tisk-hlavicka

Chceme, aby se děti v naší školce cítily dobře

Spolupráce a dobrý tým. To podle Dany Moravcové, ředitelky velké pražské mateřské školy a předsedkyně Českého výboru OMEP, přispívá pohodě, kterou děti ve školce zažívají.

Předškolní vzdělávání v současné době zažívá mnoho změn. Kterou z nich považujete za nejzásadnější?

V každém případě je to zavedení povinného posledního ročníku předškolního vzdělávání. Podle mého názoru je to větší změna, než jaký bude mít skutečný efekt. Původním záměrem bylo, aby se do mateřských škol dostaly děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, ale s kolegyněmi-ředitelkami v Praze 2 jsem provedla průzkum, jak to po zápisech dopadlo, a když se ke mně dostaly výsledky, zjistila jsem, že ze sociálně znevýhodněného prostředí byly přijaty v celé Praze 2 tři až čtyři děti. víc ne. Do každé ze zapojených škol se přihlásily jedno až dvě děti, které mají příští školní rok nastoupit do základní školy. Naše mateřská škola je v tomto výjimkou, na obě pracoviště se přihlásilo dvanáct těchto dětí. A jedna perlička: přešly k nám tři děti z jedné soukromé školky, z čehož jedno je dítě její majitelky.

Se zavedením povinného ročníku v mateřské škole souvisí i individuální vzdělávání. Jaká je situace v této věci? Kolik dětí máte vedeno jako individuálně vzdělávané?

Z mého průzkumu situace v Praze 2 vyplynulo, že jde o dvě až tři děti na školku. Většinou jde o zdravotní důvody, nebo jsou to děti, které navštěvují soukromou mateřskou školu a rodiče jim nechtějí tuto docházku přerušit, případně jde o jiné rodinné důvody.

Tato změna, která přináší ředitelkám další nárůst administrativy spojený s ověřováním dosahování očekávaných výstupů předškolního vzdělávání, úpravou školního řádu atd., je neúměrná. Možná se toto opatření mělo nejprve pilotně ověřovat, aby se zjistilo, jak to dopadne a jaký to přinese efekt, a pak teprve přistoupit k jeho plošnému zavedení. Ve školkách se s tím musíme poprat.

Jaký je váš názor na deklarovanou garanci místa pro děti od dvou let, která by měla vejít v platnost v roce 2020?

Samozřejmě je správné, že když je nastavena délka rodičovské dovolené i do dvou let dítěte, stát by měl zároveň rodičům zajistit možnost umístění dětí v nějaké instituci. Nelíbí se mi ale ta nárokovost, kterou budou využívat i rodiče, kteří dítě umístit až tak nepotřebují, ale rádi ho „odloží“ do kolektivního zařízení, aby měli prostor pro své zájmy. Je to samozřejmě jen moje představa, která ale plyne ze zkušeností, jež máme. Nemyslím si, že nárazové „odkládání“ dítěte do školy je to, co dítě opravdu potřebuje. Podle mého názoru by efektivním řešením bylo, kdyby se pro dvouleté děti zajistila místa v i v dalších zařízeních, kterými by ale nemusely být pouze mateřské školy. Zřizovatelé by měli mít možnost nabídnout rodičům umístění dítěte například v jeslích, dětské skupině, atd. Ne všechny mateřské školy mohou splnit podmínky, které odpovídají potřebám takto malých dětí. Ovšem podle toho, jak opatření chápu, by za dva roky měla každá mateřská škola přijímat děti od dvou let. Například v pobočce MŠ Čtyřlístek, která se nachází v Římské ulici, to nejde, protože nemáme přímý vstup na zahradu. Musíme děti převádět na Náměstí Míru, kde máme vchod na zahradu, která je ve vnitrobloku.

Myslím si proto, že zřizovatelé měli dostat větší prostor, jak umístění dvouletých dětí řešit. Například Praha 2 disponuje jeslemi a buduje nové, ale nabídka umístění dítěte v takovém zařízení, to nenaplňuje literu zákona, že dítě má nárok na umístění v mateřské škole. Myslím si, že umístění dvouletých dětí nebude to možné v každé mateřské škole. Předchozí ministr školství Stanislav Štech mimo jiné argumentoval tím, že v zahraničí je běžné, že dvouleté děti chodí do mateřských škol. Měla jsem možnost seznámit se se systémy předškolního vzdělávání v zahraničí. Ano dvouleté děti ve školkách jsou, ale za zcela jiných podmínek. Během své návštěvy Švédska jsem mimo jiné zjistila, že tyto děti mají limitovaný počet hodin pobytu ve školce, což u nás není. A já se obávám toho, že pouhé apelování na rodiče, aby děti nenechávali ve školce dlouho, je jedna věc, ale druhou věcí je, jak budou rodiče skutečně využívat provozní dobu mateřské školy. Jde o to, aby dvouleté děti nebyly ve školce od rána do večera. Například letos v září začal naši školu navštěvovat tříletý chlapeček, který od začátku přicházel v sedm ráno a odcházel o půl šesté. Po diskuzi s jeho rodiči chlapeček odcházel o půl až tři čtvrtě hodiny dříve, ale stejně u nás tráví více času, než je pracovní doba jeho rodičů.

Vím pochopitelně, že mezi dětmi jsou rozdíly. Některé dvouleté děti jsou naprosto v pohodě a nastupují již bez plen, zatímco jiné se s vámi ani nedorozumějí. A také si myslím, že učitelky na práci s touto věkovou skupinou nejsou připraveny. Sice jsem se setkala s názorem, že každý pedagog v mateřské škole, který má středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, ať již bakalářské nebo magisterské, se seznámil s vývojovou psychologií od narození do 7 let věku a je tudíž připraven i na práci s dvouletými dětmi. Problém je, že studentům i straším učitelkám, chybí praxe v zařízeních, kam chodí takto malé děti. Pedagogům proto chybějí praktické zkušenosti a vzdělávání této skupiny dětí je pro ně novinkou. Musí se doškolovat, aby se na tuto práci připravili.

Stále doufám, že se do roku 2020 něco změní a nepůjde o takto plošné opatření. Nelíbí se mi deklarovaný nárok na místo, který podle mého rodiče přímo vybízí, aby dali dítě do školky.

Před časem vzbudil velký negativní ohlas zákon o pedagogických pracovnících, který řadu učitelů „donutil“ doplnit si kvalifikaci. Jaký je váš názor na tuto otázku? Ostatně, neměli by se učitelé vzdělávat kontinuálně?

Učitelé mají samozřejmě povinnost vzdělávat se celoživotně, ostatně to v současné době ani jinak nejde, situace nás v podstatě nutí, abychom se vzdělávali. Potíž je ale v tom, že učitelů je nedostatek, školy se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných, ale i kvalitních pedagogů, přičemž je-li učitel kvalitní, je to pro školu bonus. Od září 2017 musíme zajistit nejméně dvě a půl hodiny překrývání přímé pedagogické práce na třídě, ale kde seženeme kvalitního učitele s kvalifikací, na zkrácený úvazek? a to na kratší úvazek? Myslím si, že v těchto případech by měla být jistá benevolence, že na překrývání bychom měli mít možnost přijmout i nekvalifikovanou sílu. Pokud bude ve třídě učitelka, která bude mít připravený program, bohatě stačí, když její práci doplní asistent pedagoga. Když ředitelkám mateřských škol v září 2016 snížili dotaci přímé pedagogické práce, přijala jsem učitelku na poloviční úvazek, která mě doplňuje. Měla jsem ale velké štěstí, protože je to učitelka s kvalifikací, která navíc skvěle zapadla do našeho kolektivu. Je skvělá a s dětmi pracuje výborně. Najdu ale další kvalifikovanou učitelku na překrývání pro obě naše pobočky? V zahraničních mateřských školách jsem viděla, že kvalifikovanou učitelku ve třídě doplňuje asistent pedagoga, který pomáhá připravit pomůcky, pracuje individuálně s dětmi a pomáhá jim, pokud jim něco nejde. Asistent je navíc levnější.

Před časem, kdy ještě tento zákon neplatil, jsem vypsala výběrové řízení na místo učitelky, a přihlásily se mi čtyři kvalifikované a jedna nekvalifikovaná. Dala jsem na jistou intuici a rozhodla jsem se pro tu nekvalifikovanou, která na mě prostě zapůsobila. V ostatních, byť kvalifikovaných, které mi ukazovaly svá pracovní portfolia, mi chyběl cit pro práci s dětmi, tak jsem se rozhodla pro učitelku bez kvalifikace. Pochopitelně jsem ji upozornila na to, že bych o ni nerada přišla a že si musí kvalifikaci doplnit, a ona vystudovala vyšší odbornou školu, čili dnes je již řádně kvalifikovaná. Kvalifikovaný prostě vždy neznamená, že to bude kvalitní učitel.

Čím žije Mateřská škola Čtyřlístek, kterou vedete? Co dětem nabízíte? Jaké jsou vaše vize?

Čtyřlístek jsme do názvu vybírali kvůli podtextu „čtyřlístek pro štěstí“. Naším mottem je: „Hrát si a učit se tak, abychom si v životě věděli rady.“ Naše školka nemá žádné pompézní ideály, protože žádná školka nemůže podle mého „objevit Ameriku“. Vize a cíle mateřských škol jsou víceméně podobné. Když se někde prezentujeme, mluvíme o tom, že se zaměřujeme na velmi úzkou spolupráci s rodiči. Nejde o formální spolupráci, vznikají tu úžasné vztahy mezi učitelkami a rodiči. Uvědomujeme si, jak důležité je adaptační období dítěte po nástupu do školky, ale je pro nás také důležité „zpracovat“ rodiče, dostat je na svoji stranu, aby si uvědomovali, že nám jde o to, aby se u nás jejich děti cítily dobře a abychom je nějakým způsobem rozvíjeli.

Zaměřujeme se také na estetickou výchovu, pohybové aktivity a zdravý životní styl. Pro pohybové aktivity máme dokonce pronajatý prostor mimo naše dvě pracoviště, protože ačkoli v pobočce na Náměstí Míru máme tělocvičnu, není tam tolik místa, aby se mohly zapojit všechny děti. S nejstaršími dětmi proto chodíme do zmíněných externích prostor. S výchovou ke zdravému životnímu stylu se pojí naše zapojení do projektu Zdravá školní jídelna a získali jsme i certifikát Rodiče vítáni. Školka je také zapojena do projektu Good Start to School. Jsme pilotní škola ověřující metodiky pro učitele a pro rodiče a nástroje, kterými bude možné přehledně zaznamenávat vývoj dítěte. Cílem je připravit děti na úspěšný start v základní škole. Spolupracujeme také s PedF UK, která realizuje projekt, z něhož by měly vzejít didaktiky pro jednotlivé vzdělávací oblasti. Zde se také účastníme jako pilotní škola.

Proč myslíte, že rodiče zapisují děti do MŠ Čtyřlístek, kterou vedete?

Podle mého názoru proto, že mimo to, co musíme naplňovat v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, nabízíme řadu dalších aktivit. Velmi populární jsou naše školy v přírodě. Již od roku 2001 pravidelně vyjíždíme na lyžařské výcviky, což je aktivita velmi náročná. Naše učitelky mají instruktorský kurz, takže s dětmi lyžují na svahu. Je to kurz se vším všudy, i se třetím dnem volna, kdy s dětmi jedeme do bazénu. V červnu pak probíhá další škola v přírodě v podobě sportovně-turistického pobytu na horách, kdy toho děti opravdu hodně nachodí. Součástí je i poznávací program. Další parta učitelek s dětmi jezdí do stálé školy v přírodě Vřesník, která je přímo uzpůsobena pro pobyty předškolních dětí. Děti tam jezdí na koních a chodí do lesa.

Cílem naší mateřské školy je připravit děti, pochopitelně podle jejich možností, co nejlépe ke vstupu do základní školy. Nabízíme však také aktivity, které sice vypadají jako kroužky, ale zapojují se do nich všechny děti, které projeví zájem. Chceme jim nabídnout možnost vyzkoušet si různé činnosti, aby si našly to, co jim sedí nejlépe. Dítě si projde třeba dramatikou, keramikou a míčovými hrami a učitelky jsou pak schopny rodičům říci, co jejich dítě baví nejvíce a co naopak není jeho parketa.

Naše učitelky nejsou pohodlné a pro práci v mateřské škole jsou opravdu zapálené, dělají svou práci s chutí.

Vaše mateřská škola byla, pokud se nepletu, mezi prvními, které začaly dětem nabízet i práci s výpočetní technikou. Proč jste se do toho pustili?

V té době do školky chodily děti, jejichž rodiče v rámci sponzoringu škole zakoupili počítač, což mi tehdy přišlo jako velmi dobré, protože ne všechny děti měly možnost si počítač někde vyzkoušet. Sháněli jsme různé didaktické počítačové hry, které tehdy neměly potřebnou kvalitu. Dostala jsem se tehdy k projektu KidSmart Early Learning Programme, v němž IBM dodávalo zdarma počítačové jednotky do školek. Program byl opravdu úžasný, skvěle zpracovaný, a procvičovalo se v nich vše, co bylo potřeba. Tyto jednotky jsme ale už zrušili, byly to poměrně velké a nevzhledné plastové stanice. Program jsme přetáhli do notebooků a kolegyně program čas od času dětem nabídnou.

Zpočátku jsem byla využíváním počítačů ve školce poměrně nadšená a říkala jsem si, že je fajn dětem, které se v té době nesetkávaly s počítači tak běžně jako dnes, tuto zkušenost zprostředkovat. Postupně jsem ale začala vnímat, jak se rodiče snaží děti, které se stávají závislými na výpočetní technice, od počítačů dostat. Děti dnes ve školce ani počítače nevyžadují tak, jako dříve, protože zde máme mnoho jiných, zajímavých hraček, které doma nemají. Doba se změnila, myslím, že dětem dnes není nutné nabízet práci s počítačem, příležitostí mají doma dost a je lepší nabízet jim jiné aktivity. Moje prvotní nadšení prostě vyprchalo.

Již několik let vedete Český výbor OMEP. Co je cílem této organizace?

OMEP je nejstarší světová organizace, jejíž cílovou skupinou jsou děti od narození do osmi let. Snažíme se zlepšovat a zajistit všem dětem na světě kvalitní vzdělávání a také hájit jejich práva. Letos připravujeme zde v Praze světové setkání a konferenci, kde se bude slavit 70. výročí založení organizace, jež vznikla v roce 1948 v Praze. V období po druhé světové válce byl celý svět zdevastovaný, po celém světě byla spousta sirotků, podmínky pro vývoj dětí nebyly dobré. To vedlo skupinu zapálených lidí k založení OMEP, organizace, která brání práva dětí po celém světě. Cíle zůstávají aktuální i dnes. Ačkoli v současné době žije většina dětí ve velmi dobrých, až nadstandardních podmínkách, setkávají se jinou formou strádání, a v některých částech světa se děti ocitají v náročných podmínkách. Jde například o děti migrantů…

Máte za sebou řadu zahraničních výjezdů? Čím z praxe ostatních zemí bychom se podle vás měli inspirovat?

Jednoznačně jsou to podmínky pro práci učitelek mateřských škol. V mnoha zemích jsou ve třídách podobně vysoké počty dětí jako u nás a někde jsou podmínky lepší, ale vždycky je tam více učitelek, což jim dává možnost pracovat s dětmi ve skupinkách a věnovat se jim individuálně. Také se mi líbí, že například v Norsku je školství vyčleněno z politického vlivu a řídí jej pouze odborníci, zatímco u nás se školství zmítá podle toho, kdo je právě u moci.

Můžete to rozvést?

Povinný předškolní ročník byl u nás zaveden proto, že jeho zavedení bylo obsaženo v programovém prohlášení vlády a s tím se nedalo nic dělat. Český výbor OMEP, stejně jako další profesní organizace a zástupci ČŠI, odborů, středních a vysokých škol mají své zastoupení v poradním sboru pro předškolní vzdělávání při MŠMT.

Jako členové poradního sboru jsme společně argumentovali proti a upozorňovali jsme na zbytečnost zavedení povinného předškolního ročníku. Oslovovali jsme i jednotlivé poslance, ale marně. Protiargumentace od lidí z praxe vyslyšena nebyla. Při čtení důvodové zprávy k novele školského zákona jsem se dočetla, že „novela školského zákona byla konzultována se zástupci profesních organizací.“ Tečka. Ani zmínka o tom, že všechny členky poradního sboru byly proti. Vypadá to, že poradní sbor nedělal nic, přestože jsme strávili spoustu času například oslovováním poslanců.

Vraťme se k zahraniční inspiraci.

Oslovily mě také psychohygienické podmínky pro práci učitelů. Jsem moc zvědavá, jak dlouho vydrží naše ředitelky a učitelky pracovat pod takovým tlakem, který zažívají. Nemluvím pouze o platech, ale i o tom, že v zahraničí mají učitelé čas na odpočinek, mají podobně jako učitelé základních škol přestávky, kdy se dětem věnují asistenti pedagoga a učitelé se mohou v klidu třeba nasvačit. Děti si pak přeberou a dále s nimi pracují.

Sama si pamatuji na to, jak jsem svačila za pochodu a hrnek s čajem jsem měla zastrčený na skřínce s hračkami někde mezi květináči.

A tak to je pořád. Další věcí je počet zaměstnanců. I země z bývalého východního bloku, jako je například Estonsko, jsou dále než my. Mám obavy z toho, že s tlakem, pod jakým dnes pedagogové pracují, musí zákonitě dojít k tomu, že vyhoří. U nás je prvotní administrativa a dítě se někam ztrácí. Kde pak mají učitelky brát elán pro práci s dětmi, když je vyčerpává administrativa?

Co vás přivedlo k práci v mateřské škole?

Nasměrovali mě rodiče, poslali mě na střední pedagogickou školu, kam jsem se dostávala velmi obtížně, až na odvolání, a totéž pak bylo s vysokou školou, kdy jsem kvůli svému kádrovému profilu mohla začít studovat až po revoluci. Moje práce mě naplňuje, ráda věci organizuji a mám také ráda práci s lidmi. Kdybych si mohla vybrat znovu, asi bych dělala to samé nebo něco podobného. Děti mě nabíjejí, jsem s nimi moc ráda a těší mě být v kontaktu i s rodiči.

Je něco, co byste chtěla vzkázat svým kolegyním a kolegům z oboru?

Doba je těžká, zejména administrativou, která se váže k novinkách zasahujícím školství. Dobrý učitel ale musí být optimista, proto bych jim vzkázala: „Vydržte a buďte optimističtí. Bude lépe!“

PhDr. Dana Moravcová, Ph.D., v roce 2004 ukončila doktorandské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, obor pedagogika. Praxi učitelky mateřské školy zahájila v roce 1979. Od roku 2001 působí jako ředitelka Mateřské školy „Čtyřlístek“, Praha 2, Římská 27. Je členkou Poradního sboru pro předškolní vzdělávání při MŠMT ČR, Výboru pro udržitelné vzdělávání při Radě vlády pro udržitelné vzdělávání a Komise pro výchovu a vzdělávání MČ Praha 2. V současné době je předsedkyní Českého výboru OMEP.

Článek vyšel v tištěné verzi časopisu Informatorium 3-8, který vydává Portál.

INFORMATORIUM 3-8 je časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách.
Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

ValinkaKubaADÉLKAADELINKAmiláček ADELINKAADÉLKA☺VikiBříško

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.


Zajimavé odkazy:
  |   Jsme.cz - nový magazín o rodině, přátelství a vztazích.    Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.