Když má narozeniny maminka

Od té doby, co si naše holčiny bedlivě začaly hlídat kalendář, aby se na jejich svátky, narozeniny a vůbec důležitá data nezapomnělo (jak rychle to ty dětské dušičky poznají, že se musí starat, to vážně nevím), diskutujeme o tom, co komu koupíme nebo vyrobíme poměrně často.

Problém trošičku nastává v situaci, kdy mám narozeniny já. Ono už z hlediska slušnosti ( jak praví výchova mé maminky) je velký oříšek, jak taktně říci, já mám narozeniny, Kubo!!! ( a nekopat ho přitom do holenní kosti či nedávat mu tuto nepodstatnou zprávu každý den do diáře). Je zřejmé, že jemu bych to nepřipomínala ( ostatně roky mi také přibývají), ale ochudit se o dětská přání to nikdy. Vždyť právě proto mám snad tři děti, aby moje krabice s jejich výtvory přetékala a na každý přírůstek, byť nakreslený za pět minut dvanáct se upřímně třesu.

S přibývajícími roky holčiny už chápou, že pokud je místnost vyzdobena při oslavě jejich, chtějí i ony samy připravit oslavu někomu jinému. Měsíc před mými narozeninami se Magda ptala:“ Mami, a kdy já budu zase mít narozeniny?“ na prstech jsem jí spočítala, kdy bude mít kdo narozeniny a sama Majda pochopila. „Aha, tak to ty budeš mít teď narozeniny jako první“. Měsíc byl pryč a holky už samozřejmě nic nevěděly. Naťukla jsem Kubu.

„A co by sis maminko přála?“, ptal se před holčinami Jakub jako by nevěděl. „Co kdybychom ti třeba uvařili oběd? Chtěla bys?“ Už už jsem chtěla radostí přikývnout, když jsem si uvědomila, že musím vymyslet něco, kde bude návod na přípravu tak podrobně rozepsán, že se i Kuba nebude muset ptát. Najednou – spásná myšlenka. Půl roku čekající krabička s hotovým jídlem, která u nás neměla upotřebení. Hurá. Těstoviny se sýrovou omáčkou nemůže přece zkazit ani on. Jídlo hotové za patnáct minut, pro úplné laiky – dva šáčky, které se smíchají a hotovo. To je ono!!!

U kuchyňské linky nastalo srocení lidu a já se raději vzdálila a vzala jsem si k ruce tužku a papír, věděla jsem proč.

„Pak začneme míchat….Aha, ale co? Když jsme tam ještě nic nedali?“, začal číst podrobný návod Jakub. Připadal si jako když vaří jídlo o šesti menu, z nichž svíčková je tím nejlehčím.

Pro jistotu četl návod několikrát. To už samo o sobě trvalo čtvrt hodiny, ale nevzdával se a to bylo hlavní.

„Ježíšmarjá, ono se tam lije mléko! Přines mi Terinko mléko z lednice“, udával tempo tatík. Terinka se blahosklonně otočila, a protože se jí opravdu nechtělo slézt ze židle, kde právě kralovala, houkla na mě: „Mami, prosím tě, mlíko!!“ (ostatně, vždyť jsem tam tak nevyužitě seděla, že?). „Teri, já řekl tobě“, usměrnil ji tatínek a četl obsah pro jistotu znovu. „A smíchejte s obsahem sáčku. Jak? Vždyť tam žádný sáček není?“, poté co jej vytáhl z krabičky, uklidnil se a nabyl vědomí, že to bude hračka. Snad proto přečetl i tipy pro rychlé a snadné zpestření: „To bychom mohli mamince zpestřit, viďte holky? Jen mi řekněte, jak asi tak vypadá bazalka, jestli jí tu máme a kam maminka uklízí ořechy?“a už šplhal i do těch nejvyšších pater našeho pokoje. Je Vám zřejmé, že za ložním prádlem ořechy ani bazalku neukrývám, a tak jsem raději taktně houkla do ouška Majdě, kde hledat. Já vím, co si teď špitáte, měla jsem vydržet. Když já se bála, že budu mít roznesené těstoviny i na koberci a pochopte, o následném úklidu už se v dárku pro maminku nemluvilo, musela jsem počítat se vším.

Terinka si o tak dlouhém vaření myslela své: „Mami a kdy už to bude vařeno?“, ptala se s upřímným zájmem. „Víte co, holky, tak si to přečteme ještě jednou. Ono to tam není zase až tak dobře napsáno, no jo, není to tam pro mě až tak jasně vysvětleno,“ mumlal si pod vousy Jakub. „Teď tu mám ten pytlík, ale zase tady nečtu, že bych ho tam měl už dát,“ nervózně popocházel kolem sporáku.

Řekli byste tak jednoduché jídlo a hodinu trvá než se uvaří!!!

„Ihned podávejte!“, tak si máme asi podat holky ruku, že jsme to tak dobře uvařili,“ pronesl poslední závěrečnou řeč Kuba a holky mi nasázely na okrasu kolem talíře asi kilo celých vlašských jader (inu oni psali ozdobit sekanými vlašskými ořechy, že?)

Za tu hodinu, co trvat patnáctiminutový oběd jsem nesčíslněkrát slzela smíchem a válela se po zemi. Pokud platí, že smích léčí, tak budu zdravá jako řípa až do příštích narozenin, zvláště pokud budou vařit zase moji milí.

Přeji stejně rozpustilé oslavy i Vám