Jaká rizika přinášejí léčiva v těhotenství

S jakými nepříznivými zevními vlivy neboli teratogeny je možné se v těhotenství setkat a především jak s nimi zacházet? To bývají nejčastější otázky budoucích rodičů.

Významnými teratogeny mohou být léčiva. Těhotenství by ale nemělo být důvodem k přerušení léčby, protože nebezpečné, jak říkají lékaři, může být i samo základní onemocnění matky. Léčbu je prý pouze nutno přizpůsobit „jinému stavu“.

Mezi další možné teratogeny patří záření, infekce a další onemocnění matky, extrémní ekologické vlivy. U složitých případů mohou riziko vlivu léčiv a dalších okolností konzultovat lékaři s teratologickými informačními službami. Cílem těchto služeb je podávat nejnovější vědecké informace, které se mohou lišit od oficiálních údajů, jež uvádějí např. výrobci léčiv. V České republice vznikla Národní informační teratologická služba (CZTIS) při 3. lékařské fakultě UK Praha v roce 1996. Je součástí Evropské sítě Teratologických informačních služeb. A jak říká vedoucí této služby prof. MUDr. Richard Jelínek, DrSc., náš přední histolog a embryolog, v této oblasti panuje velká spousta představ, a to i mezi odborníky, které se neslučují se skutečností. Veřejnost se pod záplavou obrovských úspěchů molekulární genetiky domnívá, že všechny vrozené vady jsou genetického původu. A proto dědičné. Není tomu tak.

Příčiny

„Kdybychom si rozdělili vrozené vady podle příčin, tak těch čistě dědičných, což jsou mutace a chromozomové abnormity, je jenom 15 % . Na 25 % se prokázaně podepisuje jak genom, tak i zevní příčiny, 10 % je zaviněno čistě zevními příčinami a z těchto 10 % ještě 4 % vznikají na podkladě onemocnění matky, 3 % jsou infekce, 2 % vznikají z příčin mechanických a jenom 1 %,“ zdůrazňuje prof. MUDr. Richard Jelínek, „vzniká prokázaně následkem působení léků, záření a jiných fyzikálních faktorů nebo chemikálií v prostředí.“ A dodává, že o další polovině možných negativních vlivů ze sta procent neví věda zatím vůbec nic. Těch skutečně prokázaných zevních faktorů, které u člověka vyvolávají vrozené vady, je podle ověřených poznatků do dvaceti. Vrozené vady však neexistují samostatně, nýbrž jsou pouze jedním z projevů tzv. embryotoxicity, což jsou různé typy následků působení škodlivých faktorů na vývoj plodu.

Avšak 90 % zárodků, které nesou tyto vady, samovolně zaniká. Existuje totiž ochranný mechanismus, který přirozenou cestou 9 z 10 těchto poškozených zárodků eliminuje. Jde o tzv. základní regulační schopnost druhu, která je u člověka nejvyšší ze všech známých druhů. Ze 100 úspěšně počatých zárodků se tak narodí pouze 30 – 40 % zdravých dětí. A to je jedna z příčin, proč, jak říká prof. Jelínek, vrozených vad, i přes veškerou prevenci a diagnostiku nepřibývá, ale je jich pořád stejně.

Riziko výskytu strukturálních vad v populaci rozpoznaných bezprostředně po narození je 1 – 3 %. Čili nikomu se nedá zaručit, že se mu narodí zdravé dítě. Některé vady lze odhalit až po delší době věku dítěte, což je 5 – 7 % a když se připočtou funkční vady, o kterých se ví ještě podstatně méně než o těch strukturálních, tak je celkem postiženo 15 – 20 % populace vlivem nějakého procesu, který prenatálně působil.

Teratologické informační služby sbírají veškeré písemnictví, kazuistiky o výskytu vrozených vad po expozici nějakým faktorem a registrují ty případy, kdy k expozici došlo a zpracovávají studie, které rozšiřují informaci zvláště o nových léčivech. „Ideální dostatek informací je pouze o 1 % léčiv, která jsou v distribuci a vcelku dostatečnou informaci máme o 10 %,“ říká prof. Jelínek. Nedá se tedy jednoznačně označit nebo zařadit léčivo do nějaké jasné přesně definované kategorie, protože k tomu ve velké většině současné informace nestačí. Proces, který může vést k nežádoucím následkům těhotenství, je navíc velice složitý, protože závisí v prvé řadě na době expozice, na dávce a na vlastnostech toho faktoru, který působí. K tomu se přidávají ještě další okolnosti, které přispívají nebo zvyšují citlivost plodu vůči nepříznivým vlivům. Z těchto důvodů je každý případ třeba posuzovat individuálně. Teratologické informační služby nic nerozhodují ani nedoporučují, ale dávají lékařům v každém individuálním případě pokud možno maximální informaci o aktuální míře rizika ve srovnání s neexponovanou populací.

Jak léčit těhotnou ženu

Je-li žena těhotná a onemocní, měla by se léčit, říkají lékaři, protože samo onemocnění (i např. vysoká teplota) může být škodlivým faktorem. Ale když se léčí, je třeba, aby se léčila dávkami účinnými, ale co nejnižšími a pokud možno jedním lékem z toho spektra, který je na výběr a je nejméně škodlivý nebo nejméně rizikový, neboť některé léky spolu interagují. Proto nejčastější dotazy od lékařů na Teratologické informační služby bývají, co vybrat z řady indikovaných častěji nových či speciálních léčiv.

Léky nejsou teratogenní obecně a po celou dobu těhotenství, ale třeba jen v konkrétním časovém stadiu a mohou zasahovat v prvém trimestru do vývoje orgánů, jiné naopak působit negativně v třetím trimestru těhotenství, při zrání organismu, např. centrální nervové soustavy. Také záleží na farmakokinetice léku, to znamená, jak se vstřebává,mění a jak dlouho přetrvává ve tkáních. Teratogenní nejsou jen léky, ale ve vysokých dávkách to mohou být i mohou být i vitaminy, např. A a D.

Prof. Jelínek říká, že většina léků v obvyklých dávkách riziko výskytu vrozených vad nezvyšuje, protože plod je i svým způsobem dobře chráněn v organismu matky, i když není pravda, jak se původně předpokládalo, že placenta je pro většinu látek neprostupná. I když je placenta naopak pro naprostou většinu látek propustná, záleží jejich nežádoucí efekt na dávce. Teratogeneze je proces tzv. prahový, to znamená že nižší koncentrace nebo nižší dávky nic nezpůsobí, protože buďto jsou zneškodněny už v mateřském organismu nebo rozloženy na neškodné látky anebo těch škodlivin tam pronikne tak málo, že to nedosáhne prahu a ten plod se nepoškodí. To je to zásadní.

Dá se tedy říct, že když má budoucí maminka zdravou, vyváženou a přirozenou stravu, nekouří, nepije příliš alkoholické nápoje, nežije v nadměrném stresu, zvyšuje kromě jiného šanci svého organismu, který má v určité přirozené míře schopnost vychytávat škodliviny z vnějšího prostředí. Zkušenosti ukazují, že lidský organismus je postavený tak, aby se dokázal s běžnými toxickými látkami a faktory vyrovnat. A naopak se možná zatím málo ví, že je-li chován jako v bavlnce a nemusí čelit ohrožujícím faktorům, zvyšuje se riziko, že když se s takovým faktorem setká, tak může být poškozen. „To je např. případ antibiotik,“ říká prof. Jelínek, „když se jejich nadužíváním ovlivní u dětí vývoj imunitního systému.“ K tomu, aby se imunitní systém normálně vyvinul, potřebuje nezbytně interakci s antigenem, tedy setkání s infekcí.

O hodnocení rizik existuje podle prof. Jelínka věda a je k dispozici seznam, kde jsou různá rizika vypočítána. Např. jaká je pravděpodobnost, že do člověka udeří blesk, jaké je riziko jezdit na motorce nebo v autě, a jak a čím ta rizika stoupají. Největším rizikem, podle této statistiky, je riziko narodit se. Riziko, které stojí za to podstoupit…