O ženské logice

Povídá:" Víš, že Majda má už docela dobře vyvinuté logické uvažování. Včera viděla, jak pracuji na notebooku a píšu na normální klávesnici. Zeptala se mě, proč. Tak jsem jí vysvětlil, že se mi na klávesnici od počítače píše lépe a ještě si neošoupu písmenka na klávesnici u notebooku. Majka se pak zamyslela a povídá mi. "A to nevadí, že si ošoupeš písmenka na té druhé klávesnici?" Až do téhle chvíle jsem se dmula pýchou a říkala jsem si, že tím, že je pochválena Majda, jsem vlastně pochválena i já. Cítila jsem se, jak dochází k toužebně očekávané chvíli a slyšela jsem vnitřní hlas říkat něco o plodech mé práce a ovoci. A v tom najednou tomu manžel nasadil korunu (ani se mi nechce říkat mu teď jménem). Dodal:" Takhle to vypadá, jako by logika byla dána od narození každému, jenom vy ji pak někde ztratíte", a v očích se mu smály ty podivné jiskřičky, které už ví, čím mne vytočí. No, povedlo se. Napěnila jsem hezky. Ani ne tak navenek jako uvnitř.

Tak my, že nemáme logiku? Hlavně, že vy si ji můžete dovolit, když tu jsou ruce , které vám uvaří, vyperou, uklidí, atd. Ovšem mimo to, jako by to bylo málo, asi padesátkrát denně zopakují holkám, že ruce se po jídle musí umýt, že v bačkůrkách se opravdu nechodí do postýlky, že při tiskání tiskátky, je opravdu dobré začínat tak a ne jinak, že rukama se opravdu nejí, že chodit na záchod není výsadou dospělých a další tisíce maličkostí, které je zušlechťují do podoby, ve které pak má tatínek pocit, že se nacházejí už od narození. On je pak ten, který je vlastně učí pohledu na svět, když jí ukáže, co jsou reprobedny a jak se dá nastavit naše hifi věž.

To už mlčí, kde je jeho logika, když jednou v době mého ochoření má vyzvednout Majku ze školky a přistihne se, že z práce pro ni vyjede (volala jsem mu pět minut před odjezdem pro klid své duše), předjede před náš dům a teprve poté, co zastaví si uvědomí, že dítě neveze. To mne zůstává rozum stát, kde je jeho logika? (A co víc, ona se ta situace neopakovala jen jednou.) Kde je jeho logika, když jede nakoupit a vždy přiveze stejný typ jogurtu a teprve, když mu řeknu:"Víš, lásko, holky ho už vůbec nechtějí jíst, co kdybys přinesl příště třeba meruňkový místo jahodového," něco přeskočí a on uzná, že na tom něco může být. Kde je logika, že když vyběhnu na nákup a odcházím od spokojených, najedených holek, přicházím ke dveřím a mám pocit, že se stala katastrofa. Nakonec se ukáže, že Ladunka řve, protože je pokakaná a taťkovi se zdálo, že si pouze vymáhá nošení, a tak ji vychovával tím, že ji nechal ležet. Ty starší jsou k sobě, jak sršni, protože jsou hladové a dehydrované a taťku bolí hlava, protože se v tom kolotoči taky zapomněl obsloužit. Nikdo neví, čím to je, že během chvíle je vše v pořádku, po logice se už raději neptám.

A čím to je, že když Vám tady vypisuji ty situace, které v daný okamžik nechápu, teď jsem je pochopila. Máme holt každý své. Vy, muži, máte logiku a schopnost věnovat se pouze jedné jediné věci a my, ženy máme zase radar na potřeby našich dětí a mužů a schopnost vcítit se do krunýře těch ostatních.

Jedno se Vám upřít nedá. Kdykoli se holky vrátí z procházky s tatínkem jsou zmazané, jak klokani, šťastné, plné zážitků, mluví jedna přes druhou a po obědě usnou jako špalci. Inu tohle bych popírala jen velmi těžko - ve dvou se to lépe táhne.