tisk-hlavicka

Rodiče jsou pro nás důležití

Se zástupci MŠ Chvaletická jsem si povídala o tom, co jejich školka nabízí, a zejména o současném palčivém tématu financování péče o děti s handicapem.

Na pražském sídlišti Lehovec se nachází Mateřská škola Chvaletická. S její ředitelkou Mgr. Hanou Seifertovou a speciální pedagožkou Bc. Lenkou Stibůrkovou jsem si povídala o tom, co jejich školka nabízí, a zejména o současném palčivém tématu financování péče o děti s handicapem.

Naše MŠ je poměrně běžná sídlištní mateřská škola. Kromě 4 heterogenních tříd však máme ještě 1 speciální, která se zaměřuje na péči o děti s logopedickými a kombinovanými postiženími. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami máme ale integrované i v klasických třídách. V naší mateřské škole máme tedy již několik let zkušenosti s působením asistentů pedagoga. Také je pro nás velice důležitá spolupráce s rodiči. Pořádáme proto mnoho akcí, které tuto spolupráci vyžadují: jedná se o seznamovací dny na začátku školního roku, podzimní a jarní hry, hudební hrátky s malováním, vánoční setkání, rozloučení s předškoláky a mnoho dalších. V posledních letech jsme se zaměřili také na celoroční téma, ke kterému během roku pořádáme různé akce, výlety a projekty. Letošním rokem nás provází motto Heslem naší školičky jsou zvídavé hlavičky, a tak se do výchovně vzdělávacího procesu snažíme častěji zařazovat polytechnickou výchovu. Impulsem pro toto téma byla právě naše nově zrekonstruovaná zahrada s polytechnickým zaměřením.“ Speciální pedagožka Lenka Stibůrková dodává, že akcí se účastní i děti s handicapem. „Všech akcí se mohou samozřejmě účastnit i děti s handicapem. Je to jen na uvážení rodičů, jestli na společné akce přijdou. Nejsou tedy z ničeho vyčleňované, mají možnost se zapojit. Podle individuálních možností dětí se účastní divadelních představení, projektových dnů, výletů, navštěvují sportovní kroužek, vystupují na rozloučení s předškoláky.

Děti s handicapem

Řeč plynule přešla na integrované děti. Kolik jich v lehovecké školce je? „Ve speciální třídě máme letos 12 dětí. Jedná se o děti s poruchou autistického spektra, vývojovou dysfázií, mentální retardací, dítě s Prader-Williho syndromem a nechybí ani děti s hyperaktivitou. Většinou se však jedná o kombinovaná postižení,“ vypočítává Bc. Stibůrková. „V běžných třídách jsou letos integrované tři děti, každé v jiné třídě. Jedno dítě je tělesně postižené na vozíčku, druhé má poruchu autistického spektra a další vývojovou poruchu chování ADHD. Ke každému z těchto dětí máme asistenta pedagoga,“ doplňuje Hana Seifertová.

Lenka Stibůrková pak zdůrazňuje, že velkou roli hraje složení třídy. „Nemůžeme si dovolit mít ve třídě více dětí, které vyžadují nepřetržitý dohled. Chování těchto dětí ve skupině se dá dopředu jen těžko odhadnout. Snažíme se, aby děti, které mají nějaké speciální potřeby, chodily k zápisu dříve než ostatní děti. Vezmeme je do třídy, kde mají možnost pohrát si hodinku dvě s ostatními dětmi. V tento okamžik jsou však děti ještě zaskočené změnou prostředí a většinou se neprojeví tak, jak se chovají později, ve skupině během školního roku. A přestože dostaneme o dítěti zprávu ze školského poradenského zařízení, stejně nevíme, jak se bude dítě v kolektivu chovat. Jedná se totiž většinou o předpokládané diagnózy, které jsou stanoveny na základě vyšetření, kde bylo dítě samo. Chování ve skupině vrstevníků je zcela odlišné. Také přidělená podpůrná opatření někdy závisí více na názoru poradenského pracovníka. V praxi zažíváme, že dítě s nižším stupněm podpůrných opatření potřebuje mnohem větší podporu a péči než dítě s vyšším stupněm podpůrných opatření.

Asistenti pedagoga

Právě asistenti pedagoga a současná situace s jejich financováním představují motiv, proč jsem se do lehovecké školky vydala. Kolik asistentů pedagoga zde v současné době mají? A kolik by jich potřebovali? „Doposud jsme měli ve speciální třídě dva asistenty pedagoga. Nyní (podle nové vyhlášky) máme nárok pouze na jednoho asistenta pedagoga a narážíme tak na obrovský problém. Vzhledem ke složení dětí a jejich diagnózám je téměř nemožné, aby při počtu 12 dětí zajišťovaly bezpečnost, osobní péči a zároveň vzdělávací proces pouze dvě osoby. Učitelky se denně překrývají, aby se dětem mohly věnovat individuálně a rozvíjely tak každé dítě speciálně podle jeho potřeb. Do konce školního roku budeme krizovou situaci řešit tím, že budou do speciální třídy pravidelně docházet pedagogové z běžných tříd, abychom zajistili bezpečný chod třídy. Ani to však není samozřejmě ideální řešení. Otázkou zůstává, jak budeme situaci řešit příští školní rok. Do ZŠ odchází z této třídy pouze jedno dítě, které navíc asistenta nepotřebuje. Ve třídě tedy i nadále zůstane 11 dětí a mezi nimi ty s nejtěžšími diagnózami. Podotýkám, že při zápisu dětí v květnu loňského roku, jsme o tak zásadní připravované změně neměli žádné tušení. Kdyby nás ministerstvo o změnách informovalo včas, přijali bychom do speciální třídy podstatně menší počet dětí. Samozřejmě celou situaci řešíme se zřizovatelem,“ konstatuje Mgr. Hana Seifertová.

Abych mohla pracovat se skupinou dětí ve třídě, už teď měli dva asistenti plné ruce práce, aby zaujali děti, které toho v tu dobu schopny nejsou. Chceme s dětmi kvalitně pracovat a posouvat je v jejich osobním rozvoji stále dopředu,“ povzdechne si speciální pedagožka Bc. Stibůrková. „S jedním asistentem na celou třídu to ale není téměř možné. Pozornost budeme nyní soustředit zejména na ty děti, které potřebují z bezpečnostních důvodu neustálý dohled. Na řízené činnosti již nebude tolik času. Pohybové chvilky, výtvarné tvoření, hudební chvilky a další dětmi oblíbené a hlavně důležité činnosti budeme nyní nuceni zařazovat pouze při menším počtu dětí nebo ve chvíli, kdy dorazí na překrývání další učitelka. Jinak nemůžu zaručit jejich bezpečnost a rozvíjet je na takové úrovni, jaké by bylo potřeba a jak bych si sama přála.

Ředitelka Hana Seifertová ještě říká, že ministerstvem nastavené překrývání pedagogů ve třídách mateřské školy, které u nich musejí využívat na vykrývání chybějícího asistenta pedagoga, vlastně přestává dávat smysl. „Místo překrývání na vlastní třídě budou učitelé vykrývat chybějícího asistenta ve třídě speciální. Řešit musíme také odpolední službu, protože děti s postižením pochopitelně zůstávají ve školce i na odpolední odpočinek a další program.

Kam dát „nadbytečné“ děti s postižením?

Myšlenkou nového financování asistentů, které s sebou nese skutečnost, že od ledna 2020 má každá speciální třída nárok na jednoho asistenta pedagoga a již nelze žádat o asistenta „na dítě“, jak tomu bylo dříve, je i to, že by v těchto třídách bylo výrazně méně dětí, například pouze šest. Kam ale půjdou ty ostatní? „Se zástupci ministerstva jsem vedla e-mailovou korespondenci, kde jsem je také informovala o problémech, se kterými se budeme potýkat na základě jejich rozhodnutí měnit vyhlášku během školního roku. Bylo mi řečeno zhruba to, že kromě zjednodušeného normativního financování je hlavním smyslem podpora kvality poskytovaného vzdělávání. A že MŠMT bude v rámci individualizovaného vzdělávacího přístupu podporovat menší počet dětí ve třídě, popřípadě rozšíření kapacity o další třídy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona. Ano, myšlenka to není špatná. V budoucnu můžeme mít ve třídě pouze 6 dětí s jedním asistentem. Ale my musíme řešit situaci nyní, aktuálně během roku. Děti jsme přijímali za předpokladu, že budou ve třídě asistenti dva. Od ledna se ale situace změnila a my se o přijaté děti musíme postarat. Teoreticky bych mohla speciální třídu rozdělit na dvě, prakticky to ale možné není. Prostor na takové řešení v naší MŠ není. Ministerstvo tedy přišlo pouze s vizí snižovat počty dětí ve speciálních třídách, ale už ne s řešením, jak zajistit péči o všechny děti s handicapem, které třídy a školy navštěvují nyní. Zřizování nových tříd není otázkou pár dní a finanční náročnost bude jistě nákladnější než více asistentů na jedné třídě,“ konstatuje Hana Seifertová.

Úvahy se vedou i ohledně toho, zda by děti se speciálními potřebami neměly být více v běžných třídách, se svými zdravými vrstevníky. „To je řešení, které se opravdu v některých případech osvědčí. I u nás máme integrovány děti v běžných třídách, jak jsem se již zmínila. Ale nelze to uplatnit ve všech případech,“ myslí si Hana Seifertová.

Dětí, které mají určitý handicap, je mnoho a všechny rozhodně nelze integrovat mezi zdravé děti. Ve speciálních třídách mají vzhledem k jejich diagnózám lepší prostředí. Jsou v menší skupině a hlavně pod dohledem speciálního pedagoga, který má možnost se dítěti individuálně věnovat a disponuje znalostmi a zkušenostmi z oblasti speciální pedagogiky. Péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami se za současných podmínek bez speciálních tříd a škol neobejde,“ doplňuje Lenka Stibůrková.

Pedagogický optimismus

I když financování asistentů a speciální péče představuje náročný úkol, nechybí pedagožkám Mateřské školy Chvaletická pedagogický optimismus. Všechno, o co se snaží, nedělají pro sebe, ale pro děti, a mají radost z každého jejich pokroku. „Máme radost z absolutních maličkostí, jichž se nám podaří u dětí s nejtěžšími handicapy dosáhnout,“ usmívá se Lenka Stibůrková. „Třeba z toho, že se nám podaří ‚odbourat‘ plenky a že se dítě nevzteká, když jde na toaletu, že dítě, které vůbec nemluvilo, začne používat znak do řeči, k němuž připojuje slova…“ – „Mám radost, že moje pedagogy práce s dětmi baví,“ ukončuje naše společné povídání Hana Seifertová.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.