Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti s potvůrkou zvanou klíště. Žijeme na vesnici hned u lesa, takže o příležitost, kterak chytit klíště není nouze.
Taky už jsme jich nesčetně vytahali, ať z dětí, nebo zvířat. Až donedávna úspěšně. Jenže abychom neusnuli na vavřínech, tak se nedávno jeden z těch prevítů rozhodl, že se jen tak nedá. Večer jsme našemu téměř dvouletému synovi našli klíště ve vlasech, chopila jsem se tedy jeho odstraňování, točila, viklala, ale nic. Nakonec se mi jej sice podařilo vytáhnout, leč hlavička zůstala v kůži. Hlavička v hlavičce. Zakapala jsem ranku jodovou dezinfekcí a jak je u mně typické, začala jsem zmatkovat.
Ze všech stran přece slyšíme co všechno ty potvory mohou způsobit... Pak mě napadlo zavolat na pohotovost a zeptat se lékaře - mimochodem dětského, a uvidíme co nám řekne. Doktorka mě uklidnila, že to máme vydesinfikovat a nechat být, že se nic neděje. Budiž, řekla jsem si, asi se to opravdu nějak vstřebá samo. Jenže mně to nějak nedalo a druhý den, když jsem byla ve městě nakoupit, stavila jsem se ještě pro jistotu zeptat našeho obvodního pediatra. Jeho reakce mě doslova vyděsila: "Upalujte pro to dítě, ta hlavička musí co nejdřív ven!" Myslím, že jsem neřekla ani nashle a už jsem frčela.
Naštěstí měl manžel dovolenou, tak jel s námi a držel malýho, když mu tu hlavičku lékař ďoubal z hlavy injekční jehlou. Ten řev si určitě dovete představit. Teď zbývá jen doufat, že se z toho nevyklube třeba borelioza. Tímto jsem chtěla poukázat na to, že co doktor, to jiný názor. Ale jak s tím má naložit obyčejný laik? Taky by mě zajímalo, jestli by se ta lékařka z pohotovosti zachovala stejně v případě svého vlastního dítěte, ale to už se asi nedozvím.
Skok