CAMELLIA SINENSIS - potěšení smyslové i duchovní

Čaj může za tzv. Americkou Revoluci a vlastně přímo za vznik samostatné Ameriky. Za ženskou emancipaci (v anglických čajovnách - tea shops se mohly svobodné dámy setkat s přáteli, aniž by ztratily reputaci)...Za to, že Buddha mohl dokonat svou cestu osvíceného brahmána...Za celou knihovnu nádherných literárních děl od čínských klasiků, přes literaturu ruskou (Dostojevský) až po Carola C. Lewise, Jane Austenovou či George Orwella.

Ale i za odpolední čaje, které k nám přišly z Anglie. Předpokládám, že už někdy na počátku secese. Na vrcholu slávy jako vhodný způsob pro vyhledávání partnera byly tam i u nás až do konce 40. let. Doznívaly ještě v letech 50. a 60. Zde si dovolím citovat svého rozverného kolegu z gymnázia v Mnichově Hradišti, MUDr. Rudolfa Nekolu. Maturitní rok 1960: "Swingová muzika se především provozovala na zakázaných nedělních čajích v nádherném doupěti neřesti, které se nacházelo v tanečním pavilonu "U Čapků" ve Svijanech, Loukově nebo také Doubravě, jak se z důvodů konspirace střídavě říkalo. "U Čapků" zněly báječné "glenmillerovky a gudmenovky" a šumivé víno "Strahovský bakalář" (sedmička za 32 Kčs) teklo potokem. Za l0 Kčs byla lahvička jablečného šumivého vína "Čtverák", ale to už bylo pro silné jedince nebo pro zcela nezkušené začátečníky. Následky bývaly hrozné."

Nechť vás nepřekvapí, že o čaji na čajích ani hláska... Byl to už tehdy slovní relikt z prvorepublikových časů, kdy se v anglickém stylu čaj na čajích skutečně mladistvým účastníkům naléval. Vydržely s tímto jménem a spolu s poetickými kavárnami jako byl Luxor do konce 60.let. V následujích letech normalizace zmizely nejen z povrchu zemského, ale i ze slovníku...

A i čaj se v Čechách od té doby pil spíš jen v podobě léku při nachlazení. Pořádný kvalitní čaj se dal koupit jen už jen v Tuzexu nebo přivézt z Ruska...

A to mě právě vždycky udivovalo, proč pití čaje bylo za časů komunismu v takovém zatracení? Vždyť se přímo nabízelo "ideologicky zdůvodnitelné" holdování této rozkoši a luxusu (které byly jinak zcela zavrženíhodné), pod rouškou: V Rusku vznikla geografickou blízkostí k orientu tradice pití čaje jako národního nápoje dříve než v Anglii (téměř o lOO let), pijí ho i soudruzi v "zemi, kde zítra už znamená včera". Citrón do čaje je také ruský vynález... Ne, to naše soudruhy nikdy nenapadlo! Proč asi?

Pití čaje byl pro ně podivný anglický snobský zvyk. V Praze byl legendární pan učitel angličtiny mnoha disidentů, (chodil k němu i čajomilec Jan Vodňanský) . Byl ze staré školy, měl svérázné metody a svým studentům vaříval čaj v anglickém stylu podle všech zvyklostí a předpisů, jako součást výuky. Tu tradici udržovali pak jeho žáci a pár těch, kteří si ještě "pamatovali", jako v tom vtipu o jménech samámů...

Ale také v pražské ruské komunitě, která sestávala mimo jiné z výkvětu bělogvardějské emigrace (spisovatelé jako Marina Cvetajeva nebo kníže Čcheidze k ní patřili) a v té novější verzi složené hlavně z krásných a často vzdělaných manželek, které si přivezli studenti z pobytu za sovětských vysokých školách (jen si vzpomeňte na Viku z Corpus delicti v podání Jiřiny Bohdalove ve filmu Ireny Pavláskové, která by mohla o čaji lecos vyprávět) . I v těchto kruzích se pěstovala vysoká kultuta čajepití... Jeden z nejlepších čajů, které jsem kdy pila, se podával ve vlacích v Rusku, a ani to nemusely být vagóny první třídy...

Vyrazime s Clarisskou a jeji kamaradkou Kristinou na viktorianskou holcici tea-party. Maminky i holcicky se vyparadi jako za starych casu na caj o pate... Takova cajova odpoledne poradaji mnohe hotely, historicke cajovny nebo maminky doma...

Zavedení citrónu k čaji Rusy, uvádí cela řada anglických pramenů. Angličané se to prý naučili dělat až po návštěvě královny Viktorie na ruském dvoře. Rusové dávají plátek citrónu i do podivné slabé kávy, kterou obvykle servírují, pokud nemáte to štěstí a nenabídne vám někdo "kofě po vastočnomu", což je káva arménská nebo gruzínská a ta překoná dokonce i kávu řeckou či tureckou, odkud pochází. Chodím si na ni u nás v Carlsbadu k jednomu libanonskému Arménovi. Ale vraťme se k čaji.

Samovar, jak vite, sam caj nevari, vari jen vodu. Caj v podobe esence se zavaruje do maleho cajniku. Ta se pak redi varici vodou z cajniku... Fotka je to uz primo historicka...ze zimy roku 1972.

Po sametové revoluci se najednou k velké radosti všech čajomilců (a jejich zásluhou) roztrhl v Čechách pytel s čajovnami. Pít čaj je najednou IN.

V čajovnách se dá nádherně posedět, popít čaj a hlavně nakoupit všechny nejlepší druhy čaje z celého světa . A všechna ťachťátka, nařadí, náčiní, čajníky i literaturu. Vždycky se jen divím, proč to nešlo dřív? Komu to všechno vadilo? Čím se čaj provinil , že nebyl hoden socialistického člověka? Snad svým přídechem estétsví, rozkoše, blízkosti k filosifiím ne zrovna materialistickým?

Recepty a všeobecně známou historií vás zahrnovat nebudu. Zájemci si mohou najít stránky "Čajomilců", a tam najdete všechno, co si přejete.. Na mnohých anglických najdete nejen historii čaje a řadu receptů, ale návody, jak zorganizovat literární čajový klub, co a k jakým diskutovaným knihám servírovat . Jaký čaj a co k němu. Navrhuje udělat si domácí filmový večer na dané literární téma s čajovým dýchánkem a podobně. K Bratrům Karamazovým doporučuje servírovat ruský čaj s citrónem a pořídit si samovar. K africké literatuře pak doporučeje čaj africký, nejlépe z Keni...atd. Nakoukněte sami na http://www.seedsofknowledge.com/teaclub.html.

Já se s vámi podělím o zkušenosti ryze osobní.

I pro mě byl v dětství čaj spíš než nápoj z Camellia sinensis, čaj bylinkový. Moje maminka byla velká znalkyně bylinek a přírodního léčitelství, které tenkrát vůbec nebylo v módě, platilo za přežitek kapitalismu, ne-li temných dob feudalismu. Tenkrát jsem se za svou "zaostalou" maminku styděla, ale dnes jsem jí hluboce vděčná, protože se dodnes dokonale vyznám, na co která bylinka pomáhá a léčím i svoje děti čajem lipovým, bezinkovým nebo mátovým. Maminka ctila i pravý čaj, ale také spíš z důvodů lečitelských.

Pít čaj jako lahodný nápoj ve spojení s duchaplnou konverzací jsem se naučila až za studentských časů v Praze v obou výše uvedených kruzích. Ještě obohacený kulturami jiných spřátelených zemí a jejich vyslanců na vysokých školách.

Tady v Americe, zemi která věří na pokrok a na vědu (tedy její převážná část), překvapuji své přítelkyně i lékaře svých dětí vědomostmi téměř šamanskými a to jsem tak ohromně IN. To se teď nosí. Existuje také tzv. americký směr homeopaptie, jak víte ze stránek Rodiny, ale to je jen malý zlomek obyvatelstva ovlivněný náboženským myšlením. Ostatně zrozeným z kořenů protestanských hnutí jako Jednota Bratrská. Zbytek národa je v čajepití zcela zaostalý.

IN je zde také pítí nápoje chai, nebo také tea laté (podle bílé kávy) ve Starbruck kavárnách, které jsou posledním americkým exportem. Už jsou prý i ve Švýcarech v jednom z hradů kávové kultury. Můžete v nich mít čaj horký i mražený nebo na ledu. Je to čaj, který se u nás prodává obvykle pod jménem jogínský, indický čaj s mlékem a příměsí koření, hlavně hřebíčku a kardamonu.

Jinak si ovšem v Americe musite dát pozor, když si objednáváte čaj, abyste zdůraznili, že chcete horký čaj. Pokud tak neučiníte, přinesou vám tzv. ICED TEA . Američané patří sice k největším konzumentům čaje v západním světě, ale z toho je víc než 8O procent právě čaj ledový a ten pro toho, kdo jej ještě neochutnal, je mírně řečeno nápoj nezvyklý.

Problémy s objednáváním čaje můžete mít i v Japonsku, pokud tak činíte anglicky. Japonci si také myslí, že Američané (a to je každý kdo mluví anglicky) pijí jen ICED TEA a dokonce vám , když nevíte, co jste si objednali, přinesou místo normální i studenou černou kávu...V Japonštině je pro čaj výrazů několik. Pro každý druh čaje jiný a tak musíte vědět, který chcete. Pak je to opravdový čajový ráj. V automatech se na ulici prodávají i desítky druhů chlazených černých a zelených čajů. Nevím, zda už tahle tradice chlazeného čaje byla v Japonsku před příchodem Američanů. Pravděpodobné to je v tom úmorném letním vedru. Ale i Tuarégové pijí svůj mátový čaj vlažný, prý to líp hasí žízeň. Nikde jsem se o tom, od kdy v Japonsku servírují ledový zelený čaj, nedočetla...Ale je jich nepřeberné množství a jsou vynikající.

ICED TEA je americký vynález podnikavého britského ochodníka s čajem. Poprvé se podával na světové výstavě v St.Luis v roce l904. ICED TEA je také oficiální nápoj Jižní Karolíny, který vám nabídnou v každém informačním středisku, když překročíte hranice státu (na Floridě je to pomerančový džus). Je udělán z tradičního amerického čaje čaje, který se pěstuje na plantážích blízko Charlestonu. Z druhu, který byl do Karolíny přivezen v r.l799 na plantáže v Middleton Place, kde jsou také nejstarší kamélie pěstované v USA. Je to nádherný jižanský palác s rozlehlými zahradami, rýžovými poli a čajovou plantáží.

Američané na čaj zanevřeli právě v době americké revoluce, když v Bostonu vysypali do moře celou loď... Pak ho dlouho nepili z patriotických důvodů. A tak zatímco Rusové pijí čaj a vodku jako národní nápoje, převládá dodnes u Američanů káva a kola.

To je plantaz v Jizni Karoline... Maji tam historicke Kamelie, dvousetlete... a cajove a ryzove plantaze...

Teprve v posledních letech s módou jógy, asijských bojových sportů, asijskou kuchyní a trendem zdravé výživy se tu stal čaj velmi populární. EATING WELL MAGAZINE jej vyhlásill dokonce "Nápojem roku" pro jeho nesporně positvní vliv na lidské zdraví. Každý, kdo dbá o své zdraví a správnou výživu, pije teď v Americe čaj. Nejlépe zelený...

A tak je náhle moje láska k čaji zcela IN. Žádná disidentská či okupantská manýra... Nejen v Čechách, ale i tady v Americe.

Ještě před pár lety nebylo možné mimo největších měst s jeho čínskými čtvrtěmi či indickými krámy najít "živý čaj", jak říkám čaji na váhu. Jen nijak zvláštní, balený sáčkový v obchodech s potravinami. Teď vznikají kavárny, které podávají a i prodávají čaj, na každém rohu.

I čajovny všeho druhu. V Anglickém stylu, jiné etnické s tradicemi z celého světa. Já mám vůbec nejraději spojení kavárny a čajovny s knihkupectvím. Nejen všechny ty Barnes&Nobel, které bývají nejčastěji spojené se Starbuck Coffee Hause, který má velký výběr čajů, nebo Pannikin u nás v Kalifornii, ale hlavně ty malé jsou ještě mnohem sympatičtější. Úplně malé spojené i s antikvariátem jako jednu u nás v Seaport Village nebo třeba Wits& Book Store and Tea Shop v Seattle na Fremont Avenue a celá řada dalších po celé Americe.

Soucasti svatebniho cinskeho cermonialu je podavani caje rodicum. Na kolenou, jako kdyz se u nas prosi o pozehnani...Mladi manzele na ty dva salky caje dostanou cervenou obalku se svatebnim darem. Nejcasteji penize nebo sperky pro nevestu. Tuhle tradici udrzuji i Cinane v New Yorku...

A čajovny v Čechách? Už jsem řekla, že to je pro mě jedna z největších vymožeností sametové revoluce, hned po svobodě a otevření se světu. S čímž ovšem jejich vznik právě souvisí. Scházím se v nich se svými kamarádkami jako kdysi dámy v Anglii. A kujeme v nich moderní pikle o aktivním mateřství, břišním tanci, józe, literatuře a jiných důležitých věcech v krásném prostředí nad voňavým šálkem čaje...Pokud jste to ještě nezkusili, koukněte se, kde všude v republice čajovny jsou a vyrazte za smyslovým i duchovním požitkem. (např.na : www.cajovna.cz, nebo na: www.tea-culture.wz.cz ).