O ženském vnímání...

Také znáte situaci, kdy Vám partner důležitě začne vysvětlovat právě řešený problém v práci a Vy vidíte, že děti visí za nohy v průvanu, přetéká Vám mléko na plotně, vytekla pračka, zvoní pošťačka, chce podpis na rekomando a Váš muž nechce nic víc než celou vaši pozornost (ostatně takových lidiček by se u nás našlo)?

Nechápe, že ženy dokáží pracovat na několik na sobě nezávislých provozů. A často ani tak nechtějí jako spíše musí. To nevylučuje fakt, že občas do hrnce místo špaget sypu špinavé prádlo, špagety tvrdé servíruji holkám a ne právě čisté prádlo se snažím rozvěsit po věšáku v pokoji, ale takových výpadků ve funkcích mají dnešní počítačové programy prý habaděj. (Tak proč se děsit ?) Je lze upgradovat, což je se mnou trochu problém. I když , jak řekl Kuba, mne upgradoval již třikrát a vždycky úspěšně. Prý ty nové verze jsou ještě lepší než já, je nutné do nich ještě trochu investovat a možná, že se to někdy i tak trochu nevyplácí, ale…VŽDYŤ JSOU TO TÁTOVY HOLKY!!!!

Když ovšem tatínek na něčem pracuje, nejenže musí být hrobové ticho (bez ohledu na míru lásky, kterou k nim chová), dítka chodí s náplastmi ve tvaru křížku místo úst, dorozumívají se s Vámi pomocí znakové řeči a ještě je to špatně, protože jim právě spadl drobek na zem a bouchl jak atomová bomba (jak jinak si vysvětlit ty následky). Rodina je mrtva ne vlivem atomového hřibu, ale smrti která vane z každého oka (i toho kuřího) Vašeho muže. Mimochodem, to je popsán ten lepší případ, protože Vy jste přítomna a zajišťujete dětem potřebný servis (myšleno jídlo, pití i ochranu před vlastním, v tuto chvíli krkavčím, otcem). Když jsou ovšem děti nechány na pospas pracujícímu otci, to byste se divila, jak může domácnost také fungovat (lépe nevědět!!!!!). Děti jedou na dvou až pěti hodinový program (odvíjí se od doby Vašeho návratu), znamenající pro ně, že nebudou tatínka rušit v jakémkoli případě vyjma toho, když jim jde o život ( o život nejde, pokud chcete pít, jíst, čůrat, atd.). V reálu to pak znamená, že při Vašem příchodu, jste zahlcena všemi těmi potřebami berušek a drncáte "furt nespokojenou" Laděnku (no, chtěla přebalit, to taky není boj o život). A Váš muž přitom není nijak nadšen, vždyť tady skoro nic neudělal. Jedno přiznat musím, kdyby to tak nedělal, dopadl by takto.

Když jste "tvrdě" do práce zabrána Vy, znamená to, že kromě práce, která nemá spojitost s Vaší rodinou (Bože ten hřích!!!), stíháte pohlídat ty tři berušky, kterým jen tak mimoděk musíte vymyslet nějakou nejlépe zábavnou činnost . Většinou to znamená - čím více se při té činnosti zmažeme, tím více se nám líbí, tím horší budou následky (uklízení pro Vás), "Ale pokud opravdu chceš pracovat, tak nám sebe vykompenzovat přece musíš, mami", do činnosti je naangažovat (znamená to nejprve se zmazat sama, aby děcka věděla, jak na to), mezi vlastní tvůrčí činností (trvající tak maximálně minut pět -minimálně minutu) strčit něco do hrnce (po tvůrčí činnosti dětem vyhládne, o Vás se to říci ani tak nedá, což ostatně svědčí o tom, jak ta Vaše práce vypadá), obsloužit ty "geréty" (pračka, sušička), které pracují samy a Vám ulehčují práci (bohužel, někdo tam to prádlo dát opravdu musí), no a už zbývá jen občas dát pozor na dehydrataci té nejmenší, občas přiskočit s nějakou tou šťávičkou, na kterou už má nárok (mimochodem nejlépe udělanou z domácích zdrojů, ostatně, vždyť máte kuchyňského robota) a teď konečně začít klidně pracovat. Bohužel, právě jste zjistila, že než jste dokončila onen koloběh, holky už se svou tvůrčí činností hodlají přestat a Vy jste dnes opět pouze měla ÚMYSL PRACOVAT (někdy mám pocit, že právě tenhle pocit je už potrestán v zárodku, aby náhodou nenapadl další části Vaší mozkové kůry a Vy nechtěla pracovat třeba vícekrát do týdne). Upřímně? Po takovýchto vystoupeních Vás to ani nenapadne. Půjdete kajícně napravit škody mezitím spáchané žížalami a ufajícně se setřeným potem si na tu příští jízdu na červenou hezky počkáte (ostatně příští měsíc, přijde taky den D).

Jo, abych dokončila nevyřčené. Vy se snažíte stíhat vše - holky, domácnost, sem-tam nějakou vlastní práci a přitom řeč Vašeho těla musí hovořit jednoznačně :"Vím každou nezbytnou drobnůstku Tvého hovoru, miláčku". A i přesto, bude to špatně, pokud… Musíte veškerému svému snažení dodat jednu NUTNOST. Dát najevo vážnost situace tím, že když mluví muž uvedete své tělo do klidové stabilní polohy (tím dáte najevo vážnost celé situace) a užasle budete hltat každé jeho slovo, i kdyby to mělo stát životy Vašich dětí (Bože, ty víš, že to bych nemohla). Co dodat?

Pokud pracuje či mluví muž, nedá se upřít, že dává prostor svým dětem cítit se alespoň chvíli být "velký" - soběstačný, zodpovědný za své skutky, schopný postarat se o sebe i sourozence. Pod vlivem maminky, která dítkám neustále utírá hubičku housátkem, se to jaksi nedá naučit. A tak pánové, vzdávám Vám hold. Díky otcům, kteří Vás děťátka připravují na realitu života, myslím, že základy máte slušné a ten vstup díky nim zvládnete.