Ach jo, zase se musí uvařit nějaký dlabanec. Jelikož jsem jediná osoba doma, začínám s přípravou oběda.
Na pánev rybí filety, do jednoho hrnce polívka a brambory do druhého…. sakryš, hrnec vhodné velikosti chybí. Jedním okem mrku do dřezu, do lednice, ba i na balkon, kam teď v zimě občas ukládám potraviny. Kde nic tu nic.
Prohledávám všechny skříňky, kde by se mohl záludný hrnec schovat. Dokonce šátrám v paměti a jsem si jistá, že chybí ještě další dva hrnce.
Rázným krokem si to namířím do dětského pokojíčku. Náš čtyřletý synátor totiž velice rád vaří, ale zásadně s „opravdovým“ nádobím. Ve všech možných skrýších jsem našla pouze sítko, lis na citrusy a tři vařečky.
Že by manžel, v dobré víře pomoci v domácnosti, hrnce uklidil na naprosto neočekávatelné místo, logické pouze mužskému myšlení? Procházím byt, kouknu do koupelny, do šatní skříně, pod stůl i sedačku. Je to jasné. V naší domácnosti se usadil nějaký potutelný šotek záškodníček.
Začínám si zoufat, přeci nejsem blázen, nebo ano?
Konečně znamení shůry – palcem u nohy zavadím o cosi bílého a velkého. Vždyť my máme myčku nádobí! Mrška, je hezky schovaná pod linkou. Přede dvěma měsíci mi ji přinesl Ježíšek. Miluji Ježíška. Hurá, konečně jsou všechny moje hrnce na světě a ještě krásně umyté a osušené. Včera večer jsem je tam sama naskládala.
PS: Příštímu Ježíškovi musím napsat o novou sadu hrnců nebo o nějaký zaručený preparát na posílení paměti:)
Těhotenství |
Dítě |