tisk-hlavicka

Dejte mi pokoj! Vlastní a hezký

11.9.2013 Rodná Kateřina Děti a my 7 názorů

Je to nesnadný úkol, zařídit dětský pokoj tak, aby vyhovoval školákovi, ale často i jeho mladšímu sourozenci.

Jak má vypadat správný dětský pokojíček?

Začíná další školní rok a možná i vy právě řešíte zařizování pokojíčku tak, aby si dítě mělo nejen kde hrát a kde spát, ale mělo i místo na učebnice a pracovní stůl, kde se mu bude dobře učit.

Katalogy velkých firem nám často podsouvají představu stylově vybroušeného a dokonalého pokoje. Palác pro Barbie celý v odstínech lízátkové růžové nebo hrad pro malého rytíře, všechno vypadá do nejmenšího detailu dokonale. Při vší úctě k takovým skvostům na klíč, přece jen obvykle zařizujeme dětský pokoj trochu přízemněji a s nižším rozpočtem.

Na co bychom tedy měli myslet, než se pustíme do zařizování? Ze všeho nejdřív si odpovězme na jednoduchou otázku – pro koho vlastně pokoj zařizujeme? Je samozřejmě velký rozdíl, jestli vybavujeme pokojíček pro nejmenší, v (obvykle bláhové) naději, že už brzy přestane „okupovat“ naši ložnici a přesně podle příručky, kterou jsme si nastudovali, se přesune do vlastního, nebo pro předškoláka či studenta.

U malých dětí stačí respektovat jejich potřebu hrát si na podlaze (takže teplou krytinu – třeba kobereček – na podlahu a hodně volného místa) a počítat se sklony k otloukání se o cokoliv, co je v cestě. Zajistit ostré hrany na nábytku (je-li dítě opravdu malé, vyplatí se oblepit rohy stolků i zespoda), našroubovat zarážky k šuplíkům, má-li dítě tendenci šplhat po vysunutých šuplatech, případně připevnit skříňku ke zdi, aby ji na sebe nepřevrátilo. Záclony až na zem jsou možná krásné, ale přímo vyzývají k tomu, aby se za ně dítě schovávalo, zamotávalo se do nich nebo se na nich pokoušelo zhoupnout (pro rodiče klidných dětí: ano, jsou i takové děti). Garnýž to nemusí vydržet. Pokud pořizujeme menšímu předškolákovi vlastní knihovničku, zvažme, zda by nebylo moudré ji připevnit ke stěně, pro případ, že by touha po vzdělání převážila nad pudem sebezáchovy. Do pokoje malých dětí rozhodně nepatří nic proskleného, což platí i o skle v obrazových rámech. Určitě existují i disciplinované děti, ale v mnoha rodinách stojí jistou námahu uhájit před dětmi alespoň lustr a okenní výplň, tak proč si to ještě komplikovat.

Dítě školou povinné

Zatímco my dospělí celkem snadno oddělujeme prostor určený k práci od prostoru k odpočinku, mají to děti složitější. Pokud nežijí zrovna na zámku, bude jim muset stačit jeden prostor pro všechno: na hraní, na spaní, na odpočinek i na učení. I tady vyjdeme z jednoduchého pravidla: psací stůl ke světlu, ale tak, aby slunce dítě neoslňovalo. Deska stolu radši neutrální barvy, aby se dítě zbytečně nerozptylovalo, a určitě ne skleněná. Plakáty na zdi? Proč ne, jestli dítě neruší. Ke stolu ještě dobrou nastavitelnou židli a šuplíky, nejlépe na kolečkách, pro snadný úklid. A nezapomenout na dobrou pracovní lampu a knihovničku nebo poličku na učení a máme vystaráno. Pokud je stůl přímo u topení, stojí za to se v topné sezóně občas přesvědčit, že se dítě při učení nepeče, protože to by nejspíš k soustředění moc nepomohlo.

Pokoj pro víc než jedno dítě

Má-li pokojíček sloužit více dětem a ještě různého pohlaví nebo s velkým věkovým rozdílem, čeká nás obtížný úkol, který prověří naši předvídavost i vynalézavost. Začněme u spaní. Klasickým řešením je palanda. Někdo na ni nedá dopustit, ale pro malé děti se nehodí. Už proto, že mohou v polospánku sklouznout ze žebříku, nehledě na to, jak obtížně se ošetřuje nemocné dítě na horní posteli. Mnohem výhodnější jsou nejrůznější postele do L, které se částečně překrývají, a místo žebříku třeba schůdky ze skříněk.

Každé dítě potřebuje své teritorium. Ve větším prostoru si pomůžeme třeba regálem, který navíc poslouží i jako úložný prostor. V malém pokojíčku nezbývá než čarovat a pomoci si třeba paravánem, závěsem na lanku, který se dá zatáhnout, nebo odlišnou barvou zdí a osobitými doplňky. Prima jsou třeba krabice dvou barev. Červená pro jednoho, modrá pro druhého – a jejich obsah má jasného majitele.

Hodně malý prostor

V naší často panelákové realitě řešíme hlavně to, jak do pokojíčku dostat všechny věci tak, aby se tam v závěru ještě vešlo dítě nebo děti. Osvědčeným trikem je zvýšená postel, pod kterou se dá hrát (postavit pod palandu stůl je trochu problematické, bývá tam málo světla a dítě si může připadat stísněně). V části pokoje je možné zvýšit podlahu a pod „pódium“ umístit šuplíky na hračky nebo ložní prádlo. Praktické jsou postele se zabudovanými šuplíky nebo policemi, i když zastánci feng šuej by proti nim měli výhrady. A pak ještě jeden jednoduchý tip: ne všechny skříňky musí stát na zemi. Můžeme se inspirovat jedním nejmenovaným švédským prodejcem (ano, tím) a pověsit skříňky na stěnu. Malé děti tam nedosáhnou, což může být výhoda, a ušetříme místo na zemi.

Můžeme být v pokušení dětem dopřát některý z těch katalogových unikátů, buďme ale předvídaví. Pokojíček s postelí ve tvaru formule může být za dva roky passé, ale děti bývají konzervativní a takového zamilovaného kousku se nevzdají bez boje. Kdo chce ušetřit a přitom dětem pokoj zútulnit a dodat mu šmrnc a originalitu, může postupovat stejně jako v módě – běžný nábytek doplnit jedním či dvěma zajímavými kousky, byť by byly dražší, třeba jednou zvláštní skříňkou a nějakým osobitým doplňkem. Zbývá jen pohrát si s barvami a máme vyhráno.

Názory k článku (7 názorů)
Zařizování - nejen pokojíčku Klarisanek 11.9.2013 15:13
*Re: Zařizování - nejen pokojíčku Monika 11.9.2013 18:43
*Re: Zařizování - nejen pokojíčku Lída+4 11.9.2013 20:6
*Re: Zařizování - nejen pokojíčku Deja 11.9.2013 22:56
Barvičky, barvičky Filip Tesař 12.9.2013 10:35
názor Lucka+ 12/2012 12.9.2013 12:9
*Re: názor Filip Tesař 12.9.2013 13:17




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.