Pralesní výchova v džungli velkoměsta

V našem časopisu byl velký článek o výchově podle Jean Liedloffové a její teorii kontinua. Musím říct, že ani naší rodině se knížka Koncept kontinua nevyhnula. Poučené čtenářstvo ví, o čem je řeč, tak jen ve zkratce: podle Liedloffové dítě potřebuje péči, odpovídající tomu, na co se náš druh adaptoval během vývoje. Neustálý dotek matky. Spánek v posteli rodičů. Kojení podle signálů vlastního těla. Okamžitá reakce rodičů na signály dítěte - bez hodnocení. Důvěra ve schopnosti dítěte včetně jeho pudu sebezáchovy, schopnosti spolupráce a začlenění do společnosti.

Plody pralesní výchovy

Něco jsme dělali podvědomě, aniž jsme teorii kontinua znali. Děti s námi spaly v posteli, nosili jsme je v šátku, kojili jsme (tedy žena) podle volání přírody. Ovšem důvěra v pud sebezáchovy dítětě... Ale chtěli jsme to zkusit. První nástraha byly schody. Zatímco u mých starších dětí to byl problém, Eliho jsme nechali. I když jsme stále hlídali. Ale Eli se už ve velmi útlém věku naučil schody respektovat. Ještě ani nechodil a už je bezpečně zvládal nahoru i dolů. Všechno v klidu, pomalu, s rozvahou. Pak začal šplhat po nábytku (už chodil). Pralesní výchova nesla plody - dítě se měnilo v opičku. Kolmý směr se stal výzvou.

Eliáš nahoře!

Na našem hřišti se tyčí k nebi provazová loď. Podlaha ze zkřížených lan ve výšce dvou metrů, pak provazový žebřík na stožár s košem. A to už tak pět metrů bude. Ideální pro Eliho, zvládá ji zcela sám. Až tak, že přijdete na hřiště, vysypete bábovky na písek a než najdete lopatku, dětský hlásek volá - Eliáš nahoře! Opravdu byl nahoře. Až úplně nahoře. Byli jsme se ženou oba v šoku.

Běžel jsem za ním, jenže onu palubu ze zkřížených lan jsem nedokázal na rozdíl od Eliho přejít, musel jsem po čtyřech! V okamžiku, kdy jsem se s bušícím srdcem v krku, rozcapený jak žába, snažil zdolat dětskou prolézačku, se ze strážního koše nade mnou ozvalo nekompromisní - Eliáš čůrat! Kdo nezažil, nepochopí, jaké to je, když se přesně v tomhle momentu začne z oblohy nad vámi snášet na zem tenký proud. To jsou smíšené pocity...

Stejný přístup, totálně jiné děti

Bibi je roční. Zatímco Eli schody zvládal, Bibi, když je vidí, má v očích zvláštní žár, a ač ještě nemluví, ze schodů se vrhá s výkřikem Hopá! Jak by dopadl, nevím, zatím jsem ho vždycky zachytil. To samé s bazénem. Ani stopa po pudu sebezáchovy. Eli nikdy do zásuvek nesahal, Bibi vyrval ze zdi krabici s elektřinou a strčil do ní oslintanou ruku. Od té doby se snaží narvat mokrý prstík do všech zásuvek v domě. Takže záslepky. Za Eliho žádné pojistky na skříních nebyly třeba. Bibi vše vyhazuje jak rozmetač hnoje. Stejní rodiče, stejný přístup, dvě totálně jiné děti. Pralesní metoda má jistě své klady. Ale s jednou věcí nepočítá - s vyděšeným středoevropským rodičem, který si neužije tu krásu, že je jeho dítě samostatné, zdravě sebevědomé a organicky včleněno do společnosti. Protože dřív, než toto nastane, nebohého rodiče sejme infarkt.

Oblíbený herec Petr Vacek vám každý měsíc vypráví o tom, co pro něj znamená být otcem. Je hrdým tatínkem Jonáše, Hanky, Eliáše, a tento rok se mu narodil Benjamin. Jeho vášní je ekologie.