Co (ne)dělat v krizi?

Krize, ohrožení eurozóny, růst nezaměstnanosti, snižování životní úrovně. Zprávy útočící z médií zvyšují nejistotu a v ordinacích psychologů a psychiatrů přibývá pacientů. Mnozí z nich přicházejí poprvé. Mají strach z budoucnosti i z toho, že hodnoty, na nichž stavěli svůj dosavadní život, povážlivě ztrácejí na významu.

Ekonomické zpravodajství a komentáře hovoří o dlouhodobé recesi, případně o hrozícím úpadku a jejich dramatických dopadech na nás, běžné občany. Do toho se objevují stále nové informace o neschopnosti politiků současné problémy řešit i o dalších korupčních aférách.

Přidejme zkušenosti s obtížnou vymahatelností práva, kritiku policie. Mnozí občasné si už zvykli moc nevěřit státním institucím a žít si v poklidu své životy - jenže informace o současné a budoucí situaci ohrožují i tyhle základy. Co bude, když přijdu o práci? Budeme schopni splácet hypotéku, úvěry, leasingy?

Nemajetní se bojí balancování na hranici životního minima nebo pádu pod něj, ti majetnější se obávají znehodnocení celoživotních úspor.

„Špatné a alarmující zprávy vyvolávají více intenzivnějších emocí než ty dobré - snad kromě zpráv o vítězství fotbalistů - proto jsou lépe prodejné a média toho využívají. Takové zprávy budí strach a člověk, který se bojí, je lépe ovladatelný a manipulovatelný. Toho zase využívají ti, co neustále nabízejí půjčky, slevy a zboží všeho druhu,“ říká psychiatr Jiří Krombholz. Ještě si rychle užít - i to může být jeden z motivů pro utrácení, o němž hovořily výzkumy nákupního chování před nedávnými Vánoci a bilance obchodníků. Většina obyvatel byla ochotna utratit za vánoční nákupy stejně vysoké částky jako v roce předchozím.

Pokud vás neustálé sledování médií rozčiluje, znejišťuje a jestli pod jejich vlivem přijímáte rozhodnutí, která se poněkud vymykají vašim obvyklým reakcím, radí psychiatr Krombholz zprávy raději s odstupem přehlížet než pečlivě studovat. „Na druhé straně společný pocit ohrožení sbližuje. Hlavní je nebýt sám, vzít někoho za ruku, obrazně či doopravdy - a nejlépe za tu ruku, co vkládá kartu do bankomatu,“ radí s úsměvem psychiatr.

Může hůře znamenat lépe?

Ekonomický analytik a poradce Petr Robejšek, žijící v Německu, poznamenává: „Roste počet nadbytečných informací, a ty v procesu poznání působí jako šum. Domníváme se totiž, že v tom množství jsme schopni najít ty "správné". To je ale iluze, protože nikdy nebudeme vědět všechno, co bychom vědět mohli. Nutně tedy hledáme příliš dlouho, místo, abychom v určitém okamžiku přestali nasávat informace a začali přemýšlet, tj. aplikovat to, co jsme se dozvěděli, na náš problém. Tím spíše, že každý problém je jedinečný originál.“ (viz Parlamentní listy.cz, 1. 10. 2011.) Je vcelku pochopitelné, že člověk je citlivý na ohrožení dosažené životní úrovně, ostatně principy vyhýbání se bolesti (nepříjemnému) a maximalizace slasti najdeme už ve filozofi ckých systémech antických myslitelů. A už tenkrát se objevují rozdílné pohledy na tuto oblast. Hédonismu, na nějž naše společnost v posledních desetiletích navázala (možná tak úspěšně, až by se sami hédonici divili), se neodříká žádných tělesných či smyslových požitků, zatímco jiní filozofové a filozofi cké školy od Démokrita přes Aristotela po stoiky v různých rovinách uvažují o tom, že pocit spokojenosti a slasti není ani tak odrazem vnějších okolností, jako našeho vnitřního nastavení. Frommovo uvažování o to, zda „Mít, či být?“ je jen další variací na téma, které lidstvo patrně provází od časů prvních materiálních přebytků. Takže určitá eroze životních hodnot (které si stávající generace vystavěly na dosavadní zkušenosti ekonomického růstu) není z historického hlediska nic závratně nového - nicméně pro nás je to zkušenost úplně nová a těžko můžeme očekávat, že se většině z nás uleví jen při pomyšlení na to, že v tom nejsme v lidské historii sami. Nicméně důvod k optimismu to přece jen je…

Slova o utahování opasků se málokomu poslouchají příjemně, psycholog Slavomil Hubálek však soudí, že ubrat ze stávajícího konzumního způsobu života a začít přece jen trochu šetřit, může mnohým z nás jen prospět. „Kdo se pohybuje kolem odpadového hospodářství, potvrdí, že spousta jídla ještě pořád končí v popelnicích, protože jsme se naučili plýtvat,“ říká.

„Odříkáním neztrácíme, odříkáním získáváme. Získáme nevyčerpatelné kouzlo prostoty,“ napsal v jednom ze svých posledních děl, v eseji Útěcha polní cesty, filozof a psycholog Martin Heidegger. Podle Slavomila Hubálka citát vystihuje pozitivní poselství, které můžeme najít i v současné krizi.

Zlato, potraviny, zbraně

Ekonom: kupuje zlato, potraviny a zbraně. Pod tímto titulkem vyšel minulý měsíc v „solidních“ (tedy nebulvárních) Parlamentních listech rozhovor s jedním českým ekonomem, který radí, jak v současné době vhodně investovat (pro úplnost: kromě zásob trvanlivých potravin ještě doporučuje skupovat zemědělskou půdu). Nevěřím vlastním očím, když se dočítám o tom, že bychom neměli opomenout poučení z Řecka, kde hrozí, že nebude na výplaty policistů, tudíž ochabne i jejich úsilí o udržování veřejného pořádku - takže bychom se měli kvůli ochraně vlastní i svého majetku ozbrojit. Taková mediální masáž nám tu opravdu ještě chyběla.

Psycholog Slavomil Hubálek ale soudí, že výrazné sociální nepokoje spojené s růstem kriminality v Česku v dohledné době nehrozí. „Nejzávažnější kriminalita u nás není z chudoby. Nejvíc kradou ti nejbohatší. Takové věci jako ukradený poklop z kanálu jsou sice k vzteku, ale představuje to jen zlomek toho, co dělají bohatí,“ říká Hubálek, který má jako soudní znalec zkušenosti s mnoha velkými kriminálními kauzami.

„Krize s sebou odnepaměti přináší snahu o hledání viníka na principu obětního beránka - bylo to v loňském roce dobře vidět na Šluknovsku, když nespokojení nezaměstnaní křičeli na Romy "táhněte do práce", jako by nevěděli, že tam žádná práce není. Není vyloučeno, že po Romech se objeví snaha najít viníka i ve Vietnamcích či Ukrajincích. Přesto si nemyslím, že by došlo k nepokojům,“ soudí Hubálek. Nicméně přiznává, že zhoršená sociální situace a růst nezaměstnanosti jsou živnou půdou pro různá extremistická řešení a „nahnědlé touhy“ našich politiků, byť je považuje za okrajové.

Evropa zažila v uplynulých 60 letech nejstabilnější, nejbohatší a nejkonsolidovanější období ve své historii, to je podle psychologa Hubálka dobrý základ pro to, že i současné problémy překoná. „Berme krizi jako šanci - nejspíš z ní vyjdeme materiálně chudší a skromnější, ale vnitřně silnější a se schopností hlubší reflexe,“ říká přesvědčivě.