Škola a tak

Já vím, že většina lidí by to řešila jinak, ale pro nás bylo tohle prostě nejlepší řešení. Např. dlohodobé dojíždění autem, jak navrhuje Pett29, je pro nás nepřijatelné - jednak nám záleží na tom, abychom neustálým ježděním nezatěžovali životní prostředí, jednak nás to jednoduše nebaví a jednak bychom tím děti obírali o možnost pohybovat se samostatně. Vidím to u kamarádky, která takhle vozí děti do školy (do jiné než my). Desetiletá holka je závislá na tom, kdo ji kdy kam zaveze, pokud má mít možnost chodit i jinam než do školy - žádné kroužky by totiž jinak nemohla stihnout - a pokud nemá ráno vstávat ve zcela nelidskou hodinu. Rodiče mají služby a rozpisy, kdy kdo kde vyzvedne které děti a doveze do školy a kdy kdo vezme které děti ze školy a kam je odveze. Nedovedu si představit, jak ten systém, ve kterém je ona dost podstatným prvkem, bude fungovat, až jí skončí mateřská. Nebo kvůli tomu nepůjde do práce? Každopádně tohle by pro nás nebylo.
Normální běžná škola, jak píše Iva, nám připadá jako ničitel dětí - jejich iniciativy, sebevědomí, schopnosti se rozhodnout, spolupracovat, učit se... Teď prožíváme krušné chvíle, ale zvládneme to, je to přechodné (i když delší a komplikovanější, než jsme si původně mysleli). Kdybychom dali děti do normální školy, poznamená je to na celý život. Ještě pořád si myslíme, že jsme se rozhodli dobře. A co se týče rodinného zázemí a nejistoty - rodinné zázemí děti mají a nejistota panuje jen v otázce bydlení - děti naopak mají jistotu, že mají nás a sebe navzájem, že nám není lhostejné, co se s nimi děje (a to ony dobře vědí, zejména Darek, který už je dost velký na to, že vidí a chápe, že všemu, co se dětí týká, věnujeme pozornost a péči)... Nemyslím si, že by je to poškozovalo. Prožívají těžké časy jako my, zejména Alan, tomu ty změny prostředí vadí nejvíc, ale zatím to vypadá tak, že když se má o koho opřít a zůstávají kolem něho stále stejní lidi, vždycky to zvládne a vychází z toho zase o něco silnější.
Pavlo, netvrď, prosím Tě, že by se vhodná škola našla i blíž, když nic nevíš o tom, jaké požadavky na školu máme a co se v našem okolí nabízí. Ona by se totiž nenašla. Možná by se blíž našla škola, v níž by v první třídě byla vhodná učitelka, jenže co další děti? Taková škola, do jaké teď Darek chodí, kde se děti učí pomáhat jedno druhému, kde mají individuální přístup a každé může postupovat svým tempem (třeba v matematice rychleji a v češtině pomaleji, to je jedno), kde se učitelky snaží na každém dítěti najít to dobré a učí tomuto přístupu i žáky, kde se rodiče mohou podílet na chodu školy, kde integrují postižené děti, ale kde také dostávají prostor a možnost rozvoje děti nadané, kde spolupracují děti z různých ročníků... taková škola opravdu blíž nebyla.
Chápu Tvou hořkost, když se nacházíš v takové situaci, jak píšeš, ale já netvrdím, že jsme na tom nejhůř na světě. To ale neznamená, že bych toho všeho někdy taky nemohla mít plné zuby, nemyslíš? Navíc ty články jsou skutečně přepisem z mého deníku, který vzniká tak, že si kopíruju a ukládám pasáže z mailů, které jsem posílala kamarádkám - nepsala jsem to tedy původně proto, abych se na Rodině pochlubila, jak to máme těžké, ale abych si "pofňukala" na rameni kamarádkám, které to nakonec i celkem zajímá, jak se to s náma vyvíjí. Teprve dodatečně mě napadlo to na Rodinu dát. Víš, mně by zase přišlo jako blbost sedět v původním domě, posílat děti do školy, o které vím, že je blbá (tam, co jsme bydleli, se o místní škole nevyjadřoval pochvalně opravdu vůbec nikdo, bez ohledu na žebříček hodnot a životní postoj, ten ústav opravdu nestojí za nic), prostě proto, že by nám to mohlo způsobit nějaké komplikace, nebo dokonce proto, že jiní lidi mají horší problémy než výběr školy pro dítě. Docela dobře bych Ti mohla ve stejném duchu napsat, že Tvoje stížnosti jsou rouháním, protože třeba v Africe nejenže nemají střechu nad hlavou, ale ještě taky mají hlad a AIDS a děti jim umírají před očima... Je to samozřejmě pitomost, protože Tebe trápí Tvoje problémy a jsou to problémy dokonce i přes to, že někdo je na tom hůř - ale nech, prosím, dejchat taky mě.
Lambertko, nestraš :-)! Nám to stačí tak, jak to máme, ještě pokuty a zloděje k tomu!
Jinak - pokračuje to zatím celkem dobře, ťuk, ťuk, ťuk! Soused kverulant tam už dvakrát volal policajty, ale firma to vždycky nějak zmákla. Zatím se zdá, že jsme vybrali opravdu dobře, protože co bychom si bez toho pana inženýra, co to všechno vyřizuje, počali, to teda fakt nevím! Spolu s projektantem (to je kamarád) zvládli ženskou na stavebním úřadě tak, že cedulku nakonec vydala, takže už je za oknem a soused si může trhnout, čím uzná za vhodné. Vznikly i problémy s druhýma sousedama - tentokrát buhužel naší vinou (spíš vinou firmy) - bylo domluveno, že zeď mezi námi se nebude bourat, nebude-li to nutné, jenže ono se ukázalo, že část se shodit musí. Takže oni nic neřekli a udělali to - a zničili jim túji. Jenže paní velice slušně zavolala mně (a ne policii), vzala si kontakt na stavitele, ten se jí zašel osobně omluvit a dohodli se, že na jaře jí na náklady firmy koupí a zasadí túji novou. A je to! Zato ten druhý soused má do našeho dvora nasávání ke kotli a luxfery, které tam mít nesmí - chtěli jsme zachovat dobré sousedské vztahy, takže jsme projekt nechali přepracovat tak, že luxfery zůstanou volné a nasávání se vyřeší, chtěli jsme být slušní, říkali jsme si, jak by bylo nám v jeho situaci... Stavitel mu šel navrhnout, že na naše náklady to nasávání vyvedeme nad naši střechu plastovou rourou, která půjde zpoloviny naší zdí a zpoloviny jeho fasádou. On málem dostal infarkt, že by snad někdo sáhl na jeho fasádu, rezolutně to zamítl a zavolal policajty. Takže nasávání prostě mít nebude. A zjistilo se, že můžeme o kousek posunout zeď, aniž bychom tím stínili těm druhým sousedům - což je vynikající, protože tím jednak vznikne místo na můj věšák a ještě navíc zastavíme ty luxfery! Musím říct, že teď už s potěšením. I jinak se firma činí, zatím se drží plánu, takže se snad blýská na lepší časy.

Žaba