Já mám v Brně tři domy, až je koupím, budou mý 1.

Nejsem kronikářka ani archivářka - nedaří se mně udržet pořádek ve fotkách (ani v ničem jiném) a už vůbec se mně nedaří dělat si jakékoli zápisky. Když si pak mám vzpomenout, v kolika měsících které dítě co umělo, je to docela problém. Ale začátkem loňského roku jsem si uvědomila, že spoustu těchto zajímavých informací dnes a denně ťukám do mailů svým kamarádkám - a začala jsem poštu archivovat.

Moc to nepomohlo - komu by se chtělo něco hledat v několika různých adresářích a desítkách mailů? Ale nedávno mě napadlo něco dalšího - já si to přece můžu pěkně vytřídit (jinak bych měla každou informaci tolikrát, kolik mám mailovacích kamarádek) a udělat si ve Wordu pěkný deníček! A jak si ho tak dělám, řekla jsem si, že by se z toho dala vytáhnout historie našeho stěhování a s ním souvisejících realitních kotrmelců, úvah, nadějí a depresí. Tímto Vám ji tedy předkládám.

Ještě menší vysvětlivky: Brepta je manžel, Slon je Alan, Činčila je Dora. A červeně jsou zapsány některé klíčové okamžiky našeho života pro lepší orientaci těch z Vás, kteří nás neznají.

Darek jde v září do školy a my už asi tak rok a půl pátráme, kam ho tak dát. Na normální základku v žádném případě ne. Klasická škola učí děti memorovat a poslouchat na slovo, což není nic, co bychom schvalovali. V každém případě bychom pro své děti chtěli školu, která je bude učit zodpovědnosti a přemýšlení. Koneckonců, to je to, k čemu je doma vedeme, a nechceme, aby nám to škola rozvracela a dělala dětem zmatek v hlavičkách. Nehledě na to, že klasická škola z většiny dětí úspěšně "vymlátí" chuť poznávat a učit se, čemuž bychom se rádi vyhnuli. A kromě toho Darek fakt do normální školy nemůže, na tom se shodují všichni, od našich kamarádů (naprostých laiků) přes různé doktorky až po učitelky ze školky a psycholožku. Akorát má každej jinej názor na to, co by to teda vlastně mělo být. V každém případě individuální přístup. Je to klasické problémové dítě - inteligentní (čte, počítá, vědomosti (a mentální schopnosti vůbec) tak na 8 let), ale je hyperaktivní, tzn. neposedí, vzteká se (i když tím nikdy nic nezískal, prostě těžko snáší omezení, nakonec se s tím vždycky nějak srovná, ale musí na to člověk mít nervy a nepovolit mu), neumí držet tužku, má špatnou výslovnost, na spoustu věcí prostě kašle (když se může najíst lžící, proč by se učil jíst příborem?; když je mu dost teplo i v teplákách předem dozadu a v mikině naruby, proč by s tím měl něco dělat?; když se domluví i s ráčkováním, proč by se to měl pracně odnaučovat?), zcela postrádá bezděčnou pozornost (úmyslnou má - když poleze na prolízačku, nic se mu nestane, ale když si půjde do kuchyně pro rohlík, zakopne si cestou 4x o vlastní nohu a možná se i zabije). A ještě navíc je vedenej k tomu, že všechno, co dělá, by mělo mít nějakej smysl, a že když se mu zdá, že to, co po něm chceme, smysl nemá, může to rozporovat. A pokud dobře argumentuje, tak jeho důvody bez problémů přijmeme a může být po jeho. Dovedu si někoho takového představit v klasické škole, a nerada bych to viděla v reálu :.

Takže jsme pro něho objevili školu v Bystrci (jmenuje se Pramínek), to je městská část na druhým konci Brna, MHD tak hodina cesty, spíš víc, a hodláme se někam tím směrem přesunout. Celej vtip je ale v tom, že pochopitelně nemáme po ruce miliónek či dva, abychom si prostě něco koupili - takže náš barák budeme muset prodat. Už jsme si vyhlídli jeden dům, co se nám moc líbí (a naštěstí to vypadá, že se nelíbí nikomu jinému, takže na nás už několik měsíců čeká), ale toho našeho se jaksi nemůžeme zbavit. Pořád nám sem teď někdo courá, aby se tady na to podíval (je to velice stresující, když nám furt někdo nakukuje do ložnice a tak vůbec), ale nikdo to nechce. Žebětín, kde je ten "náš" novej barák, je moc hezkej, v podstatě je to vesnice kousek od Brna, ačkoli to k Brnu patří, je to oficiálně městská část. Za humnama je tam les a tak. Dům má zahradu, velký prostory, kde bychom možná mohli šermovat... Není to sice přímo u té školy (asi tak 20 min cesty od dveří ke dveřím), ale zase to prostředí je krásný, byl by to dobrej kompromis.

A shodou okolností zrovna dneska odpoledne tady byli lidi, co vypadali, že by si ten náš barák snad fakt chtěli koupit! Jsou odsud ze Šlapanic a městskej úřad chce odkoupit a zbourat jejich dům - a zahradu nepotřebujou, tu mají jinde. Zrekonstruovali si celej vnitřek, a když chtěli (jenom jako třešničku na dortu) opravit i venek a dali si teď v lednu žádost o stavební povolení, tak jim řekli, že jim ho jednak nedají a druhak jim to zbourají. Jsou z toho docela na prášky, což se jim nedivím. A to naše se jim líbí, hned zejtra prý půjdou na radnici, že už mají vybráno a chtějí ty prachy, tak su zvědavá, jak to dopadne. Ale na druhé straně už mě bere sentiment - přece jenom jsme tady byli 9 let, od svatby, napřed bez dětí, pak s jedním, teď se dvěma... Mně se holt člověk nezavděčí :.

Jsem těhotná :!

S naším domem zatím nic, už su z toho celkem unavená. Tam ti lidi nějak ochladli. Za chvíli budou prázdniny, to se obchody moc hýbat nebudou, a pak už je září, začínám mít dojem, že to celkem hoří. Uvidíme, jak to dopadne.

Pořád si říkám, jak si to v tom našem vyhlídnutém domě všechno pěkně uděláme a zorganizujeme, až tam budeme bydlet, a zároveň se bojím, že tam bydlet nebudeme, že tohle neprodáme, Darka budeme nějak složitě vláčet do školy a ze školy přes celý Brno, život strávíme v autě a v tramvaji (asi by ho tam Brepta ráno vozil autem a já odpoledne domů MHD, a když by měl Brepta služebku, tak teda fakt nevím...).

S tím bydlením se nám to drobátko komplikuje - barák zatím nikdo nechce, takže to vypadá, že budeme muset prodat svobodárnu, co máme v Brně na jednom sídlišti, vzít úvěr ze stavebka, zeptat se tchýně, kolik by nám byla schopna a ochotna půjčit, a koupit v Bystrci byt. A až barák prodáme, tak byt zase prodat a koupit dům někde tam.

Tak mně docela dělá starosti to naše bydlení. Když si představím, že bysme tohle počasí trávili v nějakým 2+1 v paneláku... jenže co nám zbude, jestli tenhle barák neprodáme (což, jak to tak vypadá, je docela dobře možné)? I jsme uvažovali o tom, Darka do té školy přece jenom vozit, ale i když bychom odhlédli od toho, že se snažíme jezdit autem co nejmíň a nesmrdět zbytečně na světě, a taky od toho, že by to celkem lezlo do peněz, tak já nemám řidičák. Takže kdyby Brepta jel na služebku, tak já bych ho tam nějak dopravit musela. Což by znamenalo vyrážet z domu tak v 6:45 - s Alanem a břichem, případně s Alanem a (asi pěkně uřvaným) miminem. A napřed to všechno nějak nakrmit a vypravit... A odpoledne zase pro něho. To už by bylo asi o něco schůdnější, ale stejně, 4-5 hodin denně trávit dojížděním... Taky bych si mohla udělat řidičák, skoro o tom začínám uvažovat, ale mám z toho celkem strach, su člověk, kterej má dost pomalý reakce, takže se bojím, že bych byla nebezpečná sobě i ostatním. Děsím se toho, kdyby mně třeba někdo vlítl pod kola, že by mě napadlo, co jsem měla udělat, tak 3 dny potom. Ach jo, moc nevím, jak z toho ven.

Ten náš vyhlídnutej domek je už prakticky prodanej (je složená záloha a uzavřená smlouva o smlouvě budoucí), takže naše šance značně klesla. Ale třeba se to ještě nějak v dobré obrátí.

S tím bytem (kdybychom si ho koupili) je taky finanční problém - protože teď nám nájemník ve svobodárně platí 2.000,-Kč měsíčně, o to bychom pochopitelně přišli, kdybychom ji prodali, a ve 3+1 je nájem tak asi 2.500,-Kč měsíčně, a to už je rozdíl 4.500,-Kč měsíčně proti našim současným příjmům - nedovedu si představit, jak bychom to zvládli. I kdybychom pořídili 2+1, stejně by ten rozdíl asi byl slušnej, a jak bychom se tam nasáčkovali, to teda nevím. Ono to teda jde, jedna moje kamarádka žije s manželem a třema dětma v 2+1 v paneláku, ale jak si člověk jednou zvykne na barák... Taky bychom mohli zkusit tenhle barák pronajmout, to by nám pomohlo s placením toho nájmu, ale zase by se tím ještě víc zkomplikoval jeho prodej - asi bychom se tím v tom paneláku celkem zapikolovali. No, je to prostě problém. Teď jsem poslala mail všem známejm z Brna a okolí, že prodáváme barák a byt a sháníme levné bydlení, zkusila jsem to trochu zahrát na city, ale zatím žádnej zvláštní ohlas - jeden dotaz na tu svobodárnu, přičemž to je to, co by nám tak dělalo nejmenší starosti, byty se prodávají celkem snadno. Do okna jsem vylepila ceduli, že barák je na prodej, a taky jsem vytiskla inzerátky, který Brepta dneska a zítra vylepí po Šlapanicích. A pak už fakt nevím, ale musíme se rychle rozhodnout, nebo dopadneme přímo na ústa. Ach jo.

Darkovi je 6 let.

Co se týče školy, tak to bude náročný. Těšíme se všichni (no, možná kromě Slona :, ten z toho ještě nemá moc pojem), ta škola se nám opravdu moc líbí a doufáme, že to tam bude bezva, ale to dojíždění! Ráno bude Darka vozit Brepta autem - zabere jim to asi tak půl hodiny, odpoledne se budu já (s Alanem samozřejmě) snažit ho vyzvedávat MHD - to je tak na 1,25 hodiny. Uf! Problém ovšem nastane tehdy, když bude Brepta na služebce a nebude ho tam moct ráno vzít - jako již 5.9.. Tchýně se sice (tak nějak obecně, ne na tenhle konkrétní den) nabízela, že když tak u ní Darek může někdy přespat (no, vlastně si původně myslela, že by se k ní měl úplně přestěhovat, a docela se urazila, když jsme to odmítli) a ona ho tam ráno vezme - od ní je to jenom asi půl hodinky autobusem bez přestupu, ale čtvrtej den školy, to mně ještě připadá brzo, to budu chtít, aby spal doma, aby se ten denní režim nějak zaběhl, bude mě strašně zajímat, jak to tam bylo a tak, to ho nebudu chtít dávat k babičce. Tak nevím, kdybychom tam měli jet se Slonem, tak by to znamenalo, že já bych musela vstávat v pět a děti vzbudit v šest (já su totiž strašná nevejprava) - u Darka by to nevadilo, ten tak vstává normálně, ale Alan spává tak do půl osmé a trvá mu dlouho, než se probere, pak ta cesta... No, vypadá to na skvělou akci, kabaret se zpěvy a tanci :!

Dům nemůžeme prodat, protože je velkej a bez zahrady, což je úplně pitomá kombinace. Asi budeme muset zase (už asi potřetí) snížit cenu, dříve nebo později to musí zabrat, jenže máme strach, aby už potom zase nebyla tak nízká, že bychom si pak nemohli nic koupit. Chtěli bychom něco většího, ale v horším stavu, tak do dvou milionů, doufáme, že bychom ty peníze dali dohromady - z prodeje tohoto, úvěr ze stavebka, něco od rodičů... Uvidíme, vypadá to na docela šílenou záležitost s tím dojížděním. Včera jsem si to promýšlela nad jízdníma řádama - odpoledne budu pro Darka vyrážet cca v 15:15 a vracet se budeme někdy před 18. hodinou. Uááá!!!

Dům jsme asi prodali (je složená záloha a podepsaná smlouva o smlouvě budoucí, vyřizujou si hypotéku), ale nemůžeme sehnat novej - možná skončíme pod mostem :. Původně to totiž vypadalo, že je všude spousta domů, které by se nám líbily, ale které si nemůžeme koupit, protože nikdo nechce ten náš. Jenže teď najednou všechny zmizely (měli jsme vyhlédnuté 4 (kromě toho, co nám prodali už v červnu) - jeden prodali 5 dní před tím, než my ten náš, druhý jeden den před tím, třetí tentýž den a čtvrtý majitelé stáhli z nabídky, že si ho radši nechají pro vnoučata - no, není to k vzteku?!) a nemůžeme jaksi nic objevit.

Ve dvou realitkách teď máme domluveno, že nám zařídí prohlídky ve dvou domech - jsou ale dost daleko od školy, sice bychom si tím pomohli, ale ne moc výrazně. Přinejmenším jeden z nich má tu výhodu, že nám ho snad nikdo nevyfoukne, kdybychom ho snad chtěli - podařilo se mně na ten inzerát zareagovat jako první. Je to ale bez zahrady, jenom s malým dvorečkem, do školy by to odtamtud bylo 30-40 minut a zatím je to jenom 2+1 - moc si nedovedu představit, jak bychom tam přežili zimu. Není ale moc drahý a má připravené podkroví na vestavbu, takže by nám zbyly peníze a na jaře bychom si to mohli rozšířit. Ten druhý je snad ještě víc z ruky, má veliký pozemek, je to 3+1, ale podkroví už je využité. A je dražší. Takže pokud se nezjistí, že už je to prodané (nějak se mně neozývají), tak se tam podívat půjdeme, ale pokud ty 3 pokoje nejsou hodně velké, že by se daly smysluplně rozdělit, tak asi nic. No, a to je všechno, jinak nic nového, pořád někam volám a zjišťuju, že to stačili prodat dřív, než vůbec vyšel inzerát. Su moc zvědavá, jak to dopadne.

Tento týden by ti naši kupci měli zaplatit a od té chvíle budeme mít 5 týdnů na to, abychom jim to uvolnili. V zoufalství už se ohlížíme i po domech v takových lokalitách, jako jsou oba Lískovce, Královo Pole nebo Lesná - moc bychom si tím nepomohli, ale někde bydlet musíme a je to lepší než Šlapanice. Začíná to být docela na pováženou. Nebo jestli koupit na přechodnou dobu byt... ještě jsme to nerozlouskli.

Alanovi jsou 2 roky.

Náš den vypadá takto - 6:05 vstane Brepta s Darkem, v 6:35 odjíždějí autem do školy, kolem 7:00 tam jsou, cca v 7:30 je Brepta v práci. Někdy mezi 7:00 a 7:30 vstáváme my s Alanem. Pak buď jdeme někam k doktorovi (nějak toho bylo poslední dobou dost a ještě asi bude) nebo máme trochu času na sebe. To si pak lehnu a většinou prohlížíme knížky nebo tak něco. Asi tak v 11:30 jde spát - já si uvařím čaj a mám oddech. Pak mu něco uklohním, tak mezi 14:00 a 14:30 se vzbudí (kdyby ne, musím ho vzbudit já, protože jinak bychom se nedostali pro Darka), nají se a vyrazíme. Někdy mezi 14:45 a 15:15. Cesta MHD trvá hodinu čistého času, pak tam musíme dojít (Alana nechávám chodit pěšky, takže to není žádná rychlovka), vyzvednout Darka, který většinou protestuje, že nikam nepůjde, že tam má práci a že tam chce zůstat (někdy si říkám, že by ta škola nemusela být zase až tak "user-friendly" :), počkat, až se převleče (bezvadná věc - děti se tam můžou převlíkat, takže mu nemusím každej den prát školní oblečení - pokud si tričko nebo tepláky zašpiní jenom trochu (tím myslím, pokud je poznat, které tričko má vlastně na sobě :), tak to nechám plavat a oblečení na cestu zůstane většinou celkem čisté), mezitím uhlídat Slona, aby dětem nezlikvidoval vystavené výrobky a nesežral boty, dojít na tramvaj a hodinku cesta zpátky. Když máme velké štěstí, tak to celé trvá 2,5 hod, ale to jenom málokdy, většinou je to na dýl. Ale do 18:00 býváme většinou doma. Víc mrtví než živí. A taky je trošku problém v tom, že pokud musím Alana ráno budit (třeba kvůli nějakýmu tomu doktorovi), nebo pokud ho kvůli něčemu nestihnu dát včas spát a musím ho pak budit odpoledne, je nevyspanej a tu cestu pak nezvládne. Nebo teda samozřejmě zvládne, ale s takovým řevem, protivňákováním a předváděním... No, a v 19:00 kluci večeří a ve 20:00 jdou spát.

Do kdy se budeme stěhovat, to zatím nevíme, mělo by to být do pěti týdnů od zaplacení, a zatím nezaplatili. Doufám, že to neznamená, že z toho chtějí vycouvat, oni si asi dělali příliš velké oči, když si mysleli, že tu hypotéku vyřídijou tak rychle. Ale stejně si říkáme, že bychom to zkusili aspoň tak o týden ukecat, kdyby to vyšlo přímo kolem porodu - původně totiž tvrdili, že zaplatí do konce listopadu, to by znamenalo stěhování cca do Tří Králů, nebylo to ideální, ale jakž-takž by to šlo, ale pokud by zaplatili např. v pondělí, tak by to znamenalo vystěhování do 20.1. (termín porodu 19.1.), to by snad uznali, že to není to pravé. No, uvidíme, zatím nemáme vybráno, nikde nic není 9.

S bydlením se to zatím nijak moc nevyvíjí, kupci by snad měli zaplatit do půlky ledna, snažíme se najít rovnováhu mezi tím, že musíme dávat najevo, že o ně stále stojíme, a tím, že teď je vlastně v našem zájmu, aby nám zaplatili co nejpozději, protože těch 5 týdnů nám běží až od zaplacení, a navíc si myslíme, že čím víc se oni zpozdí s tím placením, tím víc si my budeme moct vymrčovat, že 5 týdnů je málo, když máme malou Činčilu. Ale nic ke koupi jsme zatím neobjevili 9.

Narodila se nám Dora.

S bydlením to nemá žádnej vývoj - ti naši kupci mají problémy s hypotékou a my zase nemůžeme najít nic, co by se nám hodilo koupit. Takže je moc neuháníme, ale už je to skoro podezřelý, jak se to vleče. Takže po šestinedělí se budeme muset rozhodnout, jestli ten náš dům zase začneme aktivně nabízet (pokud nám teda ti lidi do té doby nezaplatí) a budeme riskovat to, co teď, že to prodáme a nebudeme mít co koupit, nebo to naopak nabízet nebudeme, dokud si něco nenajdeme, a budeme riskovat, že to bude tak, jako už několikrát před tím - objevíme někde něco moc hezkého, ale nebudeme mít kupce a tudíž ani peníze... Ufff!!! Moc by se nám ulevilo, kdyby tohle už bylo za náma!

Zrovna dneska mně maminka přinesla Brněnské NOS, kde byl inzerát na dům v Bystrci, který jsme ještě neznali, za 1.650.000,-Kč, tak jsem tam zavolala - a on už byl pryč! No, přiznám se, klela jsem jak dragoun (vlastně ještě hůř - poznámku "Kleje jak dragoun!" dostala moje babička v rodinné škole Vesna, když jí v hodině ručních prací upadla jehla na zem a ona řekla "Sakra!" :). Jinak nic nového 9.

Teď zrovna to teda s bydlením nevypadá moc skvěle - ve čtvrtek volal ten chlap z realitky, že už jsou mu ti naši zájemci dost podezřelí, že jim dá poslední šanci, aby si ty prachy sehnali, a pak to začne znova nabízet. Takže je asi velké nebezpečí, že z toho sejde 9. Jiná realitka se už hlásila, že má 3 vážné zájemce, tak jsme řekli, že od března budeme zase provádět. Jak já to nenávidím! Su z toho na prášky už dopředu, už jsem nepočítala s tím, že by nás to ještě mohlo čekat - ach jo! Ještě navíc ti vážní zájemci v podstatě nic neznamenají, takovejch jsme tady měli už spoustu, takže ani moc nedoufám, že bychom to vyřídili rychle, bojím se, že se to zase potáhne kolik měsíců, mezitím objevíme několik krásnejch domů, který si nebudeme moct koupit, a až pak někdo o ten náš projeví skutečnej zájem (a to ještě mám strach, abychom nemuseli dál snižovat cenu), tak zjistíme, že si ty krásný domy koupil někdo jinej. Mám z toho depku.

Stěhovat se asi nebudeme nikdy, vypadá to blbě, zůstaneme tady nejspíš až do smrti, která je nedaleko s tím šíleným dojížděním.

Pokračování příště...