O šikaně malé koupelny

Nepřipadalo by Vám to jako ten nejpodlejší projev šikany na bezbranném tvorečkovi? Mně samotné ano, ale nesměla bych vědět, že ten bezbranný tvor jsem já.

Kolikrát jsem jim už říkala, že zubním kartáčkem se pouze čistí zuby, nakonec jsem rezignovala a raději pořídila kartáčky dvoje.Problém je tak trochu v tom, že rozdíl mezi nimi jsem dělala pouze já, holky žádný. Snad jen, že do úst vkládají holky kartáčky oba (a je celkem nepodstatné, jestli s mýdelnatou vodou z vany nebo s pastou u umyvadla) a myjí vanu barvou kartáčku, která lépe inspiruje v onu chvíli jejich duši. Prostě zjednodušeně - ulevila jsem svému mateřskému svědomí a tím vše skončilo.

Naše skromná koupelna, která vlastní vanu 1,10 metru dlouhou, byla vždy mou pýchou. Vzhledem k tomu, že předtím jsme se s Kubou čtyři roky pouze sprchovali a coby vladaři do lázně vstupovali při občasných návštěvách rodičů, v současnosti jsme králové. Holky to tak taky cítí. Až na ten nepodstatný rozdíl, že ony se cítí být královnami naší koupelny (bude hůře, takovou pubertu nechci vidět). Prostě jakákoli nádobka,lahvička, krabička od čehokoli putuje po vymytí (Majda je u nás přes tu hygienu) do vany a běda nám ji vyndat.Copak když se myjí berušky, to si říkám,tak ať. Když se ale do té vany nevejdete Vy, protože se nemůžete nikde opřít... V tu chvíli celá jejich "butylková" pyramida spadne, sesypou se všechny houbičky, žínky, lahvičky a konec.

Teď můžete začít skládat to japonské domino znovu. Než ho dostavíte, spadne. Věřte zkušenému. Prostě to tak je.

Někdo má rád holky, jiný zase vdolky a naše holky jsou sběratelky. Porodila jsem sběratelky věcí do vany. Sběratelky kuriozit. Jenom ještě nevědí, že pro mne jsou svou neuchopitelností těmi největšími "kuriozitami" zatím ony samy.