tisk-hlavicka

Poradna: Přítel stále porovnává svého a mého syna

2.5.2016 Mgr. Kšajt Pavel Děti a my 1 názor

Když jsme jen ve třech, tedy s mým synem a přítelem, mám někdy dojem, jako by mu můj syn vadil.

Dobrý den, mám pětiletého syna z prvního manželství. Jsem dva roky rozvedená a byla jsem donedávna sama. Teď mám ale přítele, který je ve stejné situaci jako já a má stejně starého syna, který s ním tráví poměrně dost času. Myslela jsem si, že to bude výhoda, protože kluci si budou rozumět. Přítel má vlastní zkušenosti s malým dítětem, takže mu můj syn nebude vadit. Jenže se mi zdá, že to je složitější.

Když jsou kluci spolu, přítel se je snaží pořád porovnávat. Stále si všímá, co můj syn ještě neumí tak dobře jako ten jeho, až je mi to nepříjemné. Nechci, aby je vychovával k neustálému soupeření. Když jsme jen ve třech, tedy s mým synem a přítelem, mám někdy dojem, jako by mu můj syn vadil. Hodně to bylo vidět na Štědrý den. Bylo jasné, že by místo mého syna radši byl s vlastním klukem. Můj syn ho v poslední době začíná skoro nesnášet. Nechce s ním sedět u stolu a neposlouchá ho. Když u nás je jeho kluk, nechce mu půjčovat hračky, ani s ním spát v pokojíčku. Co mám dělat?

Jestli má přítel rád vás, bude mít určitě rád i vaše děti. S takovým předpokladem mnozí rodiče vstupují do nového vztahu. Realita ale bývá, jak jste sama poznala, složitější. Do hry totiž vstupují četné konflikty a zátěže z minulosti, a to prakticky na straně všech aktérů. Ve svém dotazu se vůbec nezmiňujete o otci svého syna. Častá je přitom tendence přeceňovat hodnotu vztahu k novému partnerovi, a naopak přehlížet vztah dítěte k jeho biologickému otci. Chlapec se však nachází, a připomeňme si, že ne vlastní vinou, v nelehké situaci. Váš přítel mu může být i docela sympatický. Možná ale zároveň nechce zklamat svého vlastního tátu. V psychologii rodiny hovoříme o „konfliktu loajality“.

Přijetí nového partnera dítěti mnohdy neusnadňují ani různé tlaky a ovlivňování ze strany prarodičů a příbuzných. Někdy se setkáváme i se žárlivostí na matčina partnera a samozřejmě i na jeho děti. Děti občas zlobením a protesty zkoušejí, jak silné a opravdové jsou tvořící se vztahy. Velký význam má i prostá změna zaběhnutého stereotypu, kterému se musí všichni přizpůsobit. Rodiče navíc mohou při jednání s dětmi používat jiný výchovný styl. Oba mají odlišné zkušenosti z původní rodiny. Váš přítel třeba vede chlapce k soupeřivosti, vy byste uvítala více spolupráce. Málokterý rodič děti své partnerky nebo partnera předem odmítá. Zpravidla se je nejprve snaží přijmout a dobře s nimi vycházet. Má spíše velká a nereálná očekávání. S nezdary a problémy pak přirozeně přichází zklamání.

Lidé bývají také hladoví po láskyplném funkčním vztahu, který by jim kompenzoval prožitý manželský krach. Z toho někdy pramení nepřiměřený spěch. Chtějí vše rychle, po krátké známosti by rádi co nejdříve žili spolu. Vztahy si opět velmi idealizují, takže dětem nedopřejí potřebný čas, aby se s jejich přítelem či přítelkyní vyrovnaly. Je pak těžké mít rád muže, jehož chlapec vlastně ani moc dobře nezná. Ani vaše postavení není jednoduché. Rozumím velmi dobře, že nechcete zůstat sama, a zároveň byste nerada ubližovala svému synovi.

Co tedy můžete v dané chvíli udělat? Doporučuji především nespěchat a postupovat klidně a trpělivě. Doufejme, že se kluci s vaší podporou postupně sblíží. Nenásilně jim k tomu připravujte příležitosti v podobě zajímavé a přitažlivé činnosti. Pochvalte je a oceňte, když se spolu nehádají a pěkně si hrají. Zaměřte se na to pozitivní v jejich vztahu i vztahu s vaším přítelem. Orientujte se spíše na shody než na rozdíly. Soulad hledejte i ve výchově. Třeba se shodnete, že je v pořádku druhému dítěti půjčit hračku. Děti uvidí, že při výchovném vedení spolupracujete a jeden druhého respektujete. Souhlasím s vámi, že neustálé srovnávání není prospěšná taktika. I když předškoláci jsou mnohem přizpůsobivější než chlapci v pubertě, změny a nápravu očekávejte především od vás dospělých než od nich. Pokud sdílíte s přítelem snahu problémy řešit, nemusí to samo o sobě stačit. Dobrá vůle bude ale základem, na kterém můžete stavět. Vyhýbejte se radikálním postojům a ultimátům typu „buď já, anebo tvůj syn“.

Jestliže chcete vytrvat a s partnerem zůstat, budete muset oba dříve nebo později přijmout fakt, že máte děti z prvního manželství. Ultimáta a absence jakékoliv trpělivosti a přizpůsobení lze pokládat za důkaz, že to jeden z dvojice asi nedokáže. Některé děti rychle vycítí, že se dá prostřednictvím náklonnosti nebo odmítáním partnera rodičem manipulovat. Rozumíme jim, není jistě lehké zpracovat najednou tolik změn. Kontrolu nad děním v rodině bychom si však měli zachovat my dospělí. Z předchozího textu je patrné, jak složité vztahy k sobě mají lidé v doplněné rodině. Nedorozumění a potíže jsou spíš pravidlem než výjimkou. P

okud si už nevíte rady a všechny vaše pokusy o uklidnění situace selhaly, není žádná ostuda obrátit se na odborníka. Zkušený psycholog nebo terapeut z poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy vám pomůže nejenom dobrou radou. Zároveň získáte náhled na váš problém s potřebným odstupem.

Názory k článku (1 názorů)
Taky jsem zažila Monika 2.5.2016 20:25




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.