O herně v nebi

Proč? No, zkuste si představit že máte byt 1+1, tři dítka a nedělní ráno, kdy prší a prší. Ven do parku jít = rovná se šílenství, být doma = rovná se šílenství na druhou (obzvláště výživný je fakt, kdy prší už alespoň týden).Tak a co teď. Chtělo by to hernu, uzavřený (pokud možno odhlučněný) prostor, kam neprší, kde se holky potkají se stejně starými soukmenovci, mohou se zdravě porvat (viď, Terko) a to vše na půdě, kde je příjemně.A tak jsem v neděli dopoledne - chtě,nechtě- sbalila starší slečny a odjela na "výlet".

Výlet je honosný název pro fakt, že jsme tramvají dojely pár stanic do jedné "tak trochu jiné restaurace" a zakotvily v jejich herním koutku. Jedno se této firmě upřít nedá, když nevíte kam, tak tady mají otevřeno a v neděli dopoledne navíc klidno. Holky výskaly nadšením jak spiklenci a já sice nehýkala touhou, že se nacházíme zrovna tady, ale při pohledu na holky jsem musela uznat, že jsou tu šťastné (Bože, kde je mé poctivě "vyčtené" přesvědčení, kde jsou mé zásady z dob před dětmi...). A tak jsem přes své maminkovské srdce musela přenést fakt, že zakoupím dva nápoje a přispěji tím holčinkám na hezkou chvilku.

Bohužel, jsem stále neoblomná v tom, že jakmile jsem postřehla první náznaky hladu u berušek, chytla jsem je pod křídla a hybaj pryč najíst se nečeho zdravějšího. Restaurant promine, ale mé mateřské cítění všem těm "colám a burgům" nakloněno není. Chápu, že dozraje doba a nejlepší odměnou možná bude jít právě sem (ostatně, už to prostředí mají žáby pod kůží) ale teď, když jsou ještě šíbovatelné, připadá mi hřích nechat je najet na tuto kolej.

A tak vidím jako ve snu místo, kde mají otevřeno pro celé rodiny každou neděli a sobotu. Je to místo, kde mají děti dovolen veškerý pohyb, prolézačky, houpačky, koupele v míčcích a jiné mety našich berušek, jsou zde samozřejmostí.Souběžně s tím, je zde sportovní vybití pro energii a nadšení tatínkovo a zároveň se zde najde koutek pro "drbavé" a mlsné srdce maminčino. Opravdu by byl problém takovou hernu zřídit?

Hej, Ty tam nahoře, pokud jsi vše dokázal během sedmi dnů, moc se přimlouvám příště vytvoř i takový ráj pro dětskou dušičku. Že na to už jsi malý pán, že to už musíme sami? Hm, tak se nedá nic dělat. Slyšíte mne všichni, tak kdy začnem?