Na montessori školce není nic tajemného

Říká to Hana Slabá, která působí jako metodička montessori vzdělávání a o tom, jak se principy, jež koncipovala Maria Montessori, uplatňují v mateřských školách, napsala knihu.

Mateřské školy, kde se učí podle Marie Montessori, jsou trochu tajemné. V šatně nevisí malovaní ježci, ve třídě je zvláštní klid… Jak byste návštěvníkovi takovéto školky popsala, o co v ní jde?

V montessori mateřské školce, stejně jako v celém montessori vzdělávání, jde v první řadě o děti a podporu jejich všestranného rozvoje. Takže vidíte, že na montessori školce není nic tajemného. Rozdíl můžeme najít v pedagogickém přístupu. Učitelé připravují obohacené vzdělávací prostředí, v němž se za dodržení pravidel a důsledků svých rozhodnutí děti svobodně a samostatně pohybují. Učitel se musí dobře orientovat ve vývojové psychologii a být dobrým pozorovatelem činností dětí, protože skrze činnost se projevuje jejich osobnost a učitel tak může reagovat na individuální potřeby dětí. Učitel také těmto potřebám přizpůsobuje dané prostředí a díky prezentacím pomůcek a jiných aktivit dítě s prostředím propojuje. Sám je dětem vzorem a stává se tak součástí připraveného prostředí, klimatu třídy. Kdybych měla říci, co se děje v montessori školce, jednou větou, řekla bych, že jde o celostní vzdělávání zaměřené na podporu obecných lidských charakteristik dítěte a jedinečného potenciálu každého dítěte ve třídě.

Pro lidi, kteří jsou zvyklí automaticky malým dětem s něčím pomáhat, domalovávat jim obrázky, ukazovat jim, co mají dělat, je možná způsob práce v montessori školkách trochu nepochopitelný. Máme ale vůbec dětem takto pomáhat?

Je rozdíl mezi pomocí a posluhováním. Samozřejmě že máme dětem pomáhat, ale tato pomoc musí být funkční a vést k tomu, že dítě získá nezávislost. Je nutné ukázat dětem, jak s věcmi manipulovat, jak držet tužku, nůž, nůžky, jak si obléci bundu, zavázat tkaničku, pohladit či nakrmit morče, jak poděkovat či vyjádřit odmítnutí. Děti tyto dovednosti potřebují trénovat a mít pocit úspěchu. Ten jim dává sebevědomí a lásku k učení a objevování nových věcí. Maria Montessori hovořila o tom, že vzdělávání má být pomoc životu samému. Posluhování činí děti závislé na naší pomoci, brání jim v rozvoji, omezuje jejich kreativitu a ve svém důsledku činí závislé i nás samé. Maminky si pak někdy připadají jako otrokyně a děti jsou označovány za tyrany.

Když dětem předkreslíme psa a necháme je ho vybarvit, je to dobré cvičení na držení a vedení tužky, na udržení tahu mezi liniemi, tedy jako příprava na psaní. Nejde ale o rozvoj kreativity či výtvarných dovedností. Dítě může být v případě vybarvování kreativní pouze ve výběru barev. Vidíme pak zelené psy, fialové krávy a jiné nereálné obrázky, které nepodporují rozvoj představivosti. Když ale dítěti např. dopřejeme zkušenost se živými psy (může pozorovat jejich chování, co jedí, jak se o něj pečuje), ukážeme mu všelijaké fotografie různých ras psů a naučíme dítě techniku kresby, malby, stříhání či modelování, dáváme mu obrovský prostor pro vlastní představivost a tvořivost. Zároveň dochází i k procvičování jemné motoriky, a k oné přípravě na psaní také.

Jak vypadá den v montessori školce?

Děti přicházejí ráno do školky přibližně ve stejný čas. Měly by přijít ideálně v rozmezí 15 minut. Pak se rozloučí s rodiči v prostoru pro rodiče nebo před školkou a samostatně vstoupí do šatny. Samostatnost v odloučení je velmi důležitá. Jde o přechodový proces, kdy se dítě mentálně připravuje na změnu sociální skupiny a činnost, která bude následovat. Tím dětem začíná tzv. pracovní cyklus. Svým tempem se děti převléknou, vstoupí do prostor třídy, pozdraví se s učitelkou, nejlépe podáním ruky, a krátce si popovídají. Ve třídě si dítě vybírá první činnost, nebo dostává od učitelky prezentaci nové činnosti. To záleží na pracovních návycích dětí. Pracovní cyklus by měl trvat dostatečně dlouhou, ničím nepřerušovanou dobu. Nejčastěji jde o tříhodinový cyklus. V rámci těchto tří hodin děti pracují s materiály v malých skupinkách, svačí, zpívají, volně a neorganizovaně odchází do venkovního připraveného prostředí, čtou. Po tomto bloku často děti odcházejí organizovaně na zahrádku či hřiště, skupinově obědvají, odpočívají (mladší děti, které to ještě potřebují, spí). Po obědě začíná druhý pracovní cyklus, který probíhá stejně jako blok dopolední. Učitel prezentuje pomůcky, skupinkové aktivity, děti se věnují umění, kultuře a dalším běžným montessori aktivitám, mohou opět svačit. Když blok skončí, děti se rozloučí s učitelkou, opět ideálně podáním ruky, jdou do šatny se převléci a odcházejí domů, nebo pokud školka pokračuje nemontessori programem, odcházejí ven či do jiného prostoru, kde program probíhá. Rodiče opět čekají na děti v prostoru mimo šatnu. Učitelé jim předávají děti připravené k odchodu v přesně daný čas, např. ve 13 hodin po obědě, poté až v 15 hodin po svačině a dále podle programu v 16.30 a např. v 18 hodin. Říkáme, že u nás nečekají děti, až rodiče přijdou z práce, ale rodiče čekají, až děti dokončí svou práci.

Kdo může být učitelem, či spíše průvodcem, v této školce? Co pro to musí splňovat?

V první řadě každý, kdo má rád děti, sám sebe, rád se vzdělává a je zralou osobností. Učitelé v montessori školce potřebují kromě státem požadované kvalifikace absolvovat mezinárodně uznávaný výcvik pedagogických kompetencí. Osobně dávám přednost výcvikům Mezinárodní montessori asociace (AMI), protože ji založila přímo Maria Montessori a pověřila ji střežením svého odkazu.

Kromě montessori teorie a vývojové psychologie učitelé ve výcviku stráví mnoho hodin prací s materiály pod supervizí zkušených učitelů tréninkem pozorování a učitelskou praxí. V zahraničí jde o studium na úrovni našeho bakalářského programu. Učitelé se v montessori školce vzdělávají celoživotně, rozšiřují si svůj znalostní a dovednostní rámec, protože děti vedou k získání co nejširšího zkušenostního pole. Znám učitele, kteří se díky touze dětí po zkoumání naučili rozlišovat druhy tramvají a vlaků, hrát na ukulele či šít. Každý, kdo rád dětem připravuje příležitosti k učení, tzn. nepoučuje a sám se rád učí, je vítán.

Kolik dětí je ve třídách vašich školek?

Čím více, tím lépe. Ideální stav je 28 dětí na jednu učitelku a jednu asistentku. To lze v Čechách uskutečnit pouze s výjimkou zřizovatele. Stejně jako v běžných školkách je v montessori školkách obvykle 24 dětí v jedné třídě. Menší skupina je považována za nevýhodu, protože není schopna naplnit sociální potřeby dětí.

Dělí se do nich děti podle věku, nebo jsou třídy homogenní?

Věkově smíšené skupiny jsou jedním ze základních principů montessori školky. V jedné třídě školky jsou tak děti přibližně od 2,5 roku – 3 let do 6 let podle připravenosti na MŠ či poté na ZŠ. Taková skupina nejlépe odráží fungování reálné společnosti. Nikde, kromě školních tříd, se nepotkáváme pouze se stejně starými jedinci. Naopak firmy zaměstnávají starší zaměstnance pro jejich zkušenosti a mladší pro jejich pružnost a nápaditost.

Děti ve věku 3–6 let mají tytéž potřeby s různou intenzitou projevů. Věkově smíšená skupina přináší mnoho přirozených situací pro socializaci dětí. Jde o první společenství mimo rodinu, které dětem umožňuje zažít různé sociální role, zkoušet různé komunikační strategie, překonávat překážky, hledat řešení konfliktů, nést zodpovědnost za své společenství, nebýt lhostejné. To vše ve věku, který je pro rozvoj sociálních a komunikačních dovedností zásadní. Např. vývoj jazyka jako systému je ve věku šesti let v podstatě ukončen. Stejně důležité ale je i to, aby v rámci stejného věku byl dostatek dětí. Minimálně šest dětí v každé stejnorodé věkové skupině. Jak vidíte, složení třídy se v montessori pedagogice věnuje velká pozornost. Děti tak získávají zkušenosti díky pestré paletě sociálních interakcí. To je také důvod, proč malý počet dětí považujeme za nevýhodu. Věkově smíšená skupina má rovněž motivační a inspirační funkci, starší děti prohlubují své porozumění a dovednosti i při prezentacích mladším dětem. Velký vliv tak má vrstevnické učení. Starší děti mladším modelují chování, komunikaci, ale také přístup k činnostem a celkové nastavení k učení a ke skupině jako takové. To s sebou může přinášet i určité riziko.

Co ty výtvarné a jiné kreativní činnosti? Je pro ně v montessori školkách prostor? A jakou mají podobu?

Montessori prostředí podporuje kreativitu dětí na všech úrovních. Vědeckou tvořivost podporují samy montessori prezentace. Jsou vystaveny jako klíče k poznávání světa, inspirace k další cestě. Dítě pak zkoumá a hledá různé cesty samostatně. Ukážeme např. dítěti, jak se pracuje s tzv. růžovou věží, a základní stavbu na střed předchozí krychle. Dále již dítě staví podle svých nápadů a představivosti. Nedáváme dětem žádné vzory ani půdorysy. Někdy děti kopírují stavby svých kamarádů a různě je obohacují o své nápady. V určité fázi dětem ukážeme stavbu na roh a porovnání s nejmenší krychlí. Děti se pak více ve stavbách věnují porovnávání a dokáží ocenit krásu svých staveb. Stejně je tomu v ostatních oblastech vzdělávání. Rozvíjíme postupně kreativitu, ať už vědeckou, či uměleckou. Základem umělecké kreativity je poskytnout dětem techniky, které mohou využít k vlastní tvorbě, ať výtvarné, nebo hudební. Velký důraz je věnován na získávání zkušeností a zjemňování všech smyslů – přes ně děti vnímají svět. V prostředí třídy také najdete umělecké předměty či reprodukce uměleckých děl jako inspiraci k tvorbě, knihy s krásnými texty i ilustracemi, sochy z různých materiálů apod.

Práce podle Marie Montessori využívá řady pomůcek. Neznalému by se mohlo zdát, že pořízením růžové věže splní „kritéria“ a už může svou školku vydávat za Montessori zařízení. Je to tak?

Montessori pomůcky a materiály jsou jen jedním z prostředků, kterými učitel propojuje děti s připraveným prostředím. Montessori pedagogika se ale dá dělat efektivně i bez pomůcek. Sama Maria Montessori začínala bez pomůcek, které postupně vyvíjela podle potřeb a pozorování dětí. To se dobře ukázalo právě nyní, v koronavirovém období. Mnoho školek po světě muselo zůstat uzavřeno a učitelé radili rodičům, jaké činnosti s dětmi dělat, jak je rozvíjet, na co dávat důraz, a to bez pomůcek. Po otevření školek řada tříd fungovala ve venkovním prostředí, kam se všechny pomůcky nedaly přenést. Zkušení montessori učitelé dokáží naplnit cíle jednotlivých pomůcek i jinými způsoby, pokud dodrží pravidla užití pomůcek a charakteristiky činností. I když růžová věž je symbolem montessori školky, je podstatné spíše to, že slouží ke zrakovému rozlišování tří dimenzí (výška, šířka, délka) a rozvoji vnímání seriality a pohybu řízeného vůlí. Růžová věž je klíčem k vnímání rozměrů a jejich vztahů v okolí dítěte. Prezentuje se dětem od tří let, nikoliv dříve. Samozřejmě že růžová věž má spoustu vedlejších benefitů, např. váhové vnímání rozdílů, manipulaci, podporu rozvoje svalového aparátu, koordinace oko – ruka, rozvoje přesnosti pohybu, rozvoje jazyka i podporu sociálního vývoje a kreativity. Toto vše lze naplnit i bez růžové věže. Růžová věž je skutečně jen pomůcka učitele k dosažení zmíněných cílů. Jinými slovy to, že má školka ve třídě růžovou věž nebo kovové tvary, z ní nedělá montessori školku.

Tím se dostávám k „montessori prvkům“, které mívají v profilu různá zařízení pro děti, často spíše privátního charakteru. Jaký máte na tento trend názor?

Velmi oceňuji, když o sobě školka prohlásí, že jde o školku s prvky montessori. Je to pro rodiče jasná informace, že školka využívá různé přístupy, a mohou se vědomě rozhodnout. Montessori není značka, jméno tedy může použít každý. Bohužel se v dnešní době stalo velmi moderním a přitažlivým a bývá často i zneužíváno z reklamních důvodů. To mě velmi mrzí, protože pak se jméno znehodnocuje a vytváří se tím dojem, že montessori nefunguje. Bylo by skvělé, kdyby školky dokázaly popsat, co z montessori pedagogiky využívají. Jde pouze o používání montessori pomůcek k běžné výuce? Vedou děti k samostatnosti a nezávislosti? Mají třídy kompletně vybavené materiály, ale nemají možnost tříhodinového pracovního bloku pro děti? Snaží se naplňovat montessori standardy, ale nemají učitele s mezinárodně uznávaným tréninkem? Variant je mnoho. V Evropě zatím neexistuje certifikace montessori mateřských škol, ale již se na ní usilovně pracuje. To by mohlo situaci rodičům a vlastně i samotným školkám hodně zprůhlednit. Doufám, že knížka Montessori školka může k této debatě přispět.

Nezvyklý klid, který ve vašich školkách pozorujeme, nahrává dojmu, že to jsou školky spíše pro holčičky, a určitě ne pro neposedné kluky. Jak to je?

To je častý dotaz, protože panuje představa, že je u dětí normální, když kluci křičí, vztekají se, bezhlavě běhají sem a tam, pohazují věcmi, zatímco holčičky jsou hodné, klidně si sedí v koutku, fantazírují s hračkami, češou panenky a vlastně nic nepotřebují. Někdy je to dokonce považováno za typický projev dětství. To je ale omyl. Děti milují činnosti a dokážou se při nich hluboce soustředit. Projevují z činností radost, jsou přirozeně laskavé, ohleduplné. Milují koordinovaný, cílený a smysluplný pohyb. Nepotřebují křičet, pokud je jim věnována adekvátní pozornost, ale ani nejsou přehnaně tiché, až zakřiknuté, protože nemají strach. Často milují ticho. Jsou velmi společenské. Chování popsané v úvodu jim obvykle vnutíme my dospělí, protože náš svět je takový – rychlý, hlasitý, plný stresu, není na nic a nikoho čas. Pokud nedokážeme zvolnit my dospělí, začnou tento způsob života přebírat i děti, protože jej považují za normu. Úkolem dětství do šesti let je adaptovat se na kulturu, do níž se dítě narodí. Proto jsou Japonci bez výrazných emocí a Italové mají divoká gesta. Ale zpět k vaší otázce. Ve školce máme děti s ADHD, děti, které potřebují velký a častý pohyb, děti mírné, zkrátka různé bez ohledu na pohlaví dítěte. Díky připravenému prostředí a prezentacím montessori aktivit dokážeme postupně prodlužovat soustředění dětí, které pak působí až nezvykle tiše. To je ale pouze odraz jejich vnitřní normy, pravého dětství. Maminky nám často říkají, že nechápou, proč je dítě ve školce klidné a jinde řádí. Je to tím, že děti nežijí ve svém přirozeném prostředí, ale v prostředí uzpůsobeném dospělým. A zcela upřímně, kdybyste viděla naše třídy první týdny v září, když přichází nové děti, určitě byste je neoznačila za nezvykle klidné.

Maria Montessori zahájila svou činnost prací s dětmi s handicapem. Jsou montessori školky stále otevřeny dětem s postižením?

Maria Montessori skutečně jako lékařka studovala a pozorovala nejprve děti mentálně postižené. Viděla ale, že vývoj všech dětí na celém světě prochází stejnými základními milníky, na které je potřeba reagovat. Všechny děti na celém světě udělají první krok kolem jednoho roku, stejně jako řeknou své první záměrné slovo. A proto své postupy uzpůsobila dětem bez mentálních obtíží. Když otevřela v roce 1906svou první školku, pracovala s dětmi se sociálním znevýhodněním. Montessori školky se dnes věnují většinou dětem bez handicapu, ale učitelé jsou schopni pokrýt potřeby dětí s určitými znevýhodněními. Např. bezbariérovost je pouze otázka úpravy prostředí. Máme děti s ADHD, ADD, funkčním Aspergerovým syndromem apod. Vždy je dobré takovou situaci se školou konzultovat. Pro práci s dětmi např. s poruchou autistického spektra a jinými mentálními poruchami je potřeba, aby učitelé prošli speciálním inkluzivním výcvikem a aby měli dostatek zkušeností s implementací podpůrných postupů do montessori prostředí. Montessori pedagogika je vhodná pro každé dítě. Nutné je připravit vhodné, podpůrné prostředí tak, aby fungovalo pro jednotlivce i pro celou skupinu dětí. Inkluze tedy probíhá i v montessori školkách, ale je dobré, aby počet dětí se zátěží odpovídal jednak jejich potřebám, a jednak potřebám třídy jako celku. Pak může inkluze fungovat a být velmi užitečná i v rámci socializačního procesu dětí bez zdravotní zátěže.

Ukazuje se, že mateřské školy se neobejdou bez spolupráce s rodiči, která rozhodně neobnáší jen to, že maminka pravidelně dodává do školky papírové kapesníky. Jak vypadá spolupráce u vás?

Každodenní spolupráce s rodiči dětí do šesti let je klíčová. Děti vstřebávají okolní svět, učí se, jak funguje, jsou velmi zranitelné a emociální. Každá drobnost se hned ukazuje na jejich chování, náladě, a proto je nutné, aby učitelé byli s rodiči v úzkém kontaktu. Rodiče nám často píší ráno vzkazy, např. v noci se často budil, včera spadl z houpačky, nechce se jí jít na keramiku, ztratila oblíbenou hračku, viděli jsme po cestě bouračku, čeká ji očkování, těší se na babičku apod. Jsou ale i závažnější události jako úmrtí oblíbeného zvířete, návštěva příbuzných, nemoc v rodině, rozvod rodičů, narození sourozence, výměna hlavní učitelky ve třídě, ale také se mohou objevit zdravotní problémy přímo u dítěte samotného. To jsou situace, které je třeba řešit dlouhodobě. Pokud s rodiči úzce spolupracujeme, můžeme společně dítěti hodně pomoci, protože dítě cítí jednotu, bezpečí ve svém okolí a bezpodmínečnou lásku, a to se pak se změnami vyrovnává snadněji.

Kromě každodenního kontaktu nabízíme rodičům jednou týdně konzultační hodiny, které mohou využít podle svých potřeb k informování se o vývoji dítěte, o jeho postupu kurikulem, nebo k poradenství. Pořádáme také přednášky pro rodiče o montessori pedagogice i obecných výchovných a vzdělávacích tématech. Rodiče také mohou využít dvakrát ročně nabídku k pozorování ve třídách. Přijdou do třídy, pozorují, co se ve třídě děje, jaké aktivity jejich dítě vykonává, s kým rádo pracuje apod. Po této návštěvě mohou navštívit učitelku a konzultovat s ní to, co viděli. Je důležité, aby rodiče měli příležitost vidět dítě v jeho nové sociální roli. Často slyším, že se dítě chová doma jinak než v jiném prostředí, což je naprosto přirozené. Lidé se chovají v různých sociálních rolích různě a děti se to potřebují naučit.

Pro rodiče, kteří zvažují, že by své děti posílali do montessori školek, jste napsala knihu. Proč jste se pro to rozhodla? A co v ní čtenáři najdou?

Všichni rodiče chtějí a dělají pro své dítě to nejlepší, čeho jsou v daný okamžik schopni. A v dnešní době si začínají uvědomovat, že vzdělávání do 6 let je pro život zásadní. Mnoho rodičů vybírá mateřskou školu velmi pečlivě a podle jiných kritérií, než je blízkost školky. Narazí tak určitě na montessori. Situace v ČR bohužel není úplně přehledná. Škála montessori školek je pestrá. Najdete školky, které se tak pouze jmenují, školky s prvky montessori až po školky s plně implementovaným montessori. Rozhodla jsem se tedy napsat knihu, která ukáže rodičům, a možná i studentům a učitelům, jak to chodí ve školce s plně implementovaným montessori programem. Kniha ukazuje ideální stav, poskytuje rodičům návod na to, na co se ve školce dívat a ptát, zodpovídá otázky, které rodiče po návštěvě školky napadají, a poskytuje seznam toho, co v montessori školce mají vidět, a také co ve školce vidět nemají. Věřím, že se tak rodiče lépe zorientují v nabídce jednotlivých montessori školek a budou se moci vědomě rozhodnout, kterou školku svým dětem vyberou. Studenti a učitelé se mohou podívat, kde se na cestě za autentickým montessori nacházejí, a mohou hledat cesty, kterými se ve svých specifických podmínkách k cíli trochu posunout.Kniha není teorií montessori pedagogiky, ani nenahrazuje montessori kurz, zároveň ale zdůvodňuje, proč se s ohledem na vývoj dítěte a teorii montessori věci dějí právě tímto způsobem. Přála bych si, aby kniha napomohla rodičům k vědomým rozhodnutím, která povedou ke spokojenosti a šťastnému životu jejich dětí.

Čím vás Maria Montessori a její práce oslovují?

Je toho mnoho. Její láska k dětem, vědecký přístup k pedagogice, který se až nyní potvrzuje neurovědami, dovednost pozorovat a reagovat na pozorované, výchova k nezávislosti a zodpovědnosti za sebe, své prostředí i život jako takový. Když se ale více zamyslím, je to hlavně její celostní pojetí výchovy a vzdělávání jako procesu vývoje člověka od narození do 24 let, a to jako jedinečné, nenahraditelné osobnosti a zároveň představitele podstaty lidství.

Mgr. Hana Slabá je lingvistka, lektorka a pedagožka se zkušeností s prací s dětmi od 1,5 roku až po dospělé. Učila na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala mezinárodní diplomový kurz pro učitele dětí ve věku 3–6 let u Association Montessori International (AMI). Jako hlavní pedagožka vedla montessori mateřskou školu, kde později pracovala jako zástupkyně ředitelky. Má zkušenosti ze zahraničních škol v Německu, Nizozemí, Británii, Francii a z mnoha v Čechách. Pracuje jako montessori metodička a odborná asistentka mezinárodních výcviků v Montessori Institutu Praha. Má čtyři děti, které vede v duchu montessori principů.