Velikonoční poblouznění

Nabuzená energií, která venku sálá z každé zelenající se větvičky, si uvědomuji, že jsem přežila zimu a snad už opravdu mohu hodit za hlavu přehnanou starost o to, jak jsme se právě celá rodina oblékli či jak vydržet bez vycházek další měsíc na ploše 40m2. Hurááá!!!

Oblékla jsem se nalehko a vědoma si výstražných pohledů, které zahalený Jakub vrhal na můj oděv, vyšla do ulic. Závan ostrého jarního vzduchu se mi rychle dostal přes všechny vrstvy až na tělo. Věděla jsem to i potřebovala. Ani nevíte, co dokáže udělat taková nevinná procházka a pohled do sluníčka, zavřené oči a hra žluto-oranžově-rudých barev na pozadí očních víček s vysátou mamčou třech dětí.

Vrátila jsem se nabitá jak proton, jen svým kladným přístupem začít skály lámat. Dokonce i začít jsem chtěla - trocha velikonočního úklidu by neškodila, co takhle okna, utřít prach na místech, kde jsem se naposledy podepsala o Vánocích, přerovnat zimní věci a navrátit je k ledu (to máte za to, že vás máme na tak dlouho, vždycky mi přišlo nespravedlivé, že plavky mám tak na dva-tři měsíce, za to zimní bunda má préé klidně měsíců pět). Tak prrr…..

Tak dobře na tom ještě nejsi. Začni nejprve od toho důležitějšího. Holky!!!! Vždyť už pěkných pár pátků nemají moc kreativní maminku. Chtělo by to nějak jim taky nalít energii - popustit uzdu pravidlům a dát volný vzlet jejich potřebám. Předvelikonoční pečení. To je to pravé - milují, když mohou pomáhat. Jak říká Terezka: "My ti pohámáme, viď?" (často si říkám, že naruby nejsou jen ty slabiky). Nadšení se konalo a holčinám jsem do jejich džbánku s energií přilila tolik, že přetékalo. Já jsem si naopak trochu ulila, při pohledu na linku, od které odešly, by Vám bylo jasné proč.

Barvení vajíček, snaha o co nejpestřejší byteček, do kterého se holčinky vrátí ze školky. Byly užaslé a nadšené, zdobily by každý centimetr našeho obydlí, malovaly by vajíčka jako na běžícím pásu (o ztrátovosti a rizikách podnikání nemusím nic podotýkat - umíte si představit Terku a její cit, který nemá pro bolest svou, ani pro křehkost dřevěných hraček, natož vejce). Stejně i tak to stálo za to. Večerní rozsvícené svíčky - vajíčka, chvilka povídání potmě jen osvětleni blikajícími knoty, to přesně potřebujeme. Všichni.

Velikonoce pro mne nejsou jen svátky křesťanskými, ale hlavně vítáním jara. Asi především. Mám pocit, že i věci, které mne celoročně obklopují, mají energie více a tím více i lidé. Všichni se ženou za tím slunečním zářením, pohybem, volností, vzduchem, zelenou trávou, žlutými kuřaty, barevnými květy petrklíčů a vědí, že zase bude líp. A teď právě to začalo. Naše období prázdnin. Nemá to nic společného s oddychem, s leností a nicneděláním. Ale naopak s prací, pro někoho s kypřením, sázením, pro jiného s opalováním, výlety, ježděním na koni, vodáctvím, prostě vším, co nám dá tolik energie, že si našetříme i na zimu. Šetřete. Nebo lépe - čerpejte, seč Vám síly stačí.

Taky to dělám. Do špinavých oken jsem prstem udělala průzory, to, aby k nám mohlo sluníčko. Na barevný ubrus s "motivy" od holčin postavila červený petrklíč a šla ven. Velikonoce jsme holt přivítali takto. Ony nám to prominou, určitě. Rozesmáté holky a pohodoví laškující rodiče jsou lepší než naklizený byt bez energie a pohody.

Užijte si velikonočních zvyků. Já asi nejsem zrovna ten pravý člověk, kdo by Vám měl říkat, že správná žena pěkně koledníkům zatopí, respektive jen tak se nedá. Jsem vždy (bohužel to má základy už v dětství) ta stojící a trochu přitrouble se usmívající s vajíčkem před sebou. Ale Vám přeji , ženy a dívky, rychlé nohy, pohotovost k poledním atakům vodou a kdyby něco, tak mít vždy nějaké to vykoupení se při sobě.

A co přeji mužným protějškům? Aby nezapomněli, že jaro není jen obdobím, kdy si mohou beztrestně zařádit na celoročně "štěbetavých, haštěřivých a zlobivých" ženách, ale také obdobím namlouvacím a láskyplným.

Mějte se sluníčkově, to Vám přeje "přepozitivní"