala „mámu“ moje vlastní maminka. Od chvíle, kdy jsem hlouběji pronikla do problematiky opuštěných dětí a více nahlédla do světa těch, kteří vytvářejí rodinné zázemí dětem bez domova, jsem byla vnitřně rozhodnuta věnovat této problematice pozornost, nejen soucitnou, ale především konkrétní. Vím, že opravdovým základem pěstounské péče je opravdová láska. Smyslem našeho Nadačního fondu ROZUM a CIT je oslovit všechny, kteří v sobě nalezli pochopení a chtějí pomoci. Pro dobro opuštěných dětí i pro naplnění vlastních duchovních hodnot.“

Jak se pozná dobrý domov

Podobnou zkušenost jako Vilma Cibulková má z dětství rovněž Hana Ochová: „Už v deseti letech jsem věděla, že si vezmu dítě z domova, chodila jsem totiž do školy s dětmi z místního dětského domova.“ Její manžel Tomáš nějakou dobu pracoval jako vychovatel ve výchovném ústavu a v současnosti pracuje s postiženými dětmi ve speciálním centru Svítání v Pardubicích.

Oba mladí lidé mají blízký a otevřený vztah nejenom k vlastním a „svým“ dětem (v pěstounské péči), ale i k dětem z vesnice, pro které organizují různé akce, cvičení, výlety. S takovýmto potenciálem je velmi pravděpodobné, že jejich projekt dětského domova (DD) rodinného typu, bude úspěšný. „Jak se pozná dobrý domov? Že je skromný, ale dětem svítí oči. Jsou plné zážitků a naděje.“ S tímto přesvědčením budují ve svém domku DD rodinného typu, jemuž dali jméno Markéta.

Již začátkem září otevřeli manželé Ochovi jeho dveře osmi dětem, které zde spolu se čtyřmi Ochovic děvčaty najdou nový domov. Je jedním z mála podobných v Čechách a iniciativa vyšla od samotné rodiny. K pozitivům, které takovéto zařízení přináší, patří skutečnost, že děti jsou zde přítomny běžnému manželskému životu, s konflikty i s jejich řešeními. Uvidí různost názorů, důvěru, respekt i lásku, a to všechno si mohou odnést do svého příštího partnerského života. Budou mít možnost podílet se na péči o domácnost, pracovat spolu s rodiči v zahradě a kolem domu, a tím do podvědomí získají pozitivní pokyn: Jsem zde doma, jsem tady potřebný, mám tu své místo.

Pospolitost DD rodinného typu Markéta bude tvořit jedna výchovná skupina generačně příbuzných 8 až 10 dětí, která zde i po zletilosti bude mít nadále své místo, kam se bude moci vracet i se svými dětmi. Domov Markéta má již svoje konkrétní dětské tváře s nejednoduchými životními příběhy.

Budou zde děti i na přechodnou dobu, takové které nejsou právně volné, děti úzkostné, špatně se vyrovnávající s traumatem neosobní instituce běžného dětského domova s desítkami „chovanců“. Zdárnému zahájení a průběhu projektu napovídá mimo jiné i dobrá spolupráce s místním odborem péče o dítě a s dalšími organizacemi, které zde budou zajišťovat odborné služby – speciálního pedagoga, logopeda, muzikoterapeuta a podobně.

Myšlenka DD rodinného typu se při své realizaci setkává od počátků s logickými problémy. Starý dům dává příslib krásného, útulného domova, ale prostředků není nikdy dost. Největším problémem je studna, která zásobuje rodinu pitnou vodou. Stát projekt DD rodinného typu Markéta podporuje, ale všeobecně špatná finanční situace brání pokrytí všech výdajů. Proto na některé potřebné věci, na které Ochovi nemají prostředky, se rozhodl přispět Nadační fond ROZUM a CIT. Bude je podporovat v překlenovacím období, pomůže dořešit problémy s vodou i zatím chybějícím zařízením pokojů.

Pokusila jsem se přiblížit život několika lidí. Jsou obyčejní a vlastně neobyčejní, protože jsou laskaví a odpovědní, nesobečtí a velkorysí. Rozhodli se dát domov opuštěným dětem. Neřídí se ve svém konání ani tak rozumem jako spíš citem.

Kontaktní adresa: ROZUM a CIT, Nadační fond pro opuštěné děti, Seifertova 17, 130 00 Praha 3, tel.: 02/22 71 44 31, 22 71 64 37, fax: 02/628 41 43, č.ú.: 11107 5224/5100, IPB Praha 1, Senovážné nám.