Citová ordinace: Manžel má mladší milenku

Manžel má o hodně mladší milenku. Nemá děti, a tak má na muže vždycky čas. Snažila jsem se mu vysvětlit, že život v rodině a v mileneckém vztahu nelze srovnávat. Máme dvě děti, i jeho přítelkyně bude chtít mít časem dítě. Pak jí nastanou nové povinnosti a starosti. Řekla jsem, že s rozvodem nikdy souhlasit nebudu, ne kvůli němu, ale kvůli dětem. Asi to nepochopil a urazil se. Prý se málo snažím, málo o něj i o naše manželství usiluji… prostě mohu za všechno. V současnosti tráví většinu volného času u milenky. Občas zajde domů pohrát si s dětmi. Jinak přichází nepravidelně a pozdě. Prakticky se mnou nemluví. Tváří se uraženě. Má-li někdo z nás právo dívat se na druhého nasupeně, jsem to spíš já. Ne on. Můžete mi vysvětlit, proč je tomu u nás naopak? Nebyla jsem ideální manželka, ale žili jsme spokojeně, a manželství fungovalo.

Podstatné důvody k pocitům, které zračí nasupený obličej, jsou na straně ženy. Velké procento mimomanželských vztahů ovšem není navazováno, řízeno ani vyhodnocováno s chladným rozumem. Dominantní roli hrají jiné komponenty já. Ne nadarmo se někdy u mužů hovoří o totální „spermiosepsi“ osobnosti. Stav může být nakažlivý i pro ženy. Přenos nastává pohlavním stykem.

Jsou dvě protikladné, časté reakce při návratu domů z doposud utajeného mimomanželského lože. První typ nevěrných, tzv. „solidní hráči“, se chovají vlídně, věnují se dětem a manželce. Někteří manželé přinesou ženě květiny, byť na kalendáři není MDŽ ani Den matek. Nezřídka pak neobvyklou vstřícností dokonce vzbudí u partnerky podezření. Pokoušejí se kompenzovat vlastní pocity viny. Pravda je, že lze žít monogamně, ale striktně monogamní nejsme. V širokém srdci některých osob je místa dost jak pro legální protějšek, tak i pro další nelegální citové vazby.

Druhý typ, „veskrze nesolidní“, se tváří jako kakabus. Již v předsíni peskuje děti.

Posléze manželce vytkne první a poslední. Zavděčit se mu nelze. Prvoplánové vysvětlení jeho chování spočívá v nepříjemnosti sestupu „z nebe na zem“. U milenky je mu příjemněji než doma. Nové erotické podněty jsou atraktivnější než próza domova.

Psychologické vysvětlení takového chování nabízí vymezení tzv. obranných mechanismů. Jde o nevědomé postupy. Jsou využívány ke kontrole, ukrývání a odklonění sil a informací, které mohou narušit stabilitu osobnosti. Dle psychoanalytiků zvládají to, co může neurotizovat.

Nabízí se obranný mechanismus racionalizace, to jest rádoby racionálního vysvětlení nerozumného chování. Své jednání člověk sám sobě i okolí zdůvodňuje smýšlenými nebo zkreslenými příčinami. Chce se ospravedlnit. Pravdivé motivy jsou zakryty. S tím může souviset i mechanismus projekce.

Jde o promítání či „vrhání“ nebo „přesouvání“ vlastních postojů, názorů, představ někam jinam, obvykle na někoho jiného. Subjektivní představa o něčem nebo o někom je chápána jako realita. Vychází se z chybného individuálního vysvětlování událostí. Může jít o „obranné popření“ vlastních impulsů.

V první variantě - doma to není nyní takové, jako v čase líbánek ne proto, že jsme v jiné fázi vývoje rodiny. Je to proto, že manželka si neumí zorganizovat čas, ztratila původní zájmy, je méně temperamentní …

Druhá možnost - potlačené pocity vůči ženě, namátkou: „Mám tě dost, nejlépe by bylo, kdybys někam zmizela a já byl zase volný, budou s tebou jenom potíže a ty alimenty, hrůza!“ jsou v lehce upravené podobě „přehozeny“ na manželku: „Dělá mi jenom potíže, nelze se s ní domluvit, nechápe mne, chce mě odřít z kůže, nikdy mne nemilovala, nikdo by s ní nevydržel.“ No nebuďte uražený, když máte doma takovou fúrii!

Je to šalba, klam a mam, leč funguje to nejen v manželství.

Ještě k oprávněnému negativnímu pocitu vůči manželovi. Průchod mu lze dát, když rodinu nechcete za každou cenu udržet. Jinak nezbývá než plnit bobříka sebeovládání. Cokoliv jiného může být později použito proti vám. Mimo jiné i jako racionalizace odchodu k cizí chápavé náruči. Nedoporučuji ani vysvětlování samozřejmostí. Muž to bude vnímat jako mentorování a bránit se mu tzv. percepční obranou, nesprávným vnímáním osobně nepřijatelných podnětů.