tisk-hlavicka

Jak přivést k pohybu i děti, které nechtějí sportovat

Již před pandemií covidu-19 se s nadváhou potýkalo každé páté české dítě. Jak děti znovu rozhýbat?

Odborníci se shodují, že nízká pohybová gramotnost nebo jednostranně zaměřené pohybové dovednosti jsou zásadním problémem dětské a adolescentní populace, která se v současné době málo hýbe a přibývá na váze. Již před pandemií covidu-19 se s nadváhou potýkalo každé páté české dítě. Jak děti znovu rozhýbat?

Lockdown se zavřenými školami i většinou kroužků se významně podepsal na životním stylu dětí – 30–40 % jich přestalo sportovat. Pohyb by přitom měl být součástí každodenního života všech, nejen dětí, protože představuje tu nejlepší prevenci zdravotních problémů.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) patří pravidelná pohybová aktivita v dostatečném objemu k těm nejdůležitějším faktorům v rámci prevence civilizačních chorob, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, diabetes 2. typu, rakovina prsu nebo tlustého střeva atd.

Prof. Václav Bunc z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK uvádí, že za poslední dvě dekády zaznamenáváme v populaci nárůst obezity asi o 18 % a nárůst nadváhy o 20 %. Přitom je u obézních jedinců 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou diabetiky 2. typu, 80% pravděpodobnost, že jsou nebo budou hypertoniky, výskyt infarktu myokardu se posunuje hluboko pod třicet let.

A předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP MUDr. Alena Šebková dodává, že vykládat dětem o tom, jak je pohyb prospěšný, je nošení dříví do lesa. Děti se obecně nepohybují dostatečně, a pokud se ubere i to penzum, které dosud měly, je jasné, že vliv nemůže být jiný než negativní – i to je jedno ze závažných negativ „doby covidové“. Pediatři uvádějí, že se v poslední době v praxi u dětí s kily navíc často setkávají – a to i se školáky, kteří v posledních dvou náročných letech bez tělocviku a jiného pohybu přibraly 15 kg nad to, co by měli vážit…

Dětství a dospívání jsou klíčová období, kdy se s biologickým i psychomotorickým vývojem utvářejí a formují také postoje dětí k pohybovým aktivitám. Pravidelný pohyb, ať už v rámci organizovaných, nebo volnočasových činností dětí, tak příznivě ovlivňuje i jejich aktivitu v následné dospělosti,“ říká doc. PhDr. Zbyněk Svozil, Ph.D., proděkan Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, a upřesňuje: „Pro školní děti ve věku 6–11 let odborníci doporučují pohybové aktivity alespoň střední intenzity po dobu nejméně 90 minut denně. V tomto věku by se měl upřednostňovat všestranný pohybový rozvoj s osvojováním základů mnoha druhů sportovních aktivit, jako jsou jízda na kole, bruslení, lyžování, šplhání, vodní aktivity včetně plavání nebo mermaidingu, základní gymnastika aj.

Systematicky vedená pohybová aktivita také pozitivně ovlivňuje duševní zdraví včetně celkové osobní pohody a přispívá k udržení optimální tělesné hmotnosti.

Fyzioterapeutka Mgr. Zuzana Havlíková však upozorňuje, že sledování váhy zdaleka není tak důležité jako pravidelný pohyb, a platí to jak pro děti, tak pro dospělé. „I kdyby mělo dítko pár kilo navíc, protože mu zkrátka chutná, pokud sportuje, bude na tom po zdravotní stránce mnohem lépe než hubeňour, který jen sedí doma na gauči a skoro vůbec se nehýbe,“ říká Zuzana Havlíková. „Rodiče by se měli snažit především o to, aby děti měly z pohybu radost a samy ho vyhledávaly. A jestli budou v některém období trochu baculatější, nevadí, ony se z toho zase vyběhají. Pozor ale, aby rodiče dětem pohyb neznechutili. Děti by určitě neměly vnímat sportovní aktivity jako to jediné, co vede k redukci hmotnosti, a proto musí běhat kolečka,“ varuje.

Sportovní aktivity pro děti

Co se týče specializace, není kam spěchat. V dětském věku je přínosnější pohybová pestrost a všestrannost. To však neznamená zakazovat dítěti například tenis. Pokud si oblíbí tenis, ať ho hraje a jednostranné zatěžování těla kompenzuje nějakou symetrickou aktivitou, což může být lezení, plavání i další sporty, u kterých se zapojí obě poloviny těla. Mají-li se děti naučit, že pohyb přispívá ke zdraví a je zcela přirozenou součástí života, do 10 let věku je pro ně nejvhodnější kombinace různých sportů formou kroužků, například jednou týdně atletika, jednou týdně gymnastika, jednou týdně vodní sporty… Děti tak získají dovednosti z různých sportovních aktivit, které přispějí k jejich celkové koordinaci i šikovnosti.

Mezi preferované pohybové aktivity, a to u chlapců i u dívek, patří plavání, plavání s ploutvemi, mermaiding a další vodní sporty. Plavecké aktivity jsou skvělým sportem pro všechny generace, jejich zdravotní benefity jsou zcela zřejmé a prokazatelné. Plavání rovnoměrně posiluje svalstvo celého těla a zvyšuje výkonnost, což může mít velmi příznivý vliv na stav pohybového aparátu, především na odstranění bolestí zad nebo rozhýbání kloubů. Plavání také posiluje srdce a může zlepšit i vitální kapacitu plic, má obrovský význam při rehabilitaci i na uvolnění psychického napětí,“ vysvětluje doc. Svozil.

Mermaiding

Plavat se dá různými způsoby. Jedním z nich je mermaiding, plavání s monoploutví v obleku mořské víly či mořského prince. Je to sport, který spojuje obzvlášť efektivní pohybovou aktivitu se spoustou zábavy a dívky i chlapce opravdu baví. (Moje osmiletá vnučka plavání s monoploutví vyzkoušela a byla nadšená.) Mermaiding je hravý a vtáhne děti do pohádkového vodního světa, a proto není divu, že u nich budí zájem, radost i touhu znovu a znovu skákat do bazénu. Takové řádění ve vodě zároveň představuje účinný kondiční i posilovací trénink, protože plavání s monoploutví zvětšuje nároky na svalovou práci.

Zcela zásadní je správný výběr monoploutve, která by jednoznačně měla co nejlépe padnout a splynout s tělem tak, aby se pohyb hezky přenášel a hladce plynul. Nesmí docházet k páčení kotníků, k otlakům nebo naopak k vyzouvání, protože to všechno snižuje kvalitu finálního pohybu, zdravotní efekt i samotný zážitek,“ radí Mgr. Havlíková a doplňuje: „Nejvýhodnější je monoploutev s tzv. botičkami vyrobenými z příjemného, pevného a zároveň pružného neoprenu. Botičky mají pásek na utažení kolem kotníků (jako sandálek), který se dá upravit a individuálně přizpůsobit noze tak, aby pevně držel a přitom nedřel. Botičky jsou uchycené v průřezech monoploutve, díky kterým jsou nohy celou plochou chodidla připevněné k monoploutvi – děti tak mohou bez sebemenších potíží monoploutev ovládat a provádět krásně plynulý pohyb, připomínající ladné plavání mořské víly nebo mořského prince.

Čekají nás prázdniny

Velkou šanci na smysluplný, radostný pohyb nabízejí letní měsíce, které nás právě čekají. Spontánní pohyb a různé druhy sportů jsou samozřejmou součástí letních táborů „s přespáváním“ i táborů příměstských.

A velkou příležitostí je dovolená s rodiči. S trochou fantazie je možné připravit dětem výlety, hry, soutěže, při kterých není o pohyb nouze. Louky a zahrady lákají k běhání, skákání, kotrmelcům, různým „závodům“, pařezy v lese k přelézání a přeskakování, vodní plochy k plavání i potápění – samozřejmě pod bedlivým dozorem dospělých.

S dětmi do hor

A což teprve když o dovolené vyrazíme s dětmi do hor! Proč nezkusit prožít pár dobrodružství na horských stezkách? Když trasu dobře naplánujeme, bude takové putování „v divočině“ i pro předškoláky nezapomenutelné.

Takový způsob dovolené si samozřejmě většinou zvolí lidé, kteří turistice, případně dokonce horolezectví holdovali ještě předtím, než přivedli na svět děti. Ale i když nejsme zrovna „skalní turisté“, můžeme si pár dní na horách s dětmi užít.

Musíme ale vždy myslet na to, že nejdeme jen s dospělými lidmi, ale i s dětmi, které jsou ve vývoji. Důležité je si uvědomit, že malé děti nechodí na hory „kvůli rodičům“, ale naopak rodiče kvůli dětem a pro děti. Děti si na túře chtějí hrát a objevovat zajímavosti ve svém okolí – jestli dosáhnou nebo nedosáhnou vrcholu, je jim většinou jedno…

Pokud jdeme na túru s dětmi, musíme vše dobře plánovat a respektovat předpověď počasí. Riziko podchlazení je u dětí větší než u dospělých. Za chladného počasí není dobré nosit dítě v sedačce, může prochladnout velmi rychle. Na horách jsou zvláště důležité kvalitní opalovací krémy s vysokým ochranným faktorem i dostatečný přísun tekutin. Samozřejmostí pro děti i dospělé je lehká pevná obuv s dobrými ponožkami, pro dítě, které poneseme na zádech, pak pohodlná sedačka s vhodnou opěrkou hlavy. Nošení je třeba střídat s pohybem a přestávkami na hru.

Jaká trasa pro jaké dítě – podle pokynů alpských průvodců (a Romana Červeného)

Do 4 let: První kratší putování v krosně na zádech rodičů, jakmile dítě umí rovně sedět. Minimálně jednou za hodinu je třeba dítě z krosny vyndat. Pozor na prochladnutí, myslet na dostatečnou ochranu před sluncem.

Od 4 do 6 let: Tří- až čtyřhodinové putování po bezpečných cestách. Dbát na rozmanitost jednotlivých tras a cílů, nutnost velkých přestávek na hraní.

Od 6 do 9 let: Trasy se mohou prodloužit. První lezecké pokusy na skalních blocích.

Od 9 do 14 let: Celodenní túry o délce až 6 hodin s odpovídajícími pauzami. Důležité je vybrat zajímavé cíle a nechat děti spolurozhodovat.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.