O patáliích s mateřinkou

Přestože mé snažení směřuje k tak prostým věcem jako je přijít ráno do školky včas, mít děti, které jsou doopravdy do svých oblečků oblečeny a zahaleny, které mají botky zašněrovány a mají to, co právě mají mít, mé dcerky musí jen nad svými rodiči (respektive nad svou matkou, co si budeme namlouvat) pokrčit rameny.

Věřím, že se mému okolí může zdát nepochopitelné, jak je možné, že pokud měsíc na nástěnce visí plán školních her, divadel a směřování, já jej neznám (že jej nezná Kuba, to mě až tak neděsí). Zkuste se však vžít do kůže matky několika dětí přicházející pro dvě dcerky, třetí mezitím převrhává kočár (pustit ji, znamenalo by už ji nechytit). Dvě přicházející se snažit nabádat k převlečení, obléknutí, obutí a odchodu a to vše v mumraji dalších cizích dětí, které na mě také mluví. Mezitím mi však nepřísluší postava pouhého "kibice", ale pěkně se má postava zapojí do hry tím, že oběma pomáhám a třetím okem kontroluji Láďu.

Mezitím, co mé oko zachytí, to zachytí. A tak jsem zrovna včera nebyla moc úspěšná, když jsem iniciativně přinesla holčinám ustřižené PET láhve, které dle mého měly mít. No, četla jsem to přece na nástěnce. Ano, nezapírám, že jsem viděla pouze každé třetí slovo, ale zdálo se mi, že vím, za jakým účelem je budou ve školce potřebovat. Bylo mi jasné, že 0,5l láhev PET-prostříhnout-přinést-výroba čehosi,je jasný signál, že si asi budou vyrábět vlastní "květníčky" (sypat různé vrstvy zeminy, kamínků, mušliček, atd.). Co na tom, že záměr paní učitelek byl opravdu jiný a já vypadala, jak ta nejméně chápající maminka pod sluncem -řečeno slušně (jinak řečeno "ÚB mamka "-první slovo vyjadřuje množství, druhé stav na stupnici hlouposti). A to jsem ještě přičinlivě přinesla o jednu ustřiženou láhev navíc, pěknou chvíli drhla doma drátěnkou zbytky lepidla od viněty, aby láhve holčin ( a někoho, kdo třeba zapomene) byly opravdu hezoučké.

Další třesk. Odpoledne přihnutá postava tlačící golfky a v tom:" Tak co říkala maminka poště, Majdo? Už ji viděla, Terinko?" A maminka se zase nejapně a připitoměle usmívala. Nevěděla, která bije. Já vím, že jsem nemohla tušit, že právě dnešní hra celé školky na zaměstnání bude znamenat, že nám celý špalír malých pošťáků donese poštu holčin až do domu do našeho kaslíku. No, nadšení se konalo až po návratu ze školky, když mi dcerky svými tělíčky zahradily vchod a já musela schránku otevřít a jevit se nad krásnou poštou. Byla milá a nápad úžasný, jen jsem opět nereagovala tak, jak se předpokládalo. Ano, nevybírám poštu během dne. Ne, nevím proč. Možná, že kdyby to bylo kolem dvacátého, kdy každé zašustění sukně naší paní pošťačky očekávám jako smilování, bylo by to jinak. Ne dnes.

Jindy zase školka v přírodě a úsměv paní ředitelky. "Holky říkaly, že pojedou," ta věta mne víceméně omráčila. "Kam že pojedou?," a už jsem svůj údiv i nepříjemný pocit, že já jsem ta druhá, s kým paní ředitelka celou věc projednává, nedokázala skrýt. Nejenže jsem se otřepala, že bych neviděla deset dní své spící broučky (to jsem se snažila potlačit), ale při pohledu na vyplněný seznam dětí jsem měla jasně naznačeno, že není něco v pořádku se mnou. Tolik rodičů neprotestovalo, jen mně se zdálo, že vozit děti až na Moravu je opravdu zbytečně daleko, že nemám možnost si ověřit nic a v případě nepředložených komplikací budu mít potíže ještě větší. Nesměle jsem se zeptala:" A kdo bude s dětmi celé dny, budete s nimi vy?" Zdálo se mi, že alespoň nějaká kladná odpověď mě může ještě spasit. "No, ano. Většinou ano. Jen o víkendech a večer, abychom si taky odpočinuly, se budeme střídat s tamním personálem, ale to jsou taky vyškolené pracovnice." Teprve teď jsem si uvědomila, že neposlouchám sama, ale zvedly hlavy i ostatní maminky. Bože, až do teď se nikdo nezeptal?!!!! Nevím, zda si mám rovnou hodit mašli, že holky mají tak "pitvavou" matku nebo si blahořečit, že k mému rozhodnutí přispěl i fakt, že odjíždí v pátek a víkend možná budou hned s pro ně novými lidmi.

Několik nocí jsem špatně spala a i ve snu řešila ono rozhodnutí (raději zcela pomíjím finanční stránku věci, protože to by bylo taky na článek). Kuba mi vnesl jasno do celé situace hned. "Víš, naši nás taky pouštěli na tábory, do škol v přírodě, ale to bylo vždycky kousek za Prahou a nebyl problém se na nás přijet podívat." Jako vždycky, i teď jsem věděla, že jeho reálný úsudek má hodně do sebe.

Svou přecitlivělost dokážu potlačit (většinou o tom svědčí krvavé rýhy od mých nehtů na stehnech), nechci vychovat bábovky, které by se bály každého vzdálení se od máminy vánočky či jejího pohlazení na dobrou. Těžko ale můžu věřit tříletému či čtyřletému šprčkovi, že se bude umět sám vypořádat s něčím, co ani neumí pojmenovat.

A tak resumé- raději dovolená celé rodiny a příští rok se uvidí.

A ještě toho není dost. Naše školka si mě opravdu užívá. Byl poslední dubnový den a já si byla jista, že jsem v kalendáři ve školce viděla, že v úterý se jde do divadla. Co na tom, že před čtrnácti dny se šlo taky. Netrklo mě nic, přestože i méněvšímající by se dovtípili (pouze zapomněli otočit kalendář).

Večer jsem nachystala úžasné komínky šatečků, podle kterých bylo jasné, že holky budou jak princezny a divadlo jednou zaznamená naše dívky v celé své kráse. Docela jsem se pyšnila, jak to zvládám (každá pýcha musí být po zásluze potrestána), když jsem se posadila do auta a viděla ta způsobná malá tělíčka, která v šatech nabrala na důstojnosti. Poté, co Jakub přišel do auta a z očí mu málem tryskaly slzy smíchu, mě mé dobré "pocity" přešly.

Holky měly mít masky čarodějnic a celá školka včetně paní učitelek byl jeden velký čarodějný rej. Jen naše dvě jezinky (třebaže mnohdy opravdu vypadají jak z domu hrůzy) zrovna dnes působily dojmem lilií.

Bože, holky promiňte, já to fakt nedělám schválně. Když jsem sklesle seděla v autě a říkala Kubovi:" Měla jsem je mít postupně, s každou si dát tu práci. Každá by měla celou mou pozornost, celé mé já jen pro sebe a takovou maličkost, jako přečíst si nástěnku, bych stihla." Jakub s úsměvem prohodil jen koutkem úst:" Myslíš si, že po dvanácti letech na mateřské bys na tom byla líp?," a já tušila, co on věděl....