dík za článek

Je to hezký článek a jako etnolog fakt nemám co dodat - moc se mi líbí. Jen přidám vzpomínku na dobu, kdy jsem byla sama malá. To se ve vysokých vatrách pálilo kde co - teď už se to zaplaťbůh víc kontroluje. Pamatuju ohně navršené skoro ze samých starých pneumatik, které pro nás děcka nádherně čudily, nechávali jsme se v tom kouři schválně vyudit a vůbec jsme nechápali babičky, které jen vrtěly, hlavou, že toto nejsou žádné čarodějnice, protože za jejich mladých let se pálily ohně jen z nepotřebného chrastí, větví a trávy. A navíc jsme napalovali košťata, vyhazovali je do vzduchu, dělali s nimi ve tmě ohnivá znameí, prostě zábavička jak má být. Docela se divím, že zrovna tam u nás nidky nic nechytlo. Teď se už čarodějnice ve vsi odkud pocházím slaví jinak - větším ohněm na místním hřišti a u něj několika menšími, kde si rodiny opékají buřty, donesou se kytary, někdy hraje celá country kapela, tančí se... Které z těch "slavení" je lepší, nedokážu posoudit, ale to dnešní je určitě bezpečnější.