"Leť, čarodějnice, leť´!"

Poznámka redakce: Jistě jste si všimli, že článek uveřejňujeme "neaktuálně" až týden po zmiňované události. Na vině není Věra Souradová, která jej napsala včas, ale nepříznivé okolnosti, které nám jej nedovolily včas uveřejnit. Protože ale článek stojí za to, uveřejňujeme jej i s tímto zpožděním.

Oné tajemné noci plné čarovné moci se prý slétaly čarodějnice na kopcích a křižovatkách cest, aby se dohodly, jak rozmnožit strasti a bolesti lidské a zvířecí.(Podívejte se na Goethova Fausta).

Sv. Walpurga (nebo i Walburga) přes své nepříliš lahodně znějící jméno nebyla žádná čarodejnice, kterou převzalo křesťanství, jak jsem se dočetla v jakýchsi povrchních podkladech, ale noc se jmenuje podle ní v Německu a dalších zemích s katolickou tradicí, protože svatá Walpurga měla před zlými mocnostmi téhle noci chránit. Byla jeptiška, léčitelka, jedna z nejvzdělanejších osob své doby, představená Haidenheimského klaštera.

Sv. Walpurga skutečně žila, je dokonce považována za první autorku, jak anglické, tak německé literatury. Narodila se v roce 710 jako dcera jednoho z anglických knížat, známého jako Sv. Richard. Její matka byla sestra Sv. Bonifáce, věrozvěsta německých zemí.

Od 11 let byla vychovávana v klášteře a připravována na svou pozdější úlohu v rozšiřování křesťanství v germánských zemích. I její oba bratři Willibad a Winibald patří mezi svaté a zakladatele německé církve. Právě o pouti svého bratra Winibalda do Palestiny napsala Walburga obsáhlou latinskou zprávu.

Je oblíbenou svatou v Anglii, odkud pocházela, v Německu, ale i Belgii a Francii, kde je součastí nejen katolických oslav, ale vstoupila i do folklóru. Oslavy nocí čarodějnic jsou jeden z příkladů.

Proti zlé moci se lidé chránili právě pálením ohňů. Oheň očišťuje a plaší zlou moc, která miluje temnotu. Příprava ohňů byl vždycky úkol mladých, protože mládí je ještě čisté a zlá moc na ně nemůže. Proti zlým duchům se také střílelo z pušek, práskalo bičem, tlouklo do hrnců, zkrátka rámusilo se o sto šet.

Chlévy a stavení se vykápěly svěcenou vodou, kladly se kříže ze slámy na prahy nebo vysypávaly kříže pískem...

Jen si připomeňte popis této noci v Babičce Boženy Němcové:

"Byl večer filipojabubský. Babička, když byla tříkrálovou křídou na všecky dveře-zvenku u stavení, u chlívku a kurníku tři kříže udělala, šla s dětmi na zámecký holý vrch....

Chasa začala výskat, každý uchvátil nasmolené koště, zapálil, a jak vysoko mohl, do povětří vymrštil, křiče:"Leť, čarodějnice, leť!" Pak seřadili se a začali s hořícími pochodněmi tance provádět."

Věřilo se, že když mladý pár přeskočí oheň, brzy se se vezmou. Proto skákala Kristla se svým milým přes oheň...V mnoha vesnicích se "tančilo do máje" a vyváděly se všelijaké skopičiny. "

Chystáme se...

Psala jsem o některých tradicích loni. I o tom, jak se tenhle zvyk pálení ohňů stal pro mnohé jakýmsi protikomunistickým symbolem. A jak se marně snažili komunističtí funkcionáři získat oblibu ohňů na májový předvečer pro sebe a ji zapojit do svých tradic. Říkali tomu VATRY MÍRU.

Když jsem při přípravě dnešního vyprávění procházela tím, jak o pálení ohňů na čarodejnice píší v českém tisku, objevila jsem, že pár zlozvyků z časů pálení mírových vater i po návratu ke kořenům lidových v tradic zůstalo.

Nejen ekologové, ale i lékaři záchranné služby, pracovníci protialkoholních léčeben si stěžují, že oheň (skutečný i ten konsumovaný tekutý) je dobrý sluha, ale zlý pán. Mnoho ohňů na českém venkově i v okolí Prahy je páleno s pneumatikami. A marné je volání lékařů, jak je to nebezpečné, že jsou to přímo karcinogenní sopky! A když si někdo nad takovým ohněm ještě opeče buřty, je to hotový sebevrah.

Moderní Saxana

V tuhle čarodějnou noc mají v Čechách pohotovosti plné ruce práce jako na Silvestra. Každý rok je víc a víc popálenin, podrážděných žlučníků (z karcenogeních buřtíků) a otrav alkoholem. Hlavně u starších školáků. Česká tolerance k pití alkoholu u dětí je zarážející nejen z pohledu amerického, ale právě i z pozice těch, kteří děti zachraňují. Čarodějnice se staly jedním ze svátků, kdy je nutné zkusit alkohol...A spojení alkoholu s ohněm způsobuje další neštěstí...

Jen si prolistujte černou kronikou po téhle čarodějné noci. A jestli budete ohněm zahánět zlé mocnosti, tak se jimi nedejte překonat. I za starých časů se dřevo na oheň sbíralo po vsi i několik dní dopředu. Byl to úkol mladých. Pilo se, až když ohně dohořely, šlo přece o v jistém smylu náboženský obřad...Slavit se pak mohlo až do rána bílého...A pěkně si to užijte. My budeme v San Diegu pálit oheň taky, jako už tradičně u Misionářského zálivu.