Na dvorku nám kvete akát a omamně voní. Drozd poskakuje šťastně po dvorku, protože těch šest kilo travního semene, co jsem velkoryse rozházel do kypré prsti v naději, že se mi zazelená před očima, mu bude stačit k zahálčivému životu až do švestek a ještě si může vydržovat mladou drozdici se štíhlýma nohama a hebkým pírkem.
Termín Kristýniny svatby se kvapem blíží. Konají se proto nezbytné přípravy a válečné výpravy za svatební výzbrojí. Jedna taková byla i příčinou včerejší podvečerní návštěvy budoucího zetě Lukáše a jeho otce, kterého přivzali do auta za účelem příjemného výletu. Kristýnu vysadili u kadeřnice, sami dojeli na kávu. Mluvilo se a povídalo, hodnotilo a rozebíralo. O ligovém vítězství Slavie, uložení vačkové hřídele v motorech Briggs and Straton, o krachující BankUnited FSB, o bezové limonádě a dalších, typicky chlapských tématech.
Pak se vrátila Kristýna a na mužské části populace bylo, aby nadšeně zajásala nad výkonem kadeřnice a příliš nepátrala v pohublé peněžence. Pečlivě volenými slovy jsem ocenil kreativitu kadeřnice a barevnou pestrost melíru ve vlasech. V duchu jsem ale tloukl hlavou do zdi a sám sebe se ptal, proč jsem kdysi tak pečlivě pracoval na jejích původně krásných kaštanových vlasech. Protože ale na základě životních zkušeností vím, že na některé otázky neexistuje odpověď, neztratil jsem duševní rovnováhu a nezatratil kadeřnici ani dceru.
„Sluší Ti to“, odpověděl jsem. Nemusel jsem naštěstí lhát, protože je dost hezká na to, aby jí to slušelo třeba i s koudelí na hlavě. Odešla šťastná do vedlejšího pokoje k počítači a zavolala tam i moji ženu, aby jí ukázala nové svatební šaty, které objevila na internetu. Jsou to ty nejkrásnější šaty v naší sluneční soustavě a ona si je pojede koupit. Hned zítra. A maminka musí s ní. A taky sestry.
Můj budoucí tchán seděl nad šálkem stydnoucí kávy, kroutil hlavou a ptal se s nechápavým pohledem: „Rozumíš tomu? Doma má už dávno objednané svatební šaty. Ty vrátí a teď pojede do Hradce dvě stě kilometrů tam a dvě stě kilometrů zpátky za obrázkem z internetu a ani neví, jestli jí ty šaty budou. Rozumíš tomu?“ „Nerozumím, Jendo, ale netrápí mě to. Nerozumím inflační teorii o vzniku vesmíru. Stačí mi, že vesmír je. Nerozumím tomu, proč se zemské jádro otáčí proti směru otáčení země. Stačí mi že, že to zeměkoule nějak zvládá a nevybryndá nám kafe z hrnku“.
Tchán ještě chvíli kroutil hlavou a něco si pro sebe povídal. Zdálo se, že se s tím smířil. Sice neporozuměl, ale pochopil. My dva si koupíme oblek pár dní před svatbou, až půjdeme náhodou okolo nějakého obchodu s tímhle zbožím. Náš svět už je takový. Ale existují i jiné světy.
25.5.2009 Luboš Nágl ()
Napište nám svůj názor k tomuto článku...
| |
Dny si utrhávají z kalendáře lístky rychleji, než si stačím všímat.
