Kouzelná slůvka děkuji a prosím

Samozrejme, ze takove muzete nekdy take potkat. Ale pri neformalnosti americkeho zivota (vsechny v evropske zabavy jen pro "lepsi lidi", jako je golf, casina, kam se smi v Evrope jen s kravatou, koncerty atd. jsou v Americe skutecne pro vsechny; skoro se mi chtelo napsat pro lid) je zdvorilost a slusne chovani skutecne prekvapujici. Od prodavacek pres obsluhujici personal kdekoliv a i v mezilidskych vztazich.

Jeden cesky sportovni novinar dokonce poznamenal, ze mu to jejich vecne omlouvani a dekovani jde na nervy. Neco v tom smyslu : trochu hulvatstvi nekdy neskodi. V tom s nim souhlasit nemuzu, obvykle je mi to prijemne, i kdyz vim, ze jde jen o formalnost a ten usmev je jen okrasny. Ve vsednim zivote je to prijemnejsi nez neustale bruceni a agresivita, ktera je obvykla ve stredni Evrope. (Nejen v Cechach) . Atmosfera se obvykle zmeni, jen vystoupite z letadla treba i v Mnichove. Strkani, predbihani, nadavky. To vsechno v Americe temer nepotkate (mimo N.Y.C.).

Ovsem na dekovani detem za to, ze poslechly, ze udelaly neco, co je naprosto samozrejme a v jejich zajmu, mne take nekdy prekvapuje a musim pusobit na "vzorne" Americke maminky nejen nezdvorile, ale nedostatecne milujici a sve dite ocenujici matka. Jedna maminka to uz v Rodine krasne popsala: "Milacku (anglicky obvykle "honey") ne! To se nedela!" A kdyz nahodou poslechne:" Dekuji ti ,zlato!"

A tak neni divu, ze si s temi kouzelnymi sluvky, a zda je dite umi pouzivat, delaji maminky vetsi starosti nez u nas.

"Muj petilety syn umi pekne podekovat dospelym, kdyz mu neco daji, nebo pro nej neco udelaji, ale nikdy nedekuje jinym detem. Jak ho to muzu naucit?", ptala se odborníků jedna Americka maminka.

"Protoze clovek je clovek, jedno, jak velky", jak rika jeden vesely a moudry detsky basnik D. Seuus. To je jakesi americke motto. I deti jsou lidi a je treba je respektovat.

Co mamince odpovedeli odbornici na slusne chovani?

Pokud uz vase dite umi podekovat dospelym, je uz, abychom rekli, pul hotovo. Jako s kazdym novym navykem, ktery u nej chcete vypestovat, opakovani dela mistra: Jemne (velmi americke) mu pripomente, co ma rict: "Dekuji".

Pockejte vzdycky, zda to nerekne prece jen sam a pochvalte ho, kdyz to udela. Taky mu muzete vysvetlit, ze pouzivani techto zdvorilych sluvek je jinym prijemne, ze jsou poteseni, kdyz jim podekuje a ze mu to dela pratele.

Velmi dobre je spolupracovat v tehle oblasti vychovy s kamarady, kteri maji take male deti. Aby deti v jeho okoli byly vychovavany stejne. Domluvte se s ostatnimi rodici, ze budete detem vstepovat pouzivani techto kouzelnych sluvek.

Pokud deti jsou zdvorile, poradene je pochvalte, vymyslete si treba i nejakou vhodnou odmenu.

Napriklad, ze kdyz budou po urcitou dobu "slusne vychovani" vezmete je pak nekam "do spolecnosti", kde mohou sve dobre vychovani predvest.

Seamus, maly americky getleman o svych 4 narozeninach. Jak je videt pratel ma hodne. Asi vite ze zkusenosti, jak je prijemne byt s detmi, ktere neječí, umeji se podelit o hracky atd.

Spolecenske chovani se uci i na strednich skolach a muzete se zapsat do kursu i s petiletymi detmi v mnoha mistnich vzdelavacich strediscich, treba i u nas v Carlsbadu. Tyty kursy pro male deti jsou velmi oblibene. Nabizeji je i nektere hotely spolu s cajem o pate . Nemyslete si, nejde o uceni formalnosti a delani malych opicek ci sladych panenek z hravych predskolaku. Zustavaji detmi, vychova se opet od stejnym heslem: Deti jsou deti a je treba je nechat byt samy sebou, ale trochu manyru neskodi. A tak maly ctyrlety Clariscin kamarad umi rict: "Dovolite, pane", kdyz se protahuje kolem prodavace pro knizku. A "Dekuji Vam, pane," kdyz pozadany uhne. (Anglicky to ani zvlast zdvorile: Excuse me, Sir !). Ujistuji vas, ze onen SIR, duchodce, ktery v krame vypomahal, byl zcela okouzlen. A prisel pochvalit Seamuse (irska forma od James), maleho gentlemana az k nam. Slusne vychovani holt dela pratele.

Clarissa a Seamus v Museu historie americke hudby u nas V Carlsbadu. Deti si v nem mohou "jako" zahrat na celou radu nastroju. Jsou ovsem deti, se kterymi bych do takoveho musea nevyrazila. S Seamusem to bylo poteseni.

To je ovsem nejvetsi hit v museu. Bubny jsou elektronicke, takze se jejich zvuk da "odpojit" a slysi je jen, kdo na ne hraje. Umite si asi predstavit, jak se obe deti vyradily. Vychovani sem nebo tam...