Čím je pro děti hra?

Zábavná činnost, při které si děti užijí spoustu legrace. Něco se při ní naučí, ani nevědí jak. O tom, proč děti potřebují hru, jsem si povídala s Naděždou Kalábovou, autorkou řady oblíbených knih her pro děti.

Podle Naděždy Kalábové je hra pro děti nejpřirozenější činnost, během níž se ve vymezeném prostoru a času pouští do řešení úkolů. „Hra tak všestranně a cílevědomě usměrňuje dětský vývoj a celou dětskou osobnost a dává dětem možnost rozvíjet vlastní schopnosti a dovednosti, nevšedním způsobem využít volný čas, zažít nejen legraci, ale i dobrodružství,“ vysvětluje.

Malé děti jsou aktivní bytosti. Neměly by se ale místo her věnovat spíše něčemu důležitějšímu? „Myslím si, že hra je pro každé dítě velmi důležitá. Když si děti hrají, nenásilnou formou získávají vědomosti, rozvíjejí svou slovní zásobu a zároveň se učí komunikovat a spolupracovat ve skupině. Hra je dobrý prostředek proti životní jednotvárnosti, zábavným způsobem poskytuje dítěti nápady k soutěžení, možnosti měřit si síly s ostatními, prožívat napětí a neustále očekávat nové zážitky. Herní činnost nám dospělým poskytuje dostatek příležitosti pozorovat reakce dětí na předem dohodnutá pravidla, jejich aktivitu, fantazii, nápaditost, tvořivost, zručnost, samostatnost,“ říká Naděžda Kalábová.

Hra s sebou nese svobodu

Co je cílem hry, když pominu zábavu? „Cílem je naučit děti řešit problémy, komunikovat mezi sebou, se svými kamarády ale i společně s dospělými, naučit se řešit nejrůznější situace správným či žádoucím způsobem. Velký důraz při hrách je směřován na svobodný projev dítěte, uplatnění vlastních nápadů a myšlenek, většina z nich navazuje zábavnou formou na praktické využití znalostí a dovednosti z vyučování,“ odpovídá Naděžda Kalábová.

Protože autorka Kalábová je zároveň zkušenou vychovatelkou školní družiny, ptala jsem se jí i na to, co hra a škola nebo školní družina. Hodí se to k sobě? „Škola i družina jsou součástí života dítěte a neodmyslitelně k sobě patří. Hlavní význam pro utváření osobnosti dítěte má jeho život ve škole i v mimoškolní činnosti. Zde se vytvářejí počáteční kolektivní vztahy mezi dětmi, vztahy přátelství a kamarádství. Vztahy mezi dětmi vznikají pomalu a nejsou pevné, často se mění, snadno se rozpadají. Zpevňují se při hrách v rámci nejrůznějších herních aktivit.“

Jak si s dětmi hrát?

Zdá se to snadné, děti si přece hrají samy. Ale můžeme, byť jen trochu, dětskou hru nějak moderovat? „Při realizaci jednotlivých her a úkolů s dětmi komunikujeme, upřesňujeme pravidla, vysvětlujeme, čemu děti nerozumí, odpovídáme na případné nejasnosti, diskutujeme nad vzniklými problémy, řešíme vzniklé situace. Děti vedeme k rozvíjení slovní fantazie, protože děti mohou nejrůznější úkoly a hry upravovat, přetvářet, ale zapracovat do jednotlivých aktivit i nápady vlastní,“ doporučuje Naděžda Kalábová.

Dodává, že každý z nás, kdo chce připravit dětem zajímavý program, si musí umět s dětmi hrát. „Děti, které si umí hrát, lépe vnímají okolí, lépe chápou jednání ostatních a jsou lépe připravené pro život. Každá hra má svá vlastní pravidla a záleží na nás dospělých, jak je dětem vysvětlíme.“

Nová kniha her

Kniha Naděždy Kalábové obsahuje řadu her rozdělených do jednotlivých kategorií. První jsou hry jazykové. Jak s nimi pracovat? „Děti se při jejich uskutečňování učí správně a kultivovaně používat český jazyk v běžných situacích, rozvíjí schopnost vyjadřovat vlastní názory, vystupovat před ostatními, učí se vnímat literární text, rozumět jeho významu a smyslu, převyprávět texty, zdokonalují své vyjadřovací schopnosti a jazykové dovednosti a návyky.“

Zaujaly mě hry s čísly, tvary, mírami a časem. Daly by se zařadit i do výuky? „Cílem těchto her je rozvíjet zájem o matematiku, prohlubovat matematické schopnosti a dovednosti, myšlení a orientaci v okolí, jakož i paměť, představivost, tvořivost, abstraktní myšlení, schopnost logického úsudku,“ vypočítává vychovatelka Kalábová. „Děti si zopakují učivo nenásilnou formou. Učí se chápat matematiku jako zdroj prostředků pro řešení praktických úkolů, námět her odpovídá jejich zkušenostem a znalostem. Při hrách s čísly klademe důraz na důkladné porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům matematiky i jejich vzájemným vztahům.“

Určení her do prvouky je jasné, ale mohla bych je použít i v družině? „Hry lze využít nejen v družině, ale třeba i v rámci zájmového kroužku, na táboře a škole v přírodě. Prostřednictvím her na prvouku děti poznávají, osvojují si potřebné dovedností k utváření vztahu k okolnímu světu, získávají nové poznatky a dovednosti z různých oblastí života, vytváří si základní představy o nejběžnějších skutečnostech a zákonitostech v přírodě i společnosti, o lidských činnostech, výtvorech a vztazích i o nejdůležitějších podmínkách života,“ dodává.

Hry do tělocvičny a na hřiště jsou klasické „pohybovky“. Jak s nimi pracovat, a především jak při nich zajistit, aby se pokud možno nikomu nic nestalo? „Hry mají také značný význam výchovný, vzdělávací i zdravotní. Rozvíjejí morálně volní vlastnosti, kolektivní spolupráci, podporují soutěživost a aktivitu a jsou důležitou součástí aktivního odpočinku. Mají kompenzační účinky fyzické i duševní. V průběhu hry sledujeme stupeň rozvoje osobnosti dítěte, způsob jeho uvažování, je-li dostatečně pohotové, obratné, vytrvalé,“ upozorňuje Naděžda Kalábová. „Při hrách v tělocvičně a na hřišti vedeme děti k řízené pohybové činnosti a k vlastní pravidelné seberealizaci. Pohybové aktivity rozvíjí úzkou spolupráci, radost z prožitku a pohybového výkonu, který vychází z aktuální pohybové úrovně jednotlivých žáků. Před každou hrou poučíme děti o bezpečnosti, vysvětlíme pravidla, co se smí a co se nesmí, zodpovíme dětem případné nejasnosti.“

Zajímavou kategorií jsou hry v kruhu. Jak se dají využít? „Hry v kruhu ovlivňují emoční naladění skupiny, mají vliv na vytváření příjemné atmosféry v kolektivu dětí, zlepšují sociální klima mezi všemi, navozují v kolektivu dětí příjemnou atmosféru, rozvíjí dětskou osobnost, znalosti a dovednosti. Hry mohou vyzkoušet různé skupiny dětí, věkové složené není překážkou.“

Nechybí všímavost

V knize Naděždy Kalábové najdeme i hry, které jsou založeny na konceptu všímavosti. Proč autora zařadila i toto téma? „Protože přispívají k dosažení pocitu pohody u dětí, působí na utváření prostředí vzájemné důvěry, napomáhají uvědomování si, že prostředí, ve kterém se děti cítí bezpečně, musí mít vymezení jasných pravidel a rolí.“

O hře se mluví jako o záležitosti pro děti. Co ale my dospělí? Můžeme si také hrát? „I dospělí si mohou hrát. Není nic jednoduššího než si hru vyzkoušet společně s dětmi. Prostřednictvím uvedených námětů nabízím množství vhodných forem k zábavnému učení bez rozdílu věku. Nabízené hry jsou pestré a nápadité, poskytují možnost porovnávání výsledků s ostatními, jsou dobrým prostředkem proti nudě a jednotvárnosti.“

V závěru našeho společného povídání mluvila Naděžda Kalábová i o tom, co by chtěla, aby její kniha přinesla čtenářům. „Byla bych ráda, aby dětem přinesla nejen zábavu, ale i radost a pohodu. Tato kniha je soubor her určených převážně dětem prvního stupně. Navržené hry lze kombinovat, upravovat, obměňovat. Hry lze využít ve školní družině v rámci volnočasových aktivit, v zájmových kroužcích nejrůznějšího zaměření, v hodinách českého jazyka, matematiky, prvouky, tělesné výchově jako obohacení výuky zajímavým způsobem. Zařazena je i kapitola her určených pro třídnické hodiny, kdy je dobré stmelovat dětský kolektiv a citlivě vedenými hrami dětem ukazovat, jak by se k sobě měly chovat, za co je dobré si sebe navzájem vážit a v čem spočívá síla a harmonie jednotného kolektivu.“