Psí rodina: O chalupě, myších a rozrůstání smečky

Ale pěkně od začátku. Dlouho jsem neposílala žádné „psí“ vyprávění a mezitím se toho událo tolik, že by to vydalo na mnoho dílů. K tomuto vyprávění vás vlastně potřebuji seznámit jen se dvěma novinkami.

Novinkou první je krásná stará chalupa v jižních Čechách, jejímiž hrdými (a zatím upracovanými) majiteli jsme se nedávno stali. Dle četnosti co do pobytu na ní by se zdálo, že jsou tedy majiteli spíše mí psi, jelikož tam jezdí nejen se mnou, ale jejich bezpodmínečnou společnost si vyžádala i mamka. Prý by se tam jinak bála a netuším proč, ale stále se odmítá skamarádit s hejnem „našich“ myší, které se nás snaží přesvědčit, že jsou těmi nejlepšími spoluchalupáři. Chaloupka je naprosto dokonalá, i když je na ní „práce jak na kostele“ – spráskla by ruce babička, s velkou zahradou a ještě větším neoploceným sadem.

Druhou novinkou je Neff, nový psí přírustek, celkově tedy třetí rodinný pes. Roční nalezenec, kterého několik dní naháněla odchytovka a houf lidí. Nakonec se to povedlo mě (hečhečheč!) a malý pětikilový hafan zakotvil minulý týden u mamky. Přes počáteční jeho zoufalý strach z pobytu venku (bodejť, měl chudáček navenčeno do zásoby) a boje se zoufale zanedbaným zevnějškem spolu s konejšením jeho zmatené psí dušičky, se z něj doslova klube sebevědomý krásný pes. Rodinná smečka tedy teď vypadá vskutku velmi různorodě, ale hlavně, že si kluci rozumějí, že?

Minulý víkend se tedy do auta krom mě a mamky seřadili i tři psi, neskutečné množství chalupářských krámů, ještě větší množství tašek s jídlem a granulemi pro tu smečku a mámy nervózní výraz „a jestli tu nebude klid, všechny vás vysadím“.

Na chalupě jsme s úlevou zjistily, že se kluci bez problémů snášejí, ba začalo klíčit jakési spojenectví mezi Neffem a Sethim. Běhaly jsme kolem nich dojatě s foťákem, ale běda! Jakmile se dva psi jejich rázu začnou kamarádit, nebude z toho pro lidskou část smečky nikdy nic dobrého, rozumějte, ti dva vymýšlí jednu „bejkárnu“ za druhou. Ne že by Ramses se Sethim taky nevymýšleli blbosti, ale přece jen Ramses jako pes veskrze rozumný se nikdy nenechá navézt do záškodnických akcí.

Dalším dobrým zpestřením byly myši. Ano, máme jich v chalupě asi dost. Předminulý víkend mamka razantně odmítla mé dva návrhy řešení, kdy první z nich znělo „pustíme tam Ramsese“ a druhé spočívalo v bedýnce klasických pastiček „sklapovaček“. Prý oboje je nehumánní. Vytáhla se tedy „humánní“ pastička, klasický lapač, kdy myš vleze dovnitř, ale nedostane se ven. Tato byla pak ponechána ve spíži a mé námitky, že přijedeme až za 14 dní, což chycená myš nemůže přežít, tam byly ponechány také.

Zvědavě jsem hned po příjezdu zamířila do špajzky a i v příšeří jsem v pastičce rozeznala malou hnědou myšku. Dle mého očekávání bylo po ní. Jak jsem tak nesla pastičku ven, zdálo se mi, že má myška něčím podestláno a konečně venku na světle jsem podestýlku identifikovala jako polomumie dalších tří myší. Pochopitelně jsem mamku donutila, ať si jde tu „humánní hnusárnu“ velmi dobře prohlédnout a vyslechla jsem následně její chválu zaručeně účinného odpuzovače myší, který je má vyluzováním pro ně nesnesitelných tónů vypudit. Fajn, máme elektronického krysaře. Ovšem večerní pohled na mamku, jak se do zásobníku na „6 1,5 voltových baterii typu C“, jak praví jasně návod, snaží uspořádat 6 klasických tužkových baterií (tedy typ AA), mě přivedl na myšlenku pořídit si píšťalu.

Myši jakoby se chtěly s mamkou co nejvíc skamarádit jí běhaly pod stoličkou, když zavírala ve špajzu okno, vykukovaly na ní spoza kredence v kuchyni a jedna obzvlášť přítulná po ní dokonce přeběhla a seskočila na zem, když mamka zvedla přepravku s jablky, kde až do té chvíle myš spokojeně hodovala. Pokaždé následoval mamky řev a kluků nadšený doklus ke zdroji řevu, protože se brzy naučili, že je to signál „je tu myš“.

Povíkendový plán byl stanoven vcelku prostý, tedy mamka + smečka zůstávají na chalupě do středy, já se vracím autobusem do Prahy. Mamka se chystala na sehnání vhodného místního dělníka na nařezání dřeva a sama se hodlala věnovat dřevu tím, že dřevěnou podlahu namatlá červostopem. S Neffem mě tedy v neděli v podvečer dovezli 6 km na přímý autobus do Prahy a za mámina stěžování si, že zaručeně netrefí zpět na chalupu jsme se rozloučily. Po 45 minutách (!!!) mi přišla SMS následujícího znění: „Mysli si klidně, že jsem blbec, ale zabloudili jsme. Teprve teď jsem dojela k chalupě. Máma“.

V pondělí následovala SMS zpráva: „Kluci byli v noci na zabití. Myši řádí. Mám 6 dalších nevhodných baterií. Máma“.

Úterní SMS zpráva pak zněla: „Ramsese jsem musela vykoupat, v něčem se vyválel. Smrdíme teď tedy všichni. Žádný pomahač v dohledu. Boj s červotočem zahájen, zahrada dodělána. Máma“

Po úterní jakési neshodě mezi Ramsesem a Sethim se mamka rozhodla nic neriskovat a držet je od sebe co nejdál. V noci tedy spala obložená Neffem a Ramsesem, Sethi chrněl v mém pokoji a minimálně jedna myš v mámině sněhuli v síni, kterou si zevnitř vykousala tak, aby tam mohla nerušeně spát až do chvíle, kdy ji mamka ráno nemilosrdně vyburcovala tím, že do boty strčila nohu.

Problém nastal až v kombinaci s úkony před odjezdem. Je zde jeden obzvláště nepříjemný, tedy, ehm, zakopání obsahu nádrže chemického WC v sadu. Tak mamka Ramsese zavřela v chalupě, na zahradě nechala Sethiho a Neffa a s motyčkou a kanystrem se vypravila do našeho rozlehlého sadu. Kdo zadoufáte, že ji zlejškové nenechali v klidu tuto práci dokončit, hádáte správně. Sethi přes plot, Neff pod plotem a už mamce nadšeně asistovali, takže je mamka musela nejdříve Neffa, pak Sethiho vehementně odehnat. Než se otočila od Sethiho, byl Neff na cestě po okolí, Sethi mu v patách. Mamka tedy překlusala sad, zahnala psy do chalupy, zavřela je v obýváku a k dalšímu kroku, tedy postupnému nošení věcí do auta a závěrečnému úklidu si vzala Ramsese.

Ve chvílích, kdy mamka nesla první várku věcí do auta, dva poťouchlíci, Sethi a Neff, už prováděli jeden ze svých nových triků. Dveře v obýváku se otevírají dovnitř. Jsou těžké a vzhledem k tomu, že zdi jsou zde hezky postaru skoro metr široké, jsou zasazené těsně do výklenku, který tak vznikl. Sethi by je otevřel klikou, ale svůj mohutný čumák neprostrčí škvírou mezi pootevřenými dveřmi a stěnou výklenku, aby je rozrazil. Neff zase naopak. Takhle se ale Sethi pověsí na kliku a pootevře. Ustoupí stranou a Neff svým malým čenichem zvětší skulinu, seč mu síly stačí. To už mu pak pomůže Sethi a se svoji velikostí a silou dveře hravě rozrazí. Dveře na verandu a dveře ven už zvládají hravě a během pár vteřin jsou venku. Mamka ještě ani nebyla u auta, kdy se jí už zase pletli pod nohama všichni tři.

Následoval tedy krok, kdy mamka Sethiho a Neffa zabarikádovala v mém pokoji a v klidu si s Ramsesem donesla vše do auta. Chybělo už jen vyluxovat. Ouha.

Již jsem psala kdysi o tom, jak Ramses jako malý neuměl štěkat a naučil se to až s pomocí vysavače.......Mamce se snažil trubku vysavače sežrat tam vehementně, že ho nemohla z vysavače vůbec setřást. Pes se výtečně bavil, mamka zuřila. Ramses letěl ven.

Když bublající mamka konečně doluxovala, všechno měla v autě a užuž jen vyjet, se psy připravenými ve dveřích se zarazila. Klíče od auta! Následovalo převrácení chalupy naruby. Nic. Ha! Zakopávání v sadu! Následovalo prohledávání sadu. Nic. Ha! Neff na cestě po okolí! Následovalo prohledání cesty, kudy mamka vystartovala za Neffem a Sethim. Nic.

Jak to tak bývá, ta nejjednodušší řešení nás napadají až jako poslední........druhá bunda – kapsa – v ní klíče od auta.

Když jsem si šla pro kluky před dům po jejich návratu do Prahy, vypadali Ramses a Sethi velmi spokojeně, Neff mě nadšeně vítal, jen mamka vypadala totálně znaveně. Myslím, že s nimi se bát na chalupě skutečně nebude. Nebude mít na to čas.