Svět v matčině lůně - díl druhý

Souvislostmi mezi psychickou pohodou nastavajicich maminek a tim, jak se dari miminku, se zabyva Janet DiPietro, profesorka na Johns Hopkins Universite v Baltimore. Je to tema vskutku neobvykle, nemyslite? Nekdy ale potrebuje clovek urcity klicovy zazitek, ktery o jeho budouci praci rozhodne a tak tomu bylo i u Janet DiPierot. Pred sedmi lety provadela rutinni ultrazvukove vysetreni jedne tehotne zeny. Budouci maminka byla zcela zdrava a plod se vyvijel normalne. V prubehu vysetreni se mlada zena zcela spontane rozpovidala o sve praci detske sestry na intensivni stanici: "Vite, na pocatku meho tehotenstvi se ve mne cosi zmenilo a jednu vec pri sve praci, kterou mam jinak velmi rada, opravdu nemohu snest - pohled na mrtve novorozence..." Pri vysloveni dvou poslednich slov zacalo srdce ditete na monitoru tepat jako o zavod. Po chvili presla rec na jine tema a tep se opet sklidnil.

Jak je to jen mozne? To, ze nenarozene dite poslouchalo a rozumelo matcinym slovum je vskutku vyloucene. Ani nervove vzruseni sve matky plod citit nemuze z jednoho prosteho duvodu, ze totiz mezi matkou a nenarozenym ditetem zadne nervove spojeni neexistuje. Byl to snad hormonalni signal, ktery dite vnimalo? Ani to neni dost dobre mozne, protoze hormony, ktere se v momentu rozcileni do krevniho obehu uvolnily, potrebuji alespon nekolik sekund na to, aby dosahly placentu, ktera je navic vybavena barierou uspesne blokujici velke hormonalni emise.

Janet DiPierot se tedy zacala konfrontovat s otazkou, ktera ji byla polozena jiz mnohokrat, ale kterou nikdy nebrala prilis vazne. Stale znovu chtely totiz budouci maminky vedet, zdalipak existuje neco jako prenos myslenek mezi nimi a jejich detatkem. Jestlipak stres z probihajiciho rozvodu muze zneklidnit i nenanrozene dite, jak je mozne, ze plod je ve chvilich mimoradneho matcina napeti vzdycky z niceho nic absolutne v klidu. Az doposud nemela Janet Di Pierot na takove a podobne otazky zadnou odpoved, pak se ale sama rozhodla ji hledat.

V jeji laboratori, ktera je vybavena pro sledovani plodu, vysetrila zatim vice nez tri sta tehotnych zen, coz je svetova rarita. Maminky musi 16 tydnu pred porodem velmi detailne zaprotokolovat vse, co prozivaji. Od neshod s partnerem, stresu v praci, financnich nedostatku az k pocitum docela beznym, jako co rikaji na dnesni destive pocasi. Navic jsou kratkodobe vystaveny stresu navic, byt jen mirnemu: musi v omezenem case podstoupit test vseobecnych znalosti, jako ve skole nebo shlednout dramaticky film. V prubehu toho vseho jsou rovnez monitorovany tep a pohyby nenarozeneho ditete.

Janet DiPierot stale jeste zadny utajeny komunikazni kanal matcina luna neobjevila, ale behem sve prace narazila na jine, nemene zajimave souvislosti: mezi dlouhodobym stresem matky v prubehu tehotenstvi a pozdejsim dusevnim rozvojem ditete.

Jeden priklad z jeji praxe: na luzku lezi mlada pravnicka, brisko oblozene elektrodami, ktere meri tepovou frekvenci jejiho syna. Narodi se za ctyri tydny, ale prilis radostneho ocekavani nastavajici maminka neprojevuje. Pusobi ustvane a v napeti, stezuje si na frustrujici praci v advokatni kancelari. Zatimco hovori, tepe srdicko jejiho syna bez vyraznych vykyvu: 130, 135, 138, 136. Mimoradne klidne miminko, ze? Mozna az prilis?

Bude to trvat jeste nejmene rok, nez budou vsechna data vyhodnocena, ale jedno je uz nyni jasne: Nastavajici maminky, ktere se povazuji, stejne jako zminena mlada pravnicka, za mimoradne vystresovane, depresivni nebo plne obav, privadeji na svet deti s podprumerne vyvinutou centralni nervovou soustavou. Priznakem toho jsou napadne stejnomerne srdecni rytmy. Takove deti jsou podle sledovani Janet Di Pierot jeste sest tydnu po narozeni vyvojove spozdene, spinkaji dele, jsou pomalejsi a motoricky mene zdatne.

Jine studie belgickych a holandskych psychologu prichazi s podobnymi vysledky. Podle nich je tehotensky stres markatni jeste dlouhe roky po porodu, nicmene jinymi symptomy. Sledovane deti, osmi- a devitilete, jsou impulsivnejsi nez jejich vrstevnici, snadno propadaji frustraci a maji vetsi problemy s udrzenim pozornosti.

Existuje jiz rada pokusu, ktere usiluji o fysiologicke vysvetleni podobnych pozorovani. Z experimentu s laboratornimi zviraty vyplyva, ze bariera placenty je v extremnich situacich narusena: takovou sitouci muze byt krome nedostatecne vyzivy dlouhodoby stress. V takovem pripade muze proniknout i velke mnozstvi materskych hormonu pupecni snurou do krevniho obehu plodu, predevsim kortisol, hormon stresu a nervosity. Vse nasvedcuje tomu, ze zvysena hladina kortisolu v matcine lune souvisi s psychickymi problemy pozdeji v zivote, s chronickou nervositou, pocity neopodstatneneho strachu, depresemi, anorexii.

Janet Di Pierot si je jista tim, ze to, co je hromadne oznacovano jako porodni trauma, ma mene spolecneho s vlastnim porodem, ale pochazi z doby predchozich deviti mesicu.

Co maji spolecneho sto let stare povery, prapodivne zvyky africkych narodu a tehotenska vysetreni?

Jestlize nastavajici matka spi, nikdo ji nesmi vzbudit, tim se alespon ridi obyvatele ostrova Bali. To neni vubec spatny zvyk, nemyslite? Behem spanku spradaji totiz Devy, dobre bohyne, budouci zivot jejiho ditete. Jestlize se nekdo odvazi tehotne zene dokonce ublizit, pak ho stihne kruta pomsta demonu. Tolik tedy na Bali.

V nigerijskem kmeni Haussa udrzuje kazda zena tehotenstvi v tajnosti tak dlouho, jak je to jen mozne, aby se vyhnula zavisti a zlym silam. Na Madagaskaru se nastavajici matky vyhybaji vsemu, co by je mohlo privest k placi, jako napriklad pohrbum. Obavaji se totiz, ze by jinak jejich dite mohlo prijit na svet s "nemocnym srdcem". V jinem regionu Nigerie se tehotne zeny v kruhu sve rodiny ucastni prazvlastniho ritualu, pri kterem si vsichni zucastneni vyplachuji usta, aby se tak ocistili od vsech necistych a nedobrych myslenek, a tim usnadnili diteti prichod na svet.

I v evropskych kuturach se az do osmnacteho stoleti verilo, ze dramaticke zaitky, kterym by se nastavajici matka vystavila, mohou mit neblahy vliv na jeji dite: "vylekana je-li mysi nebo psem, dite s mysi kuzi ci psi tlapu se zrodi, postrasena je-li zajicem, dite tresouci bradou a zajecim pyskem obdareno bude".

Jakkoli straslive podobne vypovedi mohou znit, zrcadli vsechny naprosto shodne pevne presvedceni, ze nenarozene dite je od pocatku odusevnelou vnimavou bytosti a nastavajici matka hodna nezmerne pozornosti a ochrany.

Vybrano z clanku Irene von Hardenberg Erlebniswelt Mutterleib v cervencovem cisle casopisu Geo