..když vám SARS dýchá na záda...

Mili a usmevavi lide se "smyslem pro deti", vsechno je bujare zelene, vystrihane travnicky, kvetena kvetouci jen tak, sama od sebe a bez velke namahy, vsude plno parku, kam se lze i ve zdejsim tropickem (a nekdy opravdu i tezko snesitelnem) podnebi uchylit a vydechnout a predevsim az sterilne cisto. Stale jsem si opakovala: "Tohle se mi snad jen zda, takhle nejak musi vypadat Raj". A skutecne, celych tech 8 mesicu jsme se tak i citili a ja mela poprve za posledni 3 roky, kdy nas osud zaval nejprve na 1 rok do Bukuresti do Rumunska a pote na 2 roky do Stamfordu v USA, ze mohu zit i jinde, nez v Cechach a jeste k tomu rada.

Behem naseho dvouleteho pobytu v USA jsme byli svedky 11.zari a cela ta pozarijova atmosfera nas pak cele pohltila. Kdyz opominu fakt, ze jsem si ve Stamfordu uzila krasne tehotenstvi a porod ( o kterem jsem na strankach Rodiny jiz drive psala), netajim se tim, ze jsme Staty lonskeho leta radi opousteli. Nejen proto, ze jsme si tam nepripadali bezpecne. Asi jinak clovek vnima svou bezpecnost ve sve rodne zemi, kde proste "musi" zit a jinak tam, kde ma moznost vyberu. My nastesti tu moznost vyberu meli a srdcem jsme jiz v minulosti tihli k dalnemu vychodu, ktery jsme pomerne dobre znali.

Jen 2 mesice pote, co jsme se zabydleli, nas cekala prvni "tafka" v podobe bomboveho atentatu na Bali v sousedni Indonesii, ktery neprezilo 202 osob. Vydesilo me to a tak trochu pripomnelo "stare pozarijove casy" v USA. Nemela jsem tehdy snad ani tak strach z toho, ze by se muselo neco podobneho opakovat u nas v Singapore, ale do mych predstav o Raji to jaksi nezapadalo, i kdyz se vlastne jednalo jen o jakesi sousedstvi toho naseho Raje.

13.brezna se muj muz vratil ze sluzebni cesty z Hong Kongu. Jen nekolik dni pred jeho navratem zacaly v TV probleskovat 1. varovne zpravy o zahadne nemoci, o niz se z pocatku hovorilo bud jako o chripce ci pneumonii (zapalu plic). Prvnich par dni jsem tem informacim neprikladala valnou vahu a rozpacite poslouchala nazory mistnich ucitelu, kteri zrusili skolni vylet prave do Hong Kongu z obavy pred zahadnym virem. Ovsem v den navratu meho manzela, kdy jiz byly prvni pripady nakazy zjisteny i u nas (v Singapore), jsem zacala tusit, ze tohle nebude jen "spek" pro novinare a reportery, ale ze mame pred sebou zakerneho nepritele.

Vlastne nikdy pred tim, jsem se neocitla v podobne situaci. Znala jsem filmy s tematikou infekcnich epidemii, z nichz mi utkveli v hlave lekari obleceni do skafandru, nemocnicni pokoje a chodby preplnene nakazenymi a predevsim......stastny konec v podobe zazracne vakciny, ktera nechala prezit hlavniho hrdinu.

Obdivuji lidi, kteri v takovychto situacich zustavaji klidnymi a jsou bezmezne presvedceni o tom, ze jim se "to" proste nemuze stat. Ja i muj manzel jsme v tomto smyslu srabi. V krizovych situacich, do nichz jsme se jiz parkrat v zivote dostali, mame najety tzv. tandemovy support (pomahani si). Tato nase metoda spociva v tom, ze jeden ci druhy je blize k totalnimu zhrouceni. A ten co je zrovna o trochu dal, chopi se veleni a resi, co mu energie (spise zbytky energie) staci. No a takhle se stridame az....do zatim vzdy stastneho konce.

Z uverejnenych informaci jsme si zjistili inkubacni dobu nemoci, ktera se, kupodivu, ruzni a jeji horni hranice je uvadena 7-10 dni. Takze behem techto "par" nekonecne dlouhych dni po manzelove navratu z Hong Kongu jsem mnohokrat byla svedkem toho, ze

muj muz mel dychaci problemy, bolest na plicich, svalovou slabost...... Z tech priznaku SARSu neprosel snad jen tou (nejdulezitejsi) horecnatou fazi. Ano, pisi o tom s lehkou nadsazkou, ale verte, ze az tak zabavne to pro nas nebylo.

Behem par tydnu zacalo nakazenych pribyvat a ja jen s podivem sledovala, jak cely svet "sili" nad valkou v Iraku a napjate cekala, kdy mezi nejzhavejsi novinky z bitevniho pole zaradi v TV nejakou tu zpravicku o SARS.

Nechapu o co je zajimavejsi umele vytvorena a nesmyslne vedena valka, nez zakerna infekcni choroba s 10 - 15% umrtnosti, s kterou si vedci nevedi rady a ktera muze ve velmi kratke dobe ohrozit vsechny, ne tedy jen asijsky kontinent.

Kazdy den zaciname tim, ze sbirame nove informace o poctu nakazenych. 1-3 kousky - klid, nad 3 kousky lehka nervozita, nad 10 tezka. Nekolikrat jsme svolali "rodinnou radu" - mame tu jeste k tomu na navsteve meho tatinka. Sepsali vsechna dulezita tel. cisla, cisla uctu...zhodnotili situaci a prijali "ochranna opatreni", kterych s casem pribyva.

Tim nejprostsim bylo omezit pocet osob, se kterymi se stykame (blizce). Zrusila jsem play group pro nasi dceru. Byla zavrena skolka, kam jsem s ni chodila na "hratky rodicu a deti" - jak ja to nazyvam. Nelitame letadlem ( obavam se, ze tohle nase doporuceni asi tatinek nebude moci respektovat, chce-li v dohledne dobe videt rodnou hroudu) a na dovolenou jedeme do odlehle casti Malajsie (zatim bez SARS dle oficialnich zdroju), jak jinak, nez autem. Nakupovat chodim dopoledne, kdy nejsou obchody zaplnene lidmi. Nenavstevujeme mista, kde se schazi cely Singapore. Nove nejezdime MHD ani nepouzivame taxi. Resime, zda chodit do restauraci, prozatim chodime, ale jen tam, kde se da sedet venku. U manzela v praci posilaji domu kazdeho, kdo zakasle ci zasmrka a denne kontroluji jeho zdravotni stav. Dnes zakoupili pro vsechny zamestnance ochranne masky, pro jistotu, dokud jsou. Take jsme si "par kousku" poridili domu a objednali i detskou velikost pro nasi 20 mesicni dceru.Prokaze-li se tvrzeni, ze se nemoc siri i vzduchem a nejen kapenkami, obavam se, ze zustaneme v izolaci doma a nakupovat budeme pres internet.

Vcera me zacalo podivne bolet v oblasti krku. Mam zdurele uzliny. Manzel prisel dnes drive z prace a ve 22h sel spat. Stezoval si, ze se neciti dobre a kazdych 30 min. si meril teplotu. Kazdy vecer, nez ulehnu, jdu kontrolovat nase spici odrostle miminko, ostatne jako i vzdycky predtim, ovsem pohmatem nosu a zatylku zjistuji, neni-li teplejsi nez obvykle. Mereni teploty se stalo jejim konickem. Pri pohledu na teplomer po nem nadsene naprahuje rucicku a se slovy "teplotu" si jej uklada pod pazdi ci smerem k zadecku.

Rikame si, jak dlouho se tohle da vydrzet. Na stesti/ nestesti mame opet tu moznost vyberu. Kde zit, kde pracovat, kde se radovat, kde trpet. Mozna proto je to pro nas slozitejsi rozhodovani. Je to nase volba. Ale rozhodujeme se i za nase dite a jednou bychom si to treba mohli vycitat. Ma predstava o Raji vzala za sve.