Převést teorii do praxe je pro začínajícího pedagoga nejnáročnější

Říká se, že začínat je těžké. Marcela Kotová, která mnoho let působí jako učitelka mateřské školy, pro začínající kolegyně a kolegy napsala knížku, v níž najdou vše důležité pro svou praxi. Povídala jsem si s ní o tom, co začátky ve školce obnášejí.

Z pedagogických škol přicházejí ve většině případů do praxe výborně připravení budoucí učitelé. Jaké jsou jejich začátky ve školce? „Stejně jako v každém zaměstnání je i v mateřské škole asi největším problémem převést teoretické znalosti ze studia do praxe. Nová učitelka zpravidla zjišťuje, že teorie se od praxe dost odlišuje. Teoretická základna je však potřeba, aby bylo z čeho vycházet,“ říká Marcela Kotová. „Dalším významným bodem je nepřenositelnost praktické činnosti v rámci studia na škole, neboť s dětmi studentka pracuje jen část dne, nenese za ně zodpovědnost a tato praxe je vykonávána většinou u předškolních dětí. S předškoláky je v určitém směru práce jednodušší, protože děti již mají základní návyky, znalosti i dovednosti a jsou samostatnější. Po takovéto praxi začnete pracovat s tříleťáky a ocitáte se v úplně jiném světě. Nedokážete jim najít jednoduchou pracovní činnost, kterou zvládnou. Předkládáte složité hry, omalovánky, pracovní listy... ale tyto děti teprve začínají rozvíjet jemnou motoriku při uvolňovacích cvicích na velký formát papíru a učí se držet správně tužku. Je zcela zbytečné dávat jim omalovánku, kterou pouze začmárají. V této třídě je důležitá samostatnost a činnosti podporující rozvoj jemné a hrubé motoriky. V dobrých začátcích hraje určitě velkou roli kolegyně ve třídě, zda je přátelská a ochotná pomoci, poradit a učitelku vést tím správným směrem. Z mého pohledu je nejlepší varianta začít jako absolventka u nejmladších dětí s šikovnou, vstřícnou uvádějící učitelkou.“

Na co by se učitelka, která nastupuje na své první místo ve školce, měla připravit? „Především je důležité seznámit se s tím, do jakého prostředí nastupuje, alespoň rámcově načerpat informace ke každodennímu chodu zařízení, jak ve vztahu k dětem, tak k novým kolegům a právním normám. Nejdůležitější je však seznámit se s konkrétní třídou, ve které bude učitelka pracovat,“ doporučuje zkušená učitelka.

Školka není jenom herna

Práce ve školce není jen „hraní s dětmi“, ale pedagogové se musejí vypořádat i s různými dokumenty, vyhláškami a podobně. Co je pro ně nejdůležitější? „Učitelka je zatížena větším množstvím právních norem a nařízení. Někdy jsou to dokumenty, které jsou spíše zatěžující než přínosné, ale mají nařizující charakter. Mezi dokumenty, které jsou pro dobrou práci s dětmi nezbytné, patří rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Dalším přínosným dokumentem je diagnostika dětí, která slouží k hodnocení rozvoje dítěte a následnému plánu dalšího rozvoje,“ zdůrazňuje Marcela Kotová.

Pedagogové se seznamují s dokumenty, ale často je i tvoří. Na co by měli brát ohled a co taková práce obnáší? „Školní vzdělávací program tvoří celý všichni pedagogičtí pracovníci společně, tak aby cíle a kompetence přizpůsobili své mateřské škole. Musí však vycházet z RVP PV. Třídní učitelky na základě ŠVP poté tvoří třídní vzdělávací program, který sestavují podle složení skupiny dětí a kdy je třeba brát ohled na věk dětí, schopnosti, různé odlišnosti. Ve třídě jsou například děti s odlišným mateřským jazykem nebo se speciálními vzdělávacími potřebami,“ upozorňuje Marcela Kotová.

Součástí učitelské práce je i pedagogická diagnostika. Jak ji můžeme provádět? „Pedagogická diagnostika je jednou z nejdůležitějších součástí práce učitelky, neboť právě touto metodou je učitelka schopna následně upravovat konkrétní přípravu na práci s dětmi, jak pro celou třídu, tak konkrétně pro jednotlivce.

Zkušený pedagog tuto činnost vykonává již automaticky během celého dne, kdy se na jednotlivé signály nezaměřuje pouze při konkrétní dané činnosti, ale zároveň využívá pozorování dětí při běžné činnosti. Součástí diagnostiky je i nutnost věnovat pozornost projevům možných poruch, jak chování jednotlivců, které by mohly být spojeny s duševní poruchou či poruchou řeči, tak i možné poškození smyslových orgánů. Je však nutno k těmto diagnostikám přistupovat velice opatrně a odpovědně, aby nedocházelo ke zbytečnému vyčlenění dítěte z kolektivu, anebo dokonce k diagnostikování nějakého onemocnění, když jde pouze o záměnu s nezájmem nebo nechutí dítěte,“ popisuje Marcela Kotová.

Jak vypadá den ve školce

Od dokumentů a důležitých diagnostických a koncepčních činností jsme s Marcelou Kotovou přešly k tomu, jak vypadá její školkový den. „Konkrétní průběh dne v mateřské školce je spojený právě s celkovou koncepcí školy, kdy je naprosto běžné, že v každém zařízení je den uspořádán částečně odlišně. V každém případě by však měl naplňovat cíle a obsah RVP PV, ze kterého vychází ŠVP. U nás den začíná komunitním kruhem, kdy si s dětmi povídáme nad určitým tématem. Seznámím například děti s názvy lesních zvířat, povíme si, kde zvířátka žijí, co jedí, jak vypadají, jak se chovají… Nechám mluvit zejména děti. Poté následuje ranní cvičení, které máme v tomto případě motivované lesními zvířátky. Do cvičení zařazujeme rozehřátí, relaxaci, zdravotní cviky a na závěr pohybovou hru. Následuje svačina a po svačince dětem nabídnu další hry v podobě center aktivit, kdy opět pomocí her motivovaných zvířátky rozvíjím různé oblasti. Ve výtvarné činnosti malujeme medvídka, nabídnu matematickou hru ,Počítáme mravenečky‘, manipulační hru ,Ježeček a bodlinky‘, kdy připínáme ježkovi kolíčky na tělo. V nabídce je pohybová hra ,Cesta za veverkou‘, což je překážková dráha na koberci, na jejímž konci je veverka, smyslová hra ,Co snědl divočák?‘, kdy ochutnáváme kousky potravin, hádáme, co jíme, a děti mají prostor pro volnou hru,“ popisuje podrobně Marcela Kotová.

A jak její den ve školce pokračuje? „Před vycházkou si s dětmi zazpíváme píseň k tématu či zpíváme na přání dětí. Poté si povídáme, co se dětem líbilo či nelíbilo, na co by si chtěly hrát nebo co by chtěly vytvořit, což je taková zpětná vazba pro učitelku, kdy na základě hodnocení dětí může upravovat svou přípravu a plánovat jiné činnosti podle přání dětí. Potom jdeme ven, můžeme do lesa pozorovat stopy zvířat, drobná zvířátka, mraveniště... Po vycházce následuje oběd, polední odpočinek, odpolední svačinka a volné hry dětí do doby, než je vyzvednou rodiče.“

To je opravdu spousta činností. „Jak vidíte, v jednom dni jsme rozvíjeli u dětí spoustu oblastí, a to nemluvím o činnostech, při kterých rozvíjíme všechny oblasti automaticky: denní rozhovory s dětmi, empatické chování k druhým, pozorování přírody, upozorňování na různá pravidla, společenské návyky, sebeobsluhu...,“ uzavírá odpověď Marcela Kotová.

Každý pedagog se na práci připravuje. Co když se ale naše skvěle nachystané přípravy úplně minou s tím, co chtějí daný den dělat samotné děti? Máme je nějak „natvrdo“ tlačit do toho, co chceme? „Kvalitně připravené motivující činnosti a empatický přístup učitelky bývají zárukou toho, že děti nachystanou činnost odmítají jen zřídka. Děti činnosti provádějí spontánně a rády. V případě, že se děti odmítají do činností zapojit, určitě je nenutím a nabídnu jiné činnosti, kde rozvíjí zase jiné oblasti, nebo stejnou činnost, ale při jiné hře. Někdy se dětem jen nechce nebo se zrovna necítí dobře,“ konstatuje učitelka.

Zapadnu do týmu?

Nováčci v týmu někdy hledají svou pozici ne zrovna lehce. Co by jim mohlo pomoci? „Každý nováček by měl po nástupu do práce bez předsudků přijímat nabízenou pomoc, kritiku či rady kolegyň, sledovat starší kolegy při práci a zároveň tyto poznatky porovnávat se svou představou o vlastní práci, se kterou do zaměstnání nastupoval. Rovněž by se neměl bát dávat promyšlené a vysvětlitelné návrhy na vylepšení či možnou změnu v jednotlivých činnostech. V žádném případě by neměl přijímat ukvapené závěry na základě jedné zkušenosti ani se stranit kolektivu. Tím nejzásadnější však je otevřená a upřímná komunikace se všemi kolegy, vzájemná spolupráce a důvěra,“ radí novým kolegům a kolegyním Marcela Kotová.

A co by naopak doporučila zkušeným pedagogům? Co mohou udělat pro to, aby jejich novým kolegům bylo ve školce dobře? „Stejně je tomu i u kolegů, kteří nováčka přijímají. Nejdůležitější je zde opět komunikace mezi všemi kolegy, tedy i s nováčkem. Směrem k nováčkovi v práci je pak nutné mít otevřený, ale zároveň i kritický přístup, jak k jeho práci, tak k formě komunikace a projevů v kolektivu. Je nutno jej podpořit v jeho nápadech, popřípadě názorně demonstrovat nenásilnou formou jejich kvalitu nebo naopak nevhodnost či neupotřebitelnost. Zároveň je nutno nového kolegu rovnocenně zapojit do všech činností kolektivu a nevyčleňovat jej kvůli jeho nezkušenosti. Zkušenosti a znalosti totiž nelze získat nečinností.“

V těchto dnech vychází Knížka pro začínající učitelky mateřské školy, jejíž autorkou je právě Marcela Kotová. Co v ní zájemci najdou? „Moc se na knížku těším,“ říká autorka. „Do knihy jsem se snažila vepsat veškeré své získané zkušenosti a znalosti z praxe. Vycházela jsem z otázek a nejasností u svých praktikantek a začínajících. V knize najdete například informace o tom, jakou roli má v MŠ učitelka, dítě, asistentka, jak spolupracovat s rodiči, jak tvořit TVP, terminologii pedagogiky a spoustu dalších informací. Doufám, že se kniha bude čtenářům líbit a bude jim přínosná,“ uzavírá Marcela Kotová.