Relaxací proti stresu

Sociální izolace, nedostatek kontaktu s přáteli, osamění, někdy i nuda… To vše si vybírá svou daň. Zákonitým důsledkem je stres a odpojení od emocí, kdy život splývá do jedné jediné šedé masy. Dny ztratily hranice a podobají se jeden druhému. Autogenní trénink je pak cestou, jak z toho ven.

Na otázky týkající se stresu a možností autogenního tréninku mi odpovídala Mgr. et Mgr. Veronika Víchová, která se propagací a nácviku této metody věnuje řadu let. Co je autogenní trénink? „Autogenní trénink je evropskou, tradiční a nejrozšířenější tréninkovou metodou založenou na relaxaci. Stejně jako ostatní relaxační metody vychází z poznatků o vzájemné souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a napětím svalstva,“ vysvětluje.

Kde se v nás bere napětí a stres?

Ačkoli jsou naše aktivity v současné době docela omezené a mohlo by se zdát, že jsme zrelaxovaní až nad hlavu, mnozí z nás cítí v této době napětí a stres. Proč? „Většina lidí trpí izolací, samotou, nebo naopak neustálým kontaktem s dalšími členy rodiny, kdy jim chybí soukromí a čas pro sebe, stereotypem a nemožností využít své běžné zdroje uvolnění. Hodně lidí bylo zvyklých na sociální kontakt, sportovní aktivity, cestování… a zatím nenašli vhodnou náhradu svých aktivit. Pro mnohé lidi je také obtížná práce z domu, kdy je ruší ostatní členi domácnosti, potýkají se se zhoršeným technickým zázemím, vnímají chybějící vnitřní disciplínu a neefektivnost některých postupů na dálku. Stres je pak přirozenou odpovědí na situaci,“ vysvětluje Víchová.

„Fáze, kdy jsme si uklidili v bytě, přibili poličku, protřídili fotky z dovolené a udělali spoustu restů odložených na později, je dávno za námi,“ dodává s úsměvem. „Někteří se naučili vařit a objevili novou dovednost, ale většina je již unavená z každodenního vaření… To jsou drobné střípky z klinické praxe. Dá se říci, že stres a napětí se změnily, ale rozhodně neplatí, že se zmírnily, spíše naopak,“ vysvětluje.

Relaxaci potřebujeme pořád

Proč i dnes potřebujeme relaxovat? Možná často práce a volný čas splývají, my, co pracujeme na dálku, si někdy nehlídáme hranice, málo se hýbeme... Může být i tohle důvodem, proč bychom měli hledat nové způsoby uvolnění? „Relaxace nám může kompenzovat zvýšenou zátěž a nedostatek pohybu. Relaxace není vedlejší produkt nějaké příjemné aktivity, ale je to stav těla a mysli, který přináší hluboké uvolnění. Zařazení relaxace do dne, kde vám splývají domácí a pracovní povinnosti, může výrazně podpořit psychohygienu a symbolicky oddělit pracovní a domácí prostor. V praxi to vypadá tak, že když dokončíte pracovní blok, tak pět minut relaxujete nebo uděláte dechové cvičení a pak teprve budete obědvat nebo si hrát s dětmi. Řekněme, že je to taková ‚procházka cestou z práce‘, která vám pomůže přeladit a zklidnit mysl,“ doporučuje psycholožka. Říká také, že někteří lidé mají problém s hranicemi a pracují často až do noci, jiným chybí motivace něco dělat, když to tak snadno lze odsunout.

Kdy a kde?

Je relaxace něco speciálního, nebo můžeme relaxovat kdekoli a kdykoli? Máme se na ni nějak speciálně chystat? I na to jsem se ptala Veroniky Víchové. „Po nacvičení relaxace můžeme relaxovat v podstatě kdykoliv a kdekoliv. Ale existují podmínky, které nám relaxaci usnadňují, např. pravidelný čas a místo, poloha vleže, ale lze relaxovat i vsedě nebo v meditačních pozicích. Výhodou může být předřazení některých aktivit: koupel, procházka, dechové cvičení nebo aspoň krátké spočinutí v relaxační pozici před samotným zahájením relaxace. Jako relaxační pomůcky většinou používáme podložku, lehkou deku a polštářek pod krční páteř ve tvaru válečku, nebo stačí smotaný ručník. Někteří si zakryjí oči, aby utlumili světlo z okolí,“ doporučuje.

Jaký efekt nám relaxace přináší? I na to jsem se psycholožky zeptala. „Relaxace nám přináší uvolnění, přeladění nervové soustavy a aktivaci parasympatiku, tedy po stresu přichází aktivace vnitřních orgánů, imunitního systému a tělo se v tomto stavu může regenerovat a samo léčit. Nejprve se během relaxačních cvičení zbavujeme napětí a projevů stresu… později se začínáme rozvíjet, prohlubuje se schopnost koncentrace, objevují se příjemné emoce, máme zpět motivaci a kreativitu, jsme otevření novým poznatkům... jsme to zase MY. A výhodou je, že náš klid se přenáší i na okolí, takže prospívá i našim blízkým,“ popisuje Veronika Víchová.

Relaxujme každý den

Měla by Veronika Víchová tip na nějaké cvičení, které bychom mohli dělat pravidelně? „Určitě je vhodné začít svalovým uvolněním. každý se může právě teď na chvíli zastavit a narovnat se, každý může věnovat svou pozornost dýchání a prohloubit svůj dech a věnovat patřičnou pozornost výdechu. Můžeme uvolnit i naše oči: střídat pohled do monitoru s koukáním do dáli, ideálně do zeleně. Osobně doporučuji naučit se svépomocnou relaxační techniku: autogenní trénink, která nabízí mnoho již v základním stupni, ale který zájemcům o hlubší poznání nabízí i střední a vyšší stupeň.“

Můžeme se autogenní trénink naučit i sami? „Autogenní trénink nacvičujeme sami v soukromí po jednotlivých cvicích, ale samostatnému nácviku by měl předcházet kurz nebo konzultace, která zájemce provede správným prováděním a umožní, aby byla možnost i nadále konzultovat. Supervizi nácviku považuji za zásadní jak z pohledu motivace, kdy je třeba udržet se u nácviku v prvních týdnech, tak jako prevenci bezpečného provádění bez rizika neefektivity nebo poškození zdraví. Nesprávné pochopení či provedení se snadno vyloučí v případě odborného zaškolení. Také je potřeba být opatrný při používání nahrávek. na internetu je mnoho ‚relaxací‘ s nesprávným, příliš rychlým nebo jinak nevyhovujícím obsahem. Navíc naslouchání namluvené relaxaci sice může vést ke stavu uvolnění, ale neaktivuje autoregulační mechanismy tak jako tiché vnitřní cvičení autogenního tréninku. Výhodou omezení a setrvávání v domácím prostředí by tedy mohlo být zahájení nácviku právě teď. Ostatně tak se snažíme žít v souladu se sebou a TADY A TEĎ,“ uzavírá naše společné povídání Veronika Víchová.