Nemluv s cizími lidmi!

Rikat mu nemluv s cizimi lidmi?

Tahle velmi obvykla rada propagovana i v brozurkach o bezpecnosti deti , muze napachat vic skody nez uzitku, rikaji americti odbornici zabyvajici se bezpecnosti deti a mladistvych.

Proc?

Predne proto, ze detem pleteme hlavu tim, ze "nemaji mluvit s cizimi", ale hned vzapeti jim rikame: "Proc nereknes te hodne pani dobry den?" "Proc neodpovidas, kdyz se te ten pan pta, jak se jmenujes?"

Deti take nemohou rozlisit, co vlastne chceme a kdo je "opravdu cizi".

Muze se stat , ze dite bude opravdu ztraceno nebo v nebezpecne situaci a bude odkazano obratit se na na "cizi" o pomoc a touto falesnou radou jej vystavujete jeste vetsimu nebezpeci.

Take se tim navozuje klamne presvedceni, ze jen "cizi" mu mohou ublizit. Pri tom jsou deti nejcasteji zneuzity prave osobami, ktere znaji.

Co jim tedy vlastne rikat?

Nejdrive se uklidnete temito fakty:

Pravdepodobnost, ze by vase dite mohlo byt obtezovano cizi osobou je opravdu velmi, velmi mala.

Americka cisla rikaji ze z 39 milionu deti ve veku pod 9 let jen v dlouhodobych statistikach jen 100 deti rocne uneseno neznamymi osobami. Je 100 krat pravdepodobnejsi, ze vase dite bude zraneno v dopravni nehode a nebo v Americe (coz je velmi smutne) zranebo ci zabito strelnou zbrani nez, ze by jej obtezoval nekdo cizi.

Je samozrejme, ze pro postizene je i tech 100 mnoho. Jak a co jim tedy rici?

Objastnit kokretni situace, ktere pro ne mohou byt nebezpecne.

Rodice obvykle nechteji s detmi mluvit tak konkretne, protoze je nechteji strasit. Ale meli by s nimi promluvit stejnym zpusobem, jako kdyz je poucuji, ze nemaji behat a hrat si na silnici, nebo jak prechazet. Uz docela male deti rozumeji, ze jsou na svete veci, ktere mohou pro ne byt nebezpecne a kdyz vedi, ze jejich rodice je mohou naucit, jak jim predejit, jak se chovat, citi se bezpecneji, ze vedi jak na to.

Nejdulezitejsi je naucit deti, ke komu se maji obratit o pomoc, kdyby se ztratily nebo se citily v nebezpeci. Nejcastejsi odpoved je, obratit se na policistu. Ale je velmi pravdepodobne, ze v blizkosti zadny nebude. Je proto dobre naucit deti, ze se maji obratit na nejakou jinou maminku s detmi, nebo na nejakou hodnou "tetu" ci "babicku". " Statisticky" zeny prakticky nikdy neobtezuji, neunaseji ci neznasilnuji deti a nenechaji dite, ktere se na ne obratilo bez pomoci . Postaraji se o ne dokud neni zase u rodicu ci v jinych bezpecnych rukach.

Vzdycky, kdyz jste nekde na verejnem miste, kde je mnoho lidi, dejte si sraz na nejakem miste, kdybyste se ztratili. Na takovem, ktere si snadno dite zapamatuje, u fontany, pred dvermi nejakeho obchodu atd. Nejlepe at neceka samo, ale poprosi nekoho, kdo ho tam dovede (jak jiz bylo receno nejakou zenu).

A jine nebezpecne situace?

• Vyplyvaji casto paradoxne z toho, ze ucime deti dobremu vychovani . V Americe je "Dekuji a prosim" mnohem vic vychovavano nez u nas. (Maminky dekuji detem za to, ze "poslechly", uz tady o tom byla rec) . Prave ty dobre vychovane a poslusne deti musi vedet, ze nekdy je v poradku rici dospelemu take NE. Ze nemusi delat neco, nebo nechat se sebou neco delat jen proto, ze je to"zdvorile" a ze jsou "hodne". Ze, kdyz se jim nekdo nebo neco nezda, je lepe, kdyz reknou NE, i kdyz ta "neprijemna osoba" je treba i ucitel nebo rodinny pritel.

• Ze nemaji pomahat cizim, kdyz u toho neni maminka (ani hledat zviratko, ani s nim jit neco vyridit). Udelat par velkych kroku od takove osoby a jit pryc.

• Kdyz nekdo cizi "zna" jejich jmeno. Aby k tomu nedochazelo, deti by nemely nosit tricka, tasky ci jine veci, na kterych je "vystaveno" jejich jmeno. A je treba vysvetlit detem, ze kdyz nekdo cizi"zna" jeho krestni jmeno, jeste to neznamena, ze jen zna doopravdy.

• Kdyz mu nekdo cizi rika, ze se stalo nejake nestesti s vami nebo s nekym z rodiny. I kdyz mu ta cizi osoba "ukazuje prukazku" , ze je policajt nebo pozarnik. Maji jit nejdrive za nekym z rodiny, nebo za ucitelem, aby si overily, ze je to tak.

• Deti se rady fotografuji a predvadeji. V Americe je to narodni nemoc. V Cechach asi take cim dal vic. Naucte deti, ze kdyz je chce fotografovat nekdo cizi, maji jit od nej pryc.

• To, ze v 5 nebo 6 letech zacinaji a mely by byt deti vic nezavisle neznamena, ze je mame ponechavat samotne. Nikdy byste nenechali lezet penezenku jen tak na lavici v parku, kdyz si jdete na druhou stranu piskoviste popovidat s jinou maminkou, ale vetsi deti jsou casto ponechany bez dozoru. Nedelejte to ani na takovych mistech, ktera se vam , jako prave piskoviste, zdaji bezpecna.

Jedna z knih o bezpecnosti deti se v Americe jmenuje: Jak chranit svuj poklad. Protoze tim pro nas deti jsou a proto je treba s nimi tak zachazet a chranit je.