O návštěvě kina aneb na trapasy jsem já borec

Na hlídání jsme jí nechali jen dvě uječené uhýkané jezinky, které odmítaly jít do postele a jednu malou jezulinku, která odmítá kromě matky a kojení vše (čaj, umělou výživu, odstříkané mléko) a budí se každou hodinu a půl. Křikem Laďka teď bourá stodoly a přesto JÁ ODEŠLA DO KINA. No, odešla je slabé slovo vzhledem k tomu, že jak říkal Kuba:"Kino začíná v půl osmé, času dost." V sedm hodin a pět minut vyšel ze sprchy a mně bylo jasné - jinak než autem jet nestihneme. Smířila jsem se.Přijeli jsme, došli a do půl osmé zbývalo pět minut. "Máme chvilku, pojď se podívat někam do obchodu,"děl Kuba. Přesvědčila jsem ho, že pokud chceme naše známé (nevěděli o tom, že také máme lístky, mělo to být překvápko)alespoň pozdravit než zhasnou, máme nejvyšší čas. Uznal. Scházíme do ALFY, na chodbě, ve vestibulu ani noha. Už jsem začínala tušit, zvláště, když jsem slyšela sametový hlas herce Vetchého. Tmavomodrý svět se začal otáčet bez nás. Kuba nechápal. "Jak to, že na lístkách je teď začátek 19 hodin 15 minut??!!!No, řešit to nemusíme, začátek jsme neviděli. Koho to mrzí víc, nevím. Vím jen, že natolik dobré věci u Kuby převažují, že to, že přistáváme vždy na naše sedadla před posledním zvoněním, nikdy si vestibul kina či divadla neprohlédnu dříve než o přestávce (v lepším případě) mu prostě musím odpustit.

Nebudu vás příliš napínat. Realita byla taková, že pozdní příchod znamenal, že jsme si mohli sednout už kamkoli. Což byla trochu čára přes rozpočet vzhledem k překvapení, kterým jsme měli přátelům vyrazit dech. A tak plížíce, jsme zalehli do naší řady a usedli. Jak hlemýždi s domečky, jsme na sebe kývli:" Jde se, sedí uprostřed." Když jsme dorazili, zjistili jsme :"To nejsou oni." A to už Kubu zezadu přepadl Ivo:"Tak vy takhle, to jste to nemohli říct."

Z kina jsem měla pocit, že noc je ještě mladá, tak proč chodit domů? Ovšem to bych musela vypnout mateřský radar. On už však těžce blikal.A tak jsem raději vyslyšela nezkrotné touhy volání (po kojení).Bylo na čase. Šaty jsem svlíkla ještě v předsíni, boty odkopla a... Kočár v kuchyni a Laděnčin křik nevěstil idylickou chvilku. Babička to hrdě vydržela a měla tak ohromné nápady, že Laděnčino zoufalství předržela o dvě hodiny. Když bylo uděláno a hotovo, co mělo být, odešli jsme zpět do víru noci.Známí nás schovívavě přijali i po přestávce a zábava mohla pokračovat. Jenom mi řekněte, že až budu chtít příště působit jako sexuální symbol a vezmu si průhledné přiléhavé triko bez tamponů na mateřské mléko, bude problém. No, pokud lze nazvat postříkaný bar od mléka jako trapas?! Prostě stalo se, zahradní hadice byla proti mně fušař do vodního řemesla. Já byla profík. Ovšem profík, který se, když se známí prohýbali smíchy, chtěl podhrabat pod onu dřevěnou podlahu.Co by ovšem dobrý komik neudělal pro aplaus publika, že?