Já mám v Brně tři domy, až je koupím, budou mý 3.

Kdo by to četl? Jenže jak si tak pročítám svůj mailový deník, ukazuje se, že to zase až tak bezvýrazné není. Ostatně - nemusím se dívat do deníku ani nikam jinam, abych si všimla, že se teda fakt nenudíme. Takže - tiše děti, pěkně seďte, teta vám poví pohádku "Jak se to zvrtlo".

Stěhujeme se do toho podnájmu a můžu říct, že je to teda hrůza. Na prohlídce jsme tam byli na podzim a já jsem si sice pamatovala, že je to děs, ale že je to tak šílený... Vlnitý stropy a vlnitý zdi, místnosti 2x2x2 metry, ty zdi i šikmý, mezi pokojema normálně 70 cm široký... Obitý je jakejmasi divnejma dřevíčkama, no darmo mluvit.

Majitelka si tam vodí furt nějaký prohlídky, je jich tam několik týdně, a my jsme jí kejvli na to, že tam budou moct chodit, i když my tam budeme! Ono nám teda nic jinýho nezbejvalo, jinak by nám to nepronajala, ale my jsme si mysleli, že ten barák zná už úplně každej, že jich tam moc chodit nebude, vůbec nechápeme, kde pořád bere další a další nešťastníky, který tam tahá. Už mě zase (jako v posledním roce a víc už tolikrát) chytá depka, že mně opět polezou lidi do ložnice, když už jsem si myslela, že to mám za sebou 9.

Sice si to tam můžeme pomalu vozit, jenže majitelka už začíná mít řeči, že to nevypadá pěkně pro ty očumovače, když jsou tam hromady věcí. No, nevypadá, ale jak to sakra máme udělat?! To bychom museli objednat stěhováky na všechno, najednou by to rozhodně neodvezli, to bychom se nedoplatili, fakt nejsme milionáři, už mně dělá starosti, jak nás zasáhne placení toho podnájmu, ještě toto k tomu! Stejně tam hromady zůstanou, například knihy musíme nechat v balíkách někde naskládaný, protože ty místnosti jsou tak nízký, že se nám tam knihovny prostě nevejdou, takže ty budou muset někde ležet na boku.

Se stavbou zatím nic, do konce příštího týdne (tzn. vlastně do středy, pak už nejsou úřední dny) chce architektka podat žádost o stavební povolení, snad to stihne. A snad to taky stihneme my, protože musíme získat od těch původních majitelů svolení ke stavbě - dokud to totiž není přepsaný na katastru, tak pro stavební úřad jsou majiteli pořád oni. To je Kocourkov, co?

Bydlení tady máme dost hrůzné, ale za ty prachy je to téměř ideální.

Ty stropy jsou tady ještě nižší, než je inzerováno na síti - teda, možná, že v každé místnosti je jeden bod, v němž to udané výšky skutečně dosahuje, ale jelikož na těch pěti metrech čtverečních, co každá místnost má, jsou rozdíly ve výšce stropu klidně 5 cm... No, takže se např. objevil problém, že není kam postavit můj úžasný "věšák" - takový zařízení, do kterýho si přišroubuju nohy a otočím se nohama vzhůru, velice mně to pomáhá na záda. Jediný místo, kam by se vešel, je m-pokoj (mufíčácký čili dětský pokoj), jenže to bych se nemohla věšet večer před spaním, což je pro mě nejpřínosnější. Nakonec to Brepta rozebral a snížili jsme to, ale teď zase štrejchám o zem - naštěstí ne hlavou, jenom rukama, ale stejně to není ono.

Ze začátku netekla teplá voda, když jsme to nechali spravit (750,-Kč), tak to většinou funguje, ale bohužel ne vždycky, a když už to tu vodu ohřívá, tak to zároveň i topí - v tomto počasí pravé požehnání, nehledě už na finanční a ekologickou stránku věci. Špína je tady taková, že ať vysávám jak vysávám, Morče má furt gatě úplně černý. Musíme se majitelky zeptat, jestli by dovolila nechat ty koberce vyčistit na mokro, jinak se toho asi nezbavíme.

Pak už jenom takové drobnosti jako okna ve výšce tak půl metru a méně nad zemí, nebo naopak okno v podkroví, které se otvírá tak, že člověk vyleze na dva trámy (každou nohou na jeden), zádama se zapře o zeď, jednou rukou okno nadzvedne a druhou tam vrazí gumovou palici (posloužilo by i kladivo nebo kus klacku) a zašprajcuje to. Už jsem se to naučila, ze začátku to musel obsluhovat Brepta. V koupelně zásuvky na dosah z vany. Hned za dveřmi do sklepa velmi prudké schody dolů - bez jakékoli podesty - a ještě navíc se dveře otevírají nad ně! Nevím, kdo to vymyslel, byla bych i s to pochopit tu chybějící podestu, šetří to místo, ale proč se aspoň neotvírá ven?! Takhle je to o život, člověk otevře dveře, šlápne a má to spočítaný. Takže zamčeno a klíče hóóódně vysoko... No, nemusím to líčit dál, že?

Co se týče tlačení na rekonstrukci, na to teda žádnou další motivaci nepotřebujeme. Dora a Alan mně všude lezou (např. do trouby a tak), su z toho na prášky, mříže si sem namontovat nemůžeme kvůli prohlídkám a taky proto, že by se přes ně nedostal Darek (např. na záchod), snažíme se to nějak domyslet, ale ono nám to moc nemyslí. Teď pátráme po vhodných stavebních firmách, už jsme si mysleli, že jednu máme (kamarádka nám ju doporučila), ale zase nám na ňu přišla dost šílená negativní reference odjinud, takže asi nic.

Alan pořád naříká, že chce domů do Šlapanic (naše předchozí bydliště). A Darek se na dovolené naučil lézt na jeden strom a teď vymrčuje, že chce zahradu se stromama. Uááá!!

Zatím se nám na to byl dívat jenom jeden stavitel, ale i když se nám líbil, máme na něho i jednu negativní referenci. Druhá firma se má ozvat, kdy by se na to přišli kouknout, a až se s nima dohodneme na prohlídce, tak ještě zkusím zavolat do třetí. A pak si vybereme. Ten jeden zatím nabídl slušnou cenu (cca 710.000,-Kč), ale zase nevím, jestli to není podezřele málo, je to jenom jeho odhad, na smlouvu by to pak stejně dělal rozpočtář, tak máme strach, že by se to najednou změnilo třeba o 1/3. Stejně ještě není stavební povolení, tak můžeme čekat, co řeknou ostatní.

Kamarád nám taky nabízel, že nám domluví ňáký svý kamoše, kteří stavěli barák jemu - no, má to postavený hezky, to je fakt, asi by to taky bylo levnější, ale na druhou stranu s kamošama nemá člověk smlouvu, závady těžko reklamuje a nemůže na ně poštvat stavební dozor, tak si to ještě budeme muset důkladně rozmyslet.

Vloudila se chybička! Odpoledne přijeli naši, tatínek ještě neviděl Doupě, čili náš nový dům, tak jsem ho tam vzala. A jak mu to tak všechno ukazuju a vysvětluju, najednou mně došlo, že sice všichni (tedy my s Breptou i architektka) víme, že sklípek, kterej je na dvoře, tam chceme nechat, ale že ona ho jaksi zapomněla namalovat do plánů, my jsme si toho nevšimli, a že tam bude poněkud zavazet - dvorek totiž bude do L a ten sklípek je v místě styku těch dvou "nožiček", na tom úplně nejblbějším místě. Takže ještě budeme řešit tohle.

Další zpestření našeho jinak fádního života spočívá v tom, že máme vyhazov z podnájmu a ZASE NEVÍME, KDE BUDEME BYDLET! Ach jo! Majitelka má kupce a do 20.11. to tady máme uvolnit. Ještě se s ní Brepta má kvůli tomu sejít, zkusí z ní vyrazit kontakt na ty zájemce, že bychom se domluvili přímo s nima, ale moc nadějné to není, protože ona mu řekla, že to máme uvolnit proto, aby ona tady před předáním ještě mohla udělat nějaké úpravy. Pokud to ten kupec výslovně žádal, tak jsme v pasti. Navíc jsme dostali nabídku od jedné z těch firem, co jsme jim ukazovali ten náš dům a plány na přestavbu - prý by to postavili za 10 měsíců a 1,7 milionu! První firma nabízela 2 měsíce a 700 tisíc, to nám přišlo podhodnocený (možná i schválně, aby tu zakázku získali), ale tohle jsme teda nečekali.

Navíc bychom na to neměli a kde bychom těch 10 měsíců strávili, to teda fakt nevím. Takže dneska se má ozvat třetí firma a pak se budeme muset nějak rozhodnout.

Majitelka doporučila dvě možnosti, kde by se dalo zeptat na podnájem - jedno je dům hned vedle, chlap to opravoval, ale teď to musel přerušit, protože je nezaměstnanej, druhý je přímo naproti, sama stará paní ve velkým domě (ale na pohled teda nevypadá, že by mohla chtít mít doma 3 děti). Že se snažila přijít na to, kdo by někde blízko měl velkej dům a málo peněz. Musím říct, že je to od ní hezký a že jsem to nečekala. Sice by ta blízkost značně zjednodušila stěhování, ale stejně... Alan teprve teď přestává fňukat, že chce zpátky do Šlapanic, už i párkrát řekl, že je to tady dobrý, tak představa, že ho odtud zase vytrhneme a pak zase... Další věc je, že ten poslední stavitel přijde v pondělí a prezentuje nám různé varianty, prý je toho 30 stránek, tak trošičku doufáme, že tam bude i možnost, jak toho udělat část rychle a lacino, aby se tam dalo bydlet, a zbytek dodělat později. To by bylo ideální řešení, ale snažím se na to moc nespoléhat, protože my sami jsme takovou variantu vymyslet nedokázali. Nás napadlo jedině nedělat teď podkroví (čímž se to zlevní a urychlí jenom nepatrně) nebo neudělat ještě další 2 pokoje, což by znamenalo, že by to bylo jenom 2+1, a navíc by se tam při případném pokračování stavby nedalo bydlet, takže by se tím náš problém jenom odsunul, stejně bychom se pak někdy museli někam odsunout.

No, tak tady ten stavitel teda byl, asi najmeme jeho, ale žádnej zázrak teda nevymyslel. Nabízí 1,6 milionu a 6 měsíců, takže se toho stejně bude muset udělat jenom část, bez podkroví by to vyšlo tak na 1,25 milionu, to taky nemáme, tak teda fakt nevím, o víkendu to budeme muset nějak rozhodnout. A taky si něco najít na přechodnou dobu, ach jo!

My jsme už tak hotoví, že nejsme ani jeden schopen žádnýho rozhodování, plácáme se jak ryby na suchu, navíc hodní kamarádi nám dávají stále další a další návrhy, jak to s tou stavbou udělat, aby to bylo rychle, levně a kvalitně, my se vždycky bolestně dobereme k nějakému rozhodnutí, pak nám někdo dá návrh, kterej vypadá líp (včera jsme se byli dívat doma u kamaráda, kterýmu jeho kamarádi postavili moc pěknej domek za 1.400.000,-Kč, určitě tam bylo víc práce než na tom našem a je to fakt hezký, takže budeme dumat ještě nad tím, a jinej kamarád nás zase navedl, ať přece jenom uvážíme tu "podezřele" levnou firmu, že s ní má osobní zkušenost a že OPRAVDU dělá levně a dobře...).

Kde budeme bydlet, pořád ještě nevíme, je to na draka. Soused, co nám ho majitelka doporučila, se zatím neobjevil, od dalších sousedů jsme zjistili, jak se jmenuje a kde zhruba bydlí (ve které vesnici), ale asi nemá telefon, nenašli jsme ho. Na katastru jsme zjistili, že to má 2 majitelky, jedna bydlí tady kousek, tak jsem za ní byla, je to starší paní a prý o tom vůbec nic neví! Moc jí to nevěřím, ona totiž vůbec nic nevěděla ještě dřív, než jsem otázku dokončila 9. Ta druhá bydlí nedaleko od našich, maminka se tam staví, ale podle mě ju ta první už varovala a dopadne to tam stejně. Hodila jsem tady do schránky dopis, vyhlížím auto (vím, jakým ten chlap jezdí), ale pořád nic. Jinej soused doporučil zkusit ještě další barák, tak tam hodil dopis včera Brepta, uvidíme, co z toho. Ale krátí se nám čas. Ještě má kamarád chatu, ale ta by se musela dodělat, že bysme mu na to místo nájmu nějak přispěli... ale bojím se, že se to nedá stihnout.

Brepta uvažuje, že by o víkendu zajel do té vesnice, co v ní bydlí majitel toho sousedního baráku, a poptal se tam lidí, protože tady se zatím neobjevil, hodila jsem tam sice dopis do schránky, ale zatím žádná reakce. Maminka se ptala té druhé majitelky, co je zapsaná v katastru, ale dopadla stejně jako já. Tohle by byla asi tak nejlepší možnost (samozřejmě kromě toho, že by kupec cukl - počítáme, že to udělá vzápětí po té, co se pracně přestěhujeme do něčeho zcela nevyhovujícího), ale moc nadějně to zatím nevypadá.

Další možnost by byla tady o pár domů níž, v úterý jsem i mluvila s pánem, ten říkal, že se ještě musí domluvit se sestrou a s matkou, ale že si myslí, že by to snad šlo. Jenže ten baráček je na nás maličkej, 2+1, přičemž ovšem kuchyň je zároveň i zádveří. Bylo by to samozřejmě lepší než nic, ale radši bychom tady to vedle. Prý nám zavolají, ale zatím se neozvali.

Dneska bylo "šetření na místě" v našem Doupěti. Kamarádka nás strašila, že místí stavební úřad je pověstnej tím, jak dělá problémy, ale paní se zdála být v pohodě, ve středu by prý mohlo být SP. Horší je to se sousedama. Na jedné straně je to strašně hodná paní a protivnej, agresivní, kverulantskej a cholerickej chlap, nic mu není recht, vynadal nám tam za něco, za co jsme vůbec nemohli (on tvrdil, že jsme mu tam zalepili novinama nějaký nasávání od kotle, že jsou to čerstvý noviny, manželka mu říkala, že je to blbost, my jsme mu říkali, že je to blbost, paní se stavebního úřadu mu říkala, že je to jedno, protože on to tam bez našeho svolení nesmí mít, ale řádil jak černá ruka), pak se čílil kvůli něčemu, za co evidentně mohl předchozí majitel, pak řval na tu úřednici kvůli něčemu úplně jinýmu, starýmu, pak se dožadoval dát do zápisu nějaké jeho podmínky, na které ovšem nemá nárok, paní mu řekla, že to tam klidně napíše, ale že to nemá žádnou váhu... Druzí sousedi jsou celkem milí a vstřícní, ale bohužel jsme si neuvědomili, že by jim tam naše přístavba katastrofálně stínila dvorek, takže nás i pozvali dál, abychom viděli, že sice nechtějí dělat problémy, ale s tímhle že fakt nemůžou souhlasit... Nejhorší je, že mají pravdu, takže tam asi budeme muset mít o místnost míň 9.

Bydlení pořád nemáme, docela se hroutím. Už to jednu chvíli vypadalo nadějně, Breptovi se podařilo sehnat toho souseda, kterej slíbil, že přijede a ukáže mně ten svůj barák, úplně mě spadl kámen ze srdce, měla jsem to za vyřešený (už jsme se starali, kde seženeme levně koberce), potom přijel a zjistilo se, že je to totální nouzovka - 2+1 bez koupelny a teplé vody. A asi hodinu potom přišla paní z toho druhýho domku, co jsem už dřív mluvila s pánem, kterej říkal, že by to šlo, že tam nechtějí děti, prý to jistě pochopím. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela, když jsem s ní ještě mluvila, vzápětí přišla kvůli něčemu realitkářka, co nám prodala ten náš barák (míjely se ve dveřích) a to už jsem to nezvládla a brečela jsem jak želva. Slíbila, že se po něčem poptá, je tady místní a dělá do realit, mělo nás to napadnout dávno, tak uvidíme.

Zatím nejreálněji vypadají 2 možnosti - buďto bydlet s tchýní ve 3+1 v paneláku, asi tak půl hodiny cesty od školy, nebo v sousedním baráku ve 2+1 bez koupelny a teplý vody. Sama nevím, co by byla větší katastrofa, už mně to fakt leze na mozek.

Máme stavební povolení, ještě ale nenabylo právní moci. Musel se předělávat projekt kvůli sousedům. Nemůžeme se rozhodnout, kterou firmu vzít - ze 4 možností jsme 2 zavrhli, ale z těch zbylých si jaksi nemůžeme vybrat - jeden se nám moc líbí, ale nebudeme na to mít, druhej na nás dělá dost špatnej dojem, ale je asi o 300-400 tisíc levnější. Máme pocit, že ať si vybereme tak nebo tak, budeme si to do smrti vyčítat 9.

Novej projekt je nakonec snad i lepší, ale zatím nevím, kam tam postavit můj "věšák" (je to takovej bazmek, kterej děsně zavazí), to je jediná, ale pro mě dost podstatná nevýhoda.

Firmu jsme ještě pořád nevybrali, docela se v tom plácáme, přitom to dost hoří. Máme sice svobodárnu, ale tu prodáme, bez těch peněz bychom nepostavili nic, stejně je to špatný, podkroví nebude určitě, a jak s tím zbytkem, to se uvidí.

Tak aspoň s tou stavbou to snad nakonec dobře dopadne. Naštěstí ve středu ten lepší stavitel dodal novou nabídku (s dřevěnýma místo hurdiskovýma stropama, podle novýho projektu s některýma oknama mírně zmenšenýma a bez podkroví), a vypadá to, že to vyjde! Takže ho prostě bereme - a budeme doufat, že tam nenarazí na něco, co by stavbu prodražilo nad únosnou mez (že jim třeba nespadne nosná zeď na hlavu, nebo tak něco).

Podnájem zatím nemáme a čas se krátí 9. Jedinou malinkou naději vidím v tom, že majitelka nás zatím neuhání, jestli už něco máme, tak si říkám, že to třeba s tím kupcem nejde tak hladce, jak by chtěla, třeba se mu nedaří získat hypotéku nebo tak něco... No, ale moc se na to spoléhat nedá, kdyby bylo jasný, že to nevyjde, už by tady rejdila s dalšíma prohlídkama, což nedělá 9. Takže na to máme ani ne 14 dní a nevíme, kam půjdeme!

S bydlením ještě pořád nevíme, jak to dopadne, každým dnem by se mělo začít dělat na baráčku, firmu jsme nějak vybrali, takže teď se budeme muset rozhodnout v takovejch věcech, jako jsou okna, koberce, kachličky, vany, umyvadla, kotel, dveře... Většina z toho sice nijak nespěchá, jenže pokud máme být schopni něco říct třeba k tomu kotli, tak si o tom napřed musíme udělat přehled, vůbec tomu nerozumíme, tak to teď hledám všude možně na síti, na kachličky, vany a spol. bude potřeba objet spoustu obchodů...

Brepta dodatečně objevil ještě jeden baráček, co se mu zdál prázdnej, tak se byl dneska ptát sousedů. Mluvil s paní, která mu řekla, že baráček je sice prázdnej, ale bez topení, bez vody. Ale... že ona sama je spolumajitelkou domu na té ulici, co je naše Doupě, že by nám ho s chutí pronajala, ale že se ještě musí domluvit se sestrou, ať se stavíme v neděli.

Tak je to blbý 9. Sestra té paní s pronájmem nesouhlasila a majitel toho 2+1 hned vedle nám prý bude schopen říct nejdřív 20.11., jestli teda jo, a my ani nevíme, jestli bychom to chtěli. Takže s 99% pravděpodobností skončíme u tchýně, naštěstí bez tchýně - celkem rozumně prohlásila, že tam s náma nebude a že se radši na přechodnou dobu upíchne jinde. Tak teď máme černý svědomí, že jsme ju vystrnadili, stejně to bude příšerný (jen namátkou - byt není zařízenej na malý děti, tzn. být ve střehu 25 hodin denně, co kde Dora ničí, dojíždění s Darkem do školy bude pro mě znamenat vstávání tak o půl šesté a buzení Alana, kterej pak bude nesnesitelnej (a odpoledne totéž při vyzvedávání), nevejde se mně tam nikam věšák na protahování zad, budeme všichni spát na blbejch postelích...). A ještě ke všemu si ani nemůžeme zanadávat na tchýni :. Ono se zdá, že na těch 5 měsíců se to dá vydržet, ale my už žijeme ve stresu a nejistotě přes dva roky, z toho poslední rok sotva lezeme - takže 5 měsíců, kdy to bude ještě horší, to je pro nás dost úděsná vyhlídka.

Stavební povolení nabude právní moci 24.11.. Vybrali jsme stavební firmu, v pátek jsme podepsali smlouvu, zítra (nebo prostě tento týden) začnou bourat. Mělo by to být do konce dubna bez podkroví, tak su zvědavá.

Brepta stěhuje věci do Doupěte, dává to tam do toho podkroví, co zatím nebudeme dělat. Včera mu byl kamarád pomáhat, tak toho prý za 2 hodiny udělali tolik, co Brepta udělá sám za celej den, takže aspoň že tak. Ale stejně nevím, jak by se to dalo zvládnout.

Brepta balí a vozí, já mám horečku a antibiotika, Darek měl zánět středního ucha, pomáhají babičky, švagr, kamarádi... Na čtvrtek asi objednáme stěhováky na ty největší věci, v pátek nebo v sobotu to Brepta předá.

Ten chlap (stavitel) se nám líbí čím dál tím víc, tak snad to není mylný dojem. Včera začali betonovat základy, snad to do zimy dostanou pod střechu a budou moct pracovat bez přestávky.

Ach jo!!! Dneska mělo stavební povolení nabýt právní moci, tak projektant šel pro cedulku a...

Na úřadě se dozvěděl, že už v pátek tam byl ten arogantní kverulantskej pitomej soused se stížností - že jsme začali stavět před nabytím právní účinnosti, že máme kontejner na obecním pozemku bez povolení (je tam taková předzahrádka a ta je městská), že mu něco dělají s barákem (shodili přístavbu, která byla ukotvená v jeho zdi - on věděl, že to tak je, a věděl, že se to bude bourat!), že se mu chystají zastavět sání od kotle (no baže, on ho tam totiž nemá co mít, a navíc jsme mu to chtěli vést naší zdí na naši střechu - jen tak z dobré vůle - ale na to ať teď zapomene!) a že on s tím nesouhlasí! A že náklaďák, co přivezl ten kontejner, rozbil chodník. Takže projektant tam s tou úřednicí šel, a ta když to viděla a vzpomněla si, co je ten člověk zač, okamžitě přikázala zastavit stavbu! Že prý z něho má strach, že je schopen volat policajty, že to už v minulosti několikrát udělal. Kdyby se s tím začalo opravdu až dneska, mohl by řádit, jak by chtěl (no, ne s tím kontejnerem a chodníkem, ale s tím, že nesouhlasí se stavbou), protože on si ten nový projekt na úřadě nevyzvedl (i když mohl), takže nevěděl, že se mu chystáme zastavět to sání a neprotestoval. Ale jak zmerčil stavbu, hned si stěžoval a stihl to! Sakra práce!!!

Relativně dobrá zpráva je, že stavitel říkal, že si s tím nemusíme dělat starosti, že on to se sousedem vyřídí. Že už s ním jednou mluvil, chlápek se třásl jak osika, byl v obličeji úplně brunátnej a vypadal na infarkt - a kvůli ničemu. Tak snad pan stavitel ví, co mluví, a zvládne ho, zítra tam s projektantem jdou, ale blbý je, že jsme mu měli dát to stavební povolení, aby si ho mohl přečíst, než tam půjde, a my jsme ho nenašli! Každopádně doufáme, že ten chlap je takovej cholerik, že bude stačit, když s ním ing. Bárta párkrát promluví (představuju si, že jeho asi bude nejvíc vytáčet, když s ním bude protějšek jednat klidně, a nevím proč, ale mám pocit, že úplně nejvíc ho asi vytočí, když se mu bude důsledně správně říkat "pane Nováčku"), a ono ho šlehne. Už aby to bylo!

Takže dneska byl stavitel s projektantem jednat na stavebním úřadě, ale zatím nevím, jak to dopadlo. Ráno jsem s ním mluvila a vyjadřoval odhodlání sousedovi pokud možno neustoupit ani o píď, tak uvidíme, jak to půjde. Taky nabízel, že kdybychom to zítřejší stěhování nezvládali, může nám půjčit firemní Avii, a slíbil, že instruuje chlapy na stavbě, že až se tam zítra budou vozit ty krámy (většinu věcí totiž budeme mít uloženou v Doupěti na půdě a v m-pokoji, se kterým se nebude skoro nic dělat), tak mají pomoct nosit.

Další celkem dobrá zpráva je, že realitkář (je to ten, co prodal náš šlapanickej dům) prodal tu svobodárnu! Je to výborný, protože tam zatím ještě pořád máme podnájemníka, prodávat se to mělo až od ledna, ale on to nějak sfoukl už teď, navíc o 100.000,-Kč dráž, než jsme doufali! No, aspoň bude na pokuty, který budeme platit kvůli zběsilýmu sousedovi 9.

Tak, a zítra to teda vypukne - Velký přesun! Myslela jsem si, že jediná výhoda tohoto řešení bude, že jdeme někam, kde je to pro děti známý, a že se tím vyhneme Alanovu nářku, že chce zpátky - omyl! Dneska začal, že k žádné babičce nechce, že chce zůstat tady! On ty změny chudák dost špatně snáší, je mně ho líto.

Blbý je, že tchýně v tom bytě bude ještě do pátku a pak od pondělí do středy, teprve pak má podnájem. Kdybych to věděla dopředu, bylo by to v pohodě, původně jsme si mysleli, že tam budeme i s ní celou dobu, takže nějakejch pár dní bychom ještě rádi v pohodě zvládli, jenže my už jsme počítali s tím, že tam budeme sami! No nic, jedeme dál močálem černým podél bílých skal!

Za chvíli odpojíme počítač a budeme pokračovat v balení. Zítra nastoupí maminka hlídat Doru a Alana, já pojedu s Darkem k doktorce a Brepta bude stěhovat. A večer - intimčo s tchýní! Musím ovšem uznat, že dělá, co může, aby nám pomohla, a nejen ona, i ten stavitel a kamarádi a naši a… Jen kdyby už byl toho všeho konec! Tak snad v tom dubnu…